Drozd zpěvný

Jak číst taxoboxDrozd zpěvný
alternativní popis obrázku chybí
Drozd zpěvný
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďdrozdovití (Turdidae)
Roddrozd (Turdus)
Binomické jméno
Turdus philomelos
Linné, 1758
Rozšíření drozda zpěvného (žlutě – hnízdiště, zeleně – celoroční výskyt, modře – zimoviště)
Rozšíření drozda zpěvného (žlutě – hnízdiště,
zeleně – celoroční výskyt, modře – zimoviště)
Rozšíření drozda zpěvného (žlutě – hnízdiště,
zeleně – celoroční výskyt, modře – zimoviště)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Drozd zpěvný (Turdus philomelos) je středně velký druh zpěvného ptáka z čeledi drozdovitých. Létá rychle, trochu trhavě. Ptáci hnízdící v Česku jsou tažní. Jarní přílet připadá na konec února a na březen, odlet na konec srpna až začátek října.[2]

Taxonomie

Rozlišují se 4 poddruhy.

  • T. p. philomelos – drozd zpěvný evropský obývá většinu areálu.
  • T. p. clarkei – drozd zpěvný anglický žije v malé části západní Evropy a na většině Britských ostrovů.
  • T. p. hebridensis – drozd zpěvný skotský obývá západní část Skotska a Irska.
  • T. p. nataliae – drozd zpěvný sibiřsky žije v asijské části areálu.[2]

Popis

  • Délka těla: 22–23 cm
  • Rozpětí křídel: 33–36 cm
  • Hmotnost: 40–97 g.

O něco menší než kos černý, s kratším ocasem. Z vrchu je hnědý, spodinu má žlutavě bílou nebo bílou, na bocích a hrudi často teple okrovou, s hustými černými podélnými skvrnami tvaru obrácených srdíček. V letu patrné spodní křídelní krovky jsou rezavobéžové. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

Turdus philomelos

Zaměněn může být zejména s drozdem brávníkem (T. viscivorus), který se liší hlavně následujícími znaky: větší velikostí, protáhlejším tvarem s delším ocasem, bílými spodními křídelními krovkami a špičkami vnějších ocasních per a letem v dlouhých vlnovkách. Sedícího ptáka lze odlišit také díky světlejším hnědošedým stranám hlavy a krku, často větším černým skvrnám po stranách hrudi, kulatějším černým skvrnám na hrudi a břichu a šedšímu peří v křídlech se světlejšími lemy.

Hlas

Drozd zpěvný při zpěvu

Vábí nenápadným, ostrým „cit“. Zpěv je hlasitý, tvořený flétnovými a vrzavými tóny a hvizdy, typický periodickým opakováním (2–4×) jednotlivých, znatelně oddělených motivů.[2][3]

Rozšíření

Hnízdí v celé Evropě s výjimkou části Pyrenejského poloostrova a v Asii východně až po jezero Bajkal, během 19. století byl introdukován i do jihovýchodní Austrálie, na Nový Zéland a Nové Hebridy. Je částečně tažný, ptáci ze západní Evropy jsou zčásti stálí a zčásti tažní, populace ze severnějších částí Evropy a Sibiře výlučně tažné. Většina evropských ptáků zimuje v oblasti západního Středomoří a severní Afriky.[2][4]

Výskyt v Česku

V ČR hnízdí běžně na celém území od nížin až nad horní hranici lesa; nejvýše byl zaznamenán v Jeseníkách v 1 350 m n. m. a v Krkonoších a na Šumavě v 1 300 m n. m. Početnost se v posledních desetiletích jeví jako stabilní, v letech 2001–03 byla odhadována na 400 000–800 000 párů.

Prostředí

Hnízdí v lesích všech typů, hlavně na jejich okrajích, v porostech kolem vodotečí, remízkách a polních lesících. V průběhu 20. století se podobně jako u kosa černého část populace přesunula z lesního prostředí do lidských sídlišť a dnes tak běžně hnízdí také v parcích, zahradách a na hřbitovech.[2]

Hnízdění

Turdus philomelos

Hnízdí v jednotlivých párech. Samci revíry obsazují hned po návratu ze zimovišť a označují je hlasitým zpěvem. Během toku poletují okolo samic a předvádějí před nimi zvláštní postoj s načepýřeným peřím. Hnízdí běžně 2× až 3× ročně od března do července, při zničení snůšek následuje náhradní hnízdění. Hnízdo je na stromech a keřích, méně často i na budovách, v polodutinách stromů, hromadách dřeva, na zemi apod. V Česku bývá umístěno nejčastěji na smrku a bezu ve výšce 1–3 m. Brzy na jaře se většina hnízd nachází z důvodu lepšího krytí na jehličnatých stromech, po olistění listnatých stromů a keřů přibývá i hnízd umístěných na nich. Stavebním materiálem je tráva, větvičky, listí a mech, vnitřek je vymazán směsí hlíny, dřevního trouchu a slin a je tak nezaměnitelný s jinými druhy rodu Turdus. Hnízdo staví pouze samice po dobu 4–6 dnů a bývá obvykle použito jen pro 1 hnízdění.

Hnízdo s vejci a mláďaty

Snůška obsahuje 4–5 (3–6) modrých nebo modrozelených, 27,2 × 20,5 mm velkých vajec s tmavými tečkami. Snášení probíhá denně, sezení začíná od snesení předposledního či posledního vejce. Inkubuje samotná samice po dobu 10–16 dnů. Mláďata jsou krmena oběma rodiči, hnízdo opouštějí ve stáří 13–15 dnů a další 1–2 týdny jsou krmena mimo něj. Pohlavní dospělosti dosahují ve 2. kalendářním roce života. Mortalita v 1. roce je 58,3 %, průměrná délka života 1,4 roku. Nejstarší pták se dožil nejméně 17 let a 5 měsíců.[2]

Potrava

Živí se převážně žížalami, měkkýši a hmyzem. Z měkkýšů převažují plovatky, okružáci, plzáci, slimáci a hlemýždi, z