Dramatická výchova

Dramatická výchova je jeden z pěti oborů estetické výchovy a výchovy uměním (vedle výchovy literární, výtvarné, hudební a pohybové/taneční), v němž se pracuje s prostředky a postupy divadelního umění, především s mimetickou hrou (dramatickou hrou, hrou v roli). V dramatické výchově je tak pozornost soustředěna především na lidské jednání a mezilidské vztahy. V dramatické výchově se vychází z přirozené dětské napodobivé hry (hry „jako“), která je založena na přeměně, v níž se účastníci hry a vše, co je do hry zahrnuto (prostor, předměty, zvuky), stávají něčím nebo někým jiným, než v realitě (aktuálním světě) jsou (vstupují do fiktivního světa, který svým jednáním aktivně spoluvytvářejí).

Dramatickou výchovu je možné charakterizovat také jako učení přímým prožitkem a vlastní zkušeností v jednání, nabývání životní zkušenosti společným řešením problému (situace) nejen intelektem, ale i intuicí, a to se zapojením těla a emocí.

Stěžejní metodou dramatické výchovy je dramatická hra (mimetická hra, hra v roli), která může být realizována v těchto třech základních rovinách:^[1]

• Rovina simulace – Hráči hrají sami sebe, avšak v simulované situaci, ve které se nyní nenacházejí.
• Rovina alterace – Zde na sebe hráči berou roli někoho jiného ve fiktivní situaci, ale fiktivní postavu vytvářejí svým jednáním pouze „obrysově“, jako postavu typovou, s důrazem na její funkci v ději.
• Rovina charakterizace – Při ní jde už o vědomé komplexní vytváření fiktivní dramatické osoby, k němuž je nezbytnou podmínkou určitá životní zkušenost a určitý stupeň mentálního vývoje.

Josef Valenta (2008) dělí metody dramatické výchovy do těchto skupin, při kterých se člověk stává někým nebo něčím jiným:^[2][3]

1. Metoda (ú)plné hry: tento typ je založen na modelování situací s využitím všech aktivit – pohybu, řeči, psaní, manipulací s předměty atd.
2. Metody pantomimicko-pohybové: pro tento typ metod je základem pohyb, od účastníků není vyžadován zvuk a řeč

   zrcadlení: podstata spočívá v co nejpřesnějším napodobení pohybové akce hráče druhým hráčem

   živé nehybné obrazy (sochy): sehrání určitého jevu, osoby či situace jedním nebo více účastníky beze slov a bez pohybu(konfigurací těla, stabilním mimickým výrazem).

3. Metody verbálně zvukové : metody založené na zvuku a slově. Např. vypravování, rozhovor, diskuze

   alej: ulička, hráči vytvoří naproti sobě dvě řady s určitou mezerou, kudy prochází některá z důležitých postav, zpravidla je určeno, co alej zastupuje, je vymezeno, v jaké úrovni rolové hry se hráči v řadách budou vyjadřovat k postavě, která uličkou prochází. Postava prochází, naslouchá, reaguje

   brainstorming: hledání nápadů, v první fázi se vystřelují nápady, zapisují se, nahrávají, registrují. V další fázi probíhá obsahová analýza, výběr optimálního řešení

4. Improvizace: hraní bez scénáře, vznikající na místě, přímo v procesu. Improvizace poskytuje autentický prožitek ve fiktivní situaci, hráč se v ní setkává a vypořádává se skutečně vzniklou obtíží. Nabízí jak známé, tak dosud neprožité situace, umožňuje poznávat život v celé jeho šíři a poskytuje příležitost vyzkoušet si situace v nezávazné, ale kontrolované podobě.

Další metody doplňují metody základní. Jsou to takové aktivity, které nejsou pro dramatickou výchovu typické (výtvarné práce apod.).

1. Metody graficko-písemné: se používají při startování dramatu, získávání informací, budování důvěry a atmosféry. Využívají beletrii, deníky, dokumenty, dopisy, dotazníky, testy, inzeráty, myšlenkové plány, obrazy, odborné texty, plakáty, projekty.
2. Metody materiálově-věcné: se zaměřují na práci s různým druhem materiálu, jako: práce s kostýmem, práce s loutkou, práce se zástupným předmětem.

• Princip divadelnosti: to znamená, že lidé jsou schopni hrát svým jednáním fikci – fiktivní objekt, situaci, jednání.
• Princip dramatičnosti: to je zaměření na obsah hry (hry „jako“) na určité problémy, konflikty.

Cíle, které pedagog dramatické výchovy sleduje, se váží na všestranné rozvíjení osobnosti dítěte a mladého člověka (zaměření na osobnost a její vztahy ke světu, a především ke společnosti a ve společnosti, na komunikaci, zohlednění etických a estetických hodnot, rozvoj schopnosti adekvátně prožívat fikci, používat improvizaci, učit se zaujímat vlastní stanoviska, formulovat vlastní názory a naslouchat druhým, rozvoj kreativity, získávání divadelních dovedností, event. i znalostí, rozvíjení schopnosti vnímat, prožívat a hodnotit umělecké dílo a výchova kultivovaného a poučeného diváka).

