Dream Chaser

Dream Chaser
Údaje o lodi
Typvícenásobně použitelný nákladní raketoplán
VýrobceSierra Nevada Corporation (SNC)
Hmotnost11,3 t
Statusv přípravě na první let
Údaje o letu
Nosná raketaVulcan_(raketa)
Dream Chaser (testy pojíždění po ranveji na základně Edwards v Kalifornii)

Dream Chaser je vícenásobně použitelný pilotovaný raketoplán vyvíjený v USA firmou Sierra Nevada Corporation (SNC), později Sierra Space Corporation (SSC), koncipovaný jako vztlakové těleso s horizontálním přistáním a vertikálním startem na klasické raketě. Vychází přímo z projektu NASA na miniraketoplán HL-20.[1] Ten vyšel ze zkušeností s předchozími vztlakovými tělesy (hl. M2-F2 a HL-10) a jeho tvar byl velmi silně ovlivněn sovětským projektem BOR-4.[2][3]

Jeho hlavní úkol má být obsluha Mezinárodní kosmické stanice (přepravní kapacita 7 osob). Hlavní část vývoje probíhala pod programem Commercial Orbital Transportation Services / Commercial Crew Development (COTS/CCDev). Jeho hlavními konkurenty byly lodě Dragon od SpaceX a Starliner od Boeingu.

V říjnu 2013 byl uskutečněn první test volného shozu ze závěsu pod vrtulníkem. V září 2014 bylo rozhodnuto, že Dream Chaser nepostoupí do dalšího kola programu COTS.[4] Sierra Nevada Corporation podala proti tomu rozhodnutí odvolání.[5] Toto odvolání nakonec nebylo uznáno a firma byla ze soutěže definitivně vyloučena. SNC však projekt přepracovala a v roce 2015 představila Dream Chaser jako zásobovací automatickou loď určenou pro přepravu nákladu. S tou se přihlásila do druhého kola programu The Commercial Resupply Services 2 (CRS2), který hledá vhodné dopravce nákladu na ISS v letech 2018–2024. Samotný raketoplán prošel některými změnami designu (zaslepení oken kabiny, sklápěcí křídla). Takto upravená verze by měla poprvé startovat na konci roku 2018.

V roce 2015 a 2016 však stále ještě probíhají testy pilotovaného Dream Chaseru. Součástí původního programu COTS bylo mezi NASA a SNC nasmlouváno splnění několika milníků při vývoji stroje. Mezi poslední patří dokončení bezpilotních letových zkoušek v atmosféře. Vzhledem k tomu, že v říjnu 2013 havaroval zkušební raketoplán při přistání (nevysunulo se mu jedno z kol podvozku), musel být vyroben nový exemplář, který se dokončoval v říjnu 2015. Ten prodělá nasmlouvané testy v atmosféře.

Zkušební exemplář Dream Chaseru při zkouškách v roce 2013

V současnosti probíhají jednání mezi SNC, Evropskou kosmickou agenturou, Japonskou kosmickou agenturou a Německem o možném komerčním využití pilotovaného Dream Chaseru. Tato jednání se však zatím soustředí jen na průzkum trhu.

V lednu 2016 NASA zařadila DreamChaser do programu nepilotovaného zásobování ISS.[6]

V roce 2019 byla dokončena kompozitní kostra exempláře,[7] který je určen pro první lety k Mezinárodní vesmírné stanici. Jeho kompletace by měla probíhat v roce 2020 (vybavení letovými systémy, tepelnou ochranou a štítem). V rámci současného kontraktu na dodávku nákladu na stanici je nasmlouváno šest misí, které měly být provedeny do roku 2024. První zkušební let k Mezinárodní vesmírné stanici měl proběhnout v roce 2021, ale od té doby byl několikrát odložen. Po odkladech zkušebního startu a naplánovaném vyřazení raket Atlas V ze služby byly již v roce 2020 nasmlouvány starty na raketě Vulcan. V polovině roku 2023 Sierra Space zahájila finální testování prvního letového exempláře pojmenovaného Tenacity, během něhož byl termín startu několikrát odložen, od prosince 2024 se počítá s 21. květnem 2025.[8]

Modul Shooting star

Modul Shooting star bude 4,6m dlouhý a unese až 4 500 kg nákladu. Bude připojen na zadní část raketoplánu a skrze něj se bude celá sestava (Dream Chaser + Shooting star) připojovat k ISS. Modul se také jako jediná část nevrací na zemi a shoří v atmosféře (jak napovídá název). Čímž umožní plnit obě funkce nákladních lodí: dopravovat vzorky zpět na Zemi, a s odpadky shořet v atmosféře.

Pilotovaná verze

Představa pilotovaného Dream Chaseru na raketě Atlas V.

Jak již bylo řečeno výše, miniraketoplán se původně ucházel o vození posádky na ISS vrámci programu Comercial Crew. Pilotovaná verze má dostat 2 až 7 astronautů a náklad na oběžnou dráhu Země. Startovat měl na raketě Atlas V a při návratu nemá přetížení přesáhnout 1.5 g.

Reference

  1. ↑ Archivovaná kopie. Sierra Nevada Corporation [online]. [cit. 2014-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06. (anglicky) 
  2. ↑ Encyclopedia Astronautica [online]. [cit. 2018-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Testpilot [online]. [cit. 2018-01-22]. Dostupné online. (rusky) 
  4. ↑ SpaceflightNow [online]. [cit. 2014-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ SpaceflightNow [online]. [cit. 2014-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ NASA [online]. [cit. 2016-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ CLARK, Stephen. Dream Chaser structure arrives at factory for outfitting – Spaceflight Now [online]. [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ OET Special Temporary Authority Report. apps.fcc.gov [online]. [cit. 2024-12-28]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Dream Chaser na Wikimedia Commons

Média použitá na této stránce

Dream Chaser pre-drop tests.7.jpg
Edwards, Calif. – ED13-0266-054- Sierra Nevada Corporation, or SNC, team members check the company's Dream Chaser flight vehicle systems following a 60 mph tow test on taxi and runways at NASA's Dryden Flight Research Center at Edwards Air Force Base in California. Ground testing at 10, 20, 40 and 60 miles per hour is helping the company validate the performance of the spacecraft's braking and landing systems prior to captive-carry and free-flight tests scheduled for later this year. SNC is continuing the development of its Dream Chaser spacecraft under the agency's Commercial Crew Development Round 2, or CCDev2, and Commercial Crew Integrated Capability, or CCiCap, phases, which are intended to lead to the availability of commercial human spaceflight services for government and commercial customers.
Dream Chaser pre-drop tests.6.jpg
Edwards, Calif. – ED13-0266-023- The Sierra Nevada Corporation, or SNC, Dream Chaser flight vehicle is prepared for 60 mile per hour tow tests on taxi and runways at NASA's Dryden Flight Research Center at Edwards Air Force Base in California. Ground testing at 10, 20, 40 and 60 miles per hour is helping the company validate the performance of the spacecraft's braking and landing systems prior to captive-carry and free-flight tests scheduled for later this year. SNC is continuing the development of its Dream Chaser spacecraft under the agency's Commercial Crew Development Round 2, or CCDev2, and Commercial Crew Integrated Capability, or CCiCap, phases, which are intended to lead to the availability of commercial human spaceflight services for government and commercial customers.
Dream Chaser Atlas V Integrated Launch Configuration.tif
Autor: Sierra Nevada Space Systems, Licence: CC BY-SA 3.0
This image is an artist’s conception of the Dream Chaser Space System in the launch configuration.