Dreizinnenhütte

Dreizinnenhütte
Tre cime - rifugio Locatelli.jpg
Základní informace
Výstavba1935
Pojmenováno poAntonio Locatelli a Sepp Innerkofler
Poloha
AdresaSexten, ItálieItálie Itálie
PohoříSextenské Dolomity
Nadmořská výška2 450 m
Souřadnice
Další informace
WebOficiální web, Oficiální web a Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horská chata Dreizinnenhütte (italsky Rifugio Antonio Locatelli - S. Innerkofler) je horská chata Italského alpského klubu CAI v Sextenských Dolomitech nalézající se v nadmořské výšce 2405 m n. m.. Nachází se na úpatí Paternkofelu a nabízí známý výhled na Drei Zinnen. Chata se nachází v oblasti, kde probíhala tzv. horská válka v Dolomitech v letech 1915-1918. Pozůstatky z této války jsou v okolí dobře patrné v podobě bývalých válečných krytů, výlezů a tunelů. Chata Dreizinnenhütte je výchozím bodem pro četné pěší túry, via ferraty a horolezecké výstupy v přírodním parku Drei Zinnen a oblíbeným cílem jednodenních výletů.

Přístupy na Dreizinnenhütte

Chata Dreizinnenhütte od jihovýchodu
  • Standardní přístup je od chaty Auronzohütte (2320 m, parkoviště, veřejný autobus) přes chatu Lavaredohütte a sedlo Paternsattel, (trasa 101, doba chůze 1,5 hodiny, trasa pro horská kola)
  • Od chaty Auronzohütte (2320 m) přes sedlo Forcella de Col de Mezo (trasa 105 nebo Dolomitenhöhenweg 4, doba chůze 2 hodiny).
  • Ze Sextenu přes Fischleinboden (parkoviště, veřejný autobus) k chatě Talschlusshütte (doba chůze 2 hodiny) a dále údolím Altensteintal (trasa 102, celková doba chůze 4 hodiny).
  • z údolí Höhlensteintal (parkoviště, autobusová linka Dobbiaco-Cortina d'Ampezzo) údolím Rienztal (trasa 102, doba chůze 3,5 hodiny)
  • z údolí Sextental (veřejný autobus) přes údolí Innerfeldtal (parkoviště) (trasa 105 nebo Dolomitenhöhenweg 4, doba chůze závisí na výchozím bodu)

Přechody

  • cesta 101 přes Büllelejochhütte na Zsigmondyhütte
  • přes Gamsscharte a Schartenweg k chatě Büllelejochhütte (via ferrata).
  • přes Gamsscharte a Paßportenscharte na Paternsattel (via ferrata).

Výstupy na vrcholy

  • Paternkofel (2744 m, bývalý válečný tunel a via ferrata, dnes Innerkoflerova via ferrata)
  • Toblinger Knoten (2617 m, žebříková via ferrata, obnovená válečná via ferrata)
  • Drei Zinnen

Historie

První plány na stavbu první chaty u Drei Zinnen vypracovala v roce 1881 sekce Alta Pusteria Německého a Rakouského alpského klubu. Protože stavbu dotoval Ústřední výbor Alpského klubu, bylo možné brzy začít stavět, takže chata byla dokončena v září 1882. Tento první přístřešek, malá kamenná budova s kuchyní se stolem a vařičem a s noclehárnou na slamnících pro celkem 18 osob, byl kvůli bouřkám otevřen až 25. srpna 1883. V letech 1886 a 1891 byla chata rozšířena a od roku 1892 také spravována. Z roku 1897 je znám roční počet 642 návštěvníků. V roce 1898 převzal vedení chaty horolezec a horský vůdce Sepp Innerkofler. V roce 1907 byla Dreizinnenhütte rozšířena o jedno patro a v roce 1908 byla útulna, která nyní nabízela místo pro 55 horolezců, znovu otevřena. V tomto roce navštívilo chatu již 2 000 lidí.

Během horské války byla chata v roce 1915 zničena italskými granáty. V letech 1920 až 1922 byla jako chata spravována nedaleká vojenská kasárna a v roce 1922 postavil Alpenverein Südtirol novou chatu. V roce 1923 byla tato chata vyvlastněna italským státem, předána Italskému klubu Alpino (CAI), sekci Padova, a přejmenována na Capanna Antonio Bettella. V roce 1935 pak stejný oddíl ve spolupráci s oddílem Bolzano postavil na troskách staré chaty dnešní větší chatu Dreizinnenhütte. Za druhé světové války byla chata v letech 1942-1945 prázdná, byla vyrabována a využívána jako ovčín. V roce 1946 chatu zrekonstruovala padovská sekce, která získala i podíl bolzanské sekce, a od té doby ji provozuje. V současnosti chatu v letní turistické sezoně denně navštíví až 2 000 hostů, především jednodenních, kteří sem putují především z chaty Auronzohütte.

Galerie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dreizinnenhütte na německé Wikipedii.

Literatura

  • Franz Hauleitner: Dolomiten 5 – Sexten-Toblach-Prags. Bergverlag Rother, München, ISBN 3-7633-4199-4
  • Peter Kübler, Hugo Reider: Kampf um die Drei Zinnen. Verlag Reider Touristik K.G. Sexten, ISBN 88-902466-0-X
  • Hanspaul Menara: Südtiroler Schutzhütten. 2. Auflage. Athesia, Bozen 1983, ISBN 88-7014-017-2, S. 80–83, 162–163.
  • Tabacco topographische Wanderkarte 1:25.000, Blatt 010, Sextener Dolomiten

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Dreizinnenhuette01.jpg
Autor: Otto Hundsdorfer, Licence: CC BY-SA 2.0 de
Dreizinnenhütte und Toblinger Knoten (links)
Lago dei piani.jpg
(c) Tesla Delacroix, CC BY-SA 4.0
Lago dei piani superiore east of Antonio Locatelli hut.
Dreizinnenhütte 1894.jpg
Dreizinnenhütte aus Zeitschrift des Deutschen und Oesterreichischen Alpenvereins 1894 Band 25
Dreizinnenhütte.jpg
Autor: Memorino, Licence: CC BY 3.0
Dreizinnenhütte
Drei-Zinnen-Hütte.jpg
Autor: High Contrast, Licence: CC BY 2.0 de
Die Drei Zinnen Hütte von den Befestigungen aus dem Ersten Weltkrieg aus gesehen. Sextener Stein, Toblinger Knoten
Tre cime - rifugio Locatelli.jpg
Autor: Elio Pallard, Licence: CC BY-SA 4.0
Parco naturale Tre Cime (Q1970453)
Dreizinnenhuette02.jpg
Autor: Otto Hundsdorfer, Licence: CC BY-SA 2.0 de
Die Dreizinnenhütte von Süden gesehen