Dramatická výchova má dvě základní směřování: interní školní dramatickou výchovu a dramatickou výchovu, v níž se pracuje na divadelním nebo přednesovém tvaru, tedy divadlo hrané dětmi a mládeží a dětský přednes (sólový i kolektivní). Práce na divadelní nebo přednesové inscenaci je logickou součástí dramatickovýchovného procesu, není však jeho cílem, ale prostředkem k výchovnému působení na účastníka hry.

Dramatická výchova ve škole může být samostatným vyučovacím předmětem, nebo mohou být některé její metody a techniky využívány při výuce jiným předmětům.

Dramatickou výchovu lze v České republice studovat na vysokých školách, a to jako obor na Divadelní fakultě AMU v Praze na Katedře výchovné dramatiky, na Divadelní fakultě JAMU v Brně v ateliéru Divadlo a výchova, anebo jako specializaci na některých pedagogických fakultách.

V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnaziální vzdělávání je dramatická výchova zařazena jako doplňující obor a školy ji mohou zařadit do svých vzdělávacích programů vedle výchovy výtvarné a hudební. Na základních uměleckých školách je dramatická výchova vyučována jako samostatný obor (literárně-dramatický obor) už od 60. let 20. století.

1. ↑ PROVAZNÍK, Jaroslav (ed.). Dítě mezi výchovou a uměním. Dramatický výchova na přelomu tisíciletí.. Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 2008. 
2. ↑ VALENTA, Josef. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada Publishing a.s., 2008. 
3. ↑ MACHKOVÁ, Eva. Metodika dramatické výchovy. Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 2007. 

• BLÁHOVÁ, Krista; VACEK, Pavel; ULRYCHOVÁ, Irina; PROVAZNÍK, Jaroslav. Uvedení do systému školní dramatiky: Dramatická výchova pro učitele obecné, základní a národní školy. Praha: IPOS-ARTAMA; Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 1996. 84 s. ISBN 80-7068-070-9.
• BOLTON, Gavin. Towards a Theory of Drama in Education. London: Longman, 1979. 162 s. ISBN 0-5823-6137-0.
• BUDÍNSKÁ, Hana. Hry pro šest smyslů: Kartotéka pro loutkáře i neloutkáře, kteří si umějí hrát s dětmi. 12. vyd. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2023 [1984]. 28, 16, 218 s. ISBN 978-80-7068-381-1.
• DISMAN, Miloslav. Receptář dramatické výchovy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 148 s.
• KOMENSKÝ, Jan Amos. Škola na jevišti. Přeložil Josef HENDRICH. Brno: Komenium, 1947. 120 s. Pedagogické klasobraní, sv. 1.
• KOŤÁTKOVÁ, Soňa; PROVAZNÍK, Jaroslav; BLÁHOVÁ, Krista; SVOBODOVÁ, Radka; TOMKOVÁ; Anna. Vybrané kapitoly z dramatické výchovy. Praha: Karolinum, 1998. 224 s. ISBN 80-7184-756-9.
• MACKOVÁ, Silva. Divadlo a výchova: (Úvahy o oboru). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2016. 260 s. ISBN 978-80-7460-101-9.
• MACHKOVÁ, Eva. Dramatická hra a tvořivost. Praha: Nakladatelství H & H, 2017. 278 s. ISBN 978-80-7319-125-2
• MACHKOVÁ, Eva. Jak se učí dramatická výchova: didaktika dramatické výchovy. 2. vyd. Praha: AMU, Divadelní fakulta, katedra výchovné dramatiky, 2007 [2004]. 224 s. ISBN 978-80-7331-089-9.
• MACHKOVÁ, Eva. Nástin historie a teorie dramatické výchovy. Praha: Akademie múzických umění v Praze v Nakladatelství AMU. 234 s. ISBN 978-80-7331-487-3.
• MACHKOVÁ, Eva. Úvod do studia dramatické výchovy. 3., aktualizované vyd. Praha: NIPOS, 2018 [1998]. 160 s. ISBN 978-80-7068-317-0.
• MACHKOVÁ, Eva (ed.). Dramatická výchova Soni Pavelkové. Praha: NIPOS, 2019. 160 s. ISBN 978-80-7068-326-2.
• MARUŠÁK, Radek. Literatura v akci: Metody dramatické výchovy při práci s uměleckou literaturou. Praha: AMU, Divadelní fakulta, katedra výchovné dramatiky, 2010. 196 s. ISBN 978-80-7331-172-8.
• MARUŠÁK, Radek, KRÁLOVÁ, Olga, RODRIGUEZOVÁ, Veronika. Dramatická výchova v kurikulu současné školy: Využití metod a technik. Praha: Portál, 2008. 128 s. ISBN 978-80-7367472-4.
• MARTÍNKOVÁ, Nina. Hra a divadlo. Praha: NIPOS, 2018.152 s. ISBN 978-80-7068-325-5.
• MLEJNEK, Josef. Dětská tvořivá hra. 3. vyd. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2011 [1981; 1997]. 152 s. ISBN 978-80-7068-001-8.
• MORGAN(OVÁ), Norah; SAXTON(OVÁ), Juliana. Vyučování dramatu: hlava plná nápadů. Přeložili Helena ZYMONOVÁ a Jaroslav PROVAZNÍK. Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 2001. 252 s. Přel. z Teaching drama: a mind of many wonders [1987]. ISBN 80-901660-2-4.
• NEELANDS, Jonothan. Making Sense of Drama: A Guide to Classroom Practice. Oxford: Heinemann, 1984. 124 s. ISBN 0-435-18658-2.
• PALARČÍKOVÁ, Alena. Tygr v oku aneb O tvorbě inscenace s dětmi a mládeží. 2., upr. vyd. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2011. 136 s. ISBN 978-80-7068-005-6.
• PAVELKOVÁ, Soňa. Dramatická výchova. České Budějovice: Krajské kulturní středisko, 1983. 72 s.
• PEMBERTON-BILLING, Robin Noel; CLEGG, J. D. Vyučování dramatu: Pojetí výchovného dramatu na střední škole. Přeložily Eva MACHKOVÁ a Marcela VACKOVÁ-VÍCHOVÁ. Praha: Městská knihovna; Praha: ARTAMA, Centrum pro dětské aktivity, 1991. 72 s. Sešity dramatické výchovy, sv. 9. Přel. z: Teaching drama: an approach to educational drama in the secondary school.
• PROVAZNÍK, Jaroslav. Děti a loutky: Chrudimské kapitoly moderního dětského divadla. Praha: AMU, Divadelní fakulta, KVD, 2007. 224 s. ISBN 978-80-7331-111-7.
• PROVAZNÍK, Jaroslav (ed.). Děti, hry, divadlo a Josef Mlejnek. V tomto souboru vydání první. Děti, hry a divadlo 2. vydání, Dětská tvořivá hra 4. vydání, Hra na robinzony 2. vyd., Cesta kolem světa za 77 dní 2. vyd., Vandr do světa 4. vyd., Létající třída 3. vyd., Čert s houslemi 2. vyd. a Král Lávra 4. vyd. Praha: NIPOS, 2023. 460 s. ISBN 978-80-7068-362-0.
• PROVAZNÍK, Jaroslav (ed.). Drama Education in the Czech Republic. Praha: NIPOS, 2023. 204 s. ISBN 978-80-7068-385-9.
• SPOLIN, Viola. Theater Games for the Classroom: A Teacher's Handbook. Evanston (Illinois): Northwestern University Press, 1986. 234 s. ISBN 0-8101-4004-7
• SVOBODOVA, Eva; ŠVEJDOVÁ, Hana. Metody dramatické výchovy v mateřské škole. Praha: Portál, 2011. 168 s. ISBN 978-80-262-0020-8.
• SVOZILOVÁ, Dana. Analýza strukturované dramatické hry v kontextu dramatické výchovy. Brno JAMU, 2005. 194 s. ed. Výběrová řada doktorských prací. ISBN 80-86928-10-1.
• ŠTEMBERGOVÁ-KRATOCHVÍLOVÁ, Šárka. Mluvní výchova dětí. V tomto souboru vydání první, Metodika mluvní výchovy dětí 4., revid. vyd., Výrazová hlediska mluveného projevu 5., uprav. vyd. Praha: ARTAMA, pracoviště NIPOS, 2016. 192 s. ISBN 978-80-7068-305-7.
• ULRYCHOVÁ, Irina. Drama a příběh: tvorba scénáře příběhového dramatu v dramatické výchově. Praha: Akademie múzických umění, Divadelní fakulta, katedra výchovné dramatiky, 2007. 104 s. ISBN 978-80-7331-096-7.
• ULRYCHOVÁ, Irina; GREGOROVÁ, Vlasta; ŠVEJDOVÁ, Hana. Hrajeme si s pohádkami: dramatická výchova v mateřské škole a na 1. stupni základní školy. Praha: Portál, 2000. 120 s. ISBN 80-7178-355-2.
• VALENTA, Josef. Metody a techniky dramatické výchovy. 3., upr. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008 [1997]. 352 s. ISBN 978-80-247-1865-1.
• WARD, Winifred. Playmaking with Children from Kindergarten to High School. New York: Appleton-Century, 1947. xiv, 312 s.
• WAY, Brian. Rozvoj osobnosti dramatickou hrou. Přeložila Eva MACHKOVÁ. 2., revid. a aktualizované vyd. Praha: STD; NIPOS, 2014. 234 s. Přel. z: Development Through Drama. ISBN 978-80-903901-4-0 (STD); 978-80-286-9 (NIPOS).
• ZÁMEČNÍKOVÁ, Emilie. Cesta k přednesu aneb Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2009. 144 s. ISBN 978-80-7068-236-4.
• Tvořivá dramatika. Praha: ARTAMA (NIPOS); Sdružení pro tvořivou dramatiku; katedra výchovné dramatiky Divadelní fakulty AMU. 1990-. 3x ročně. ISSN 1211-8001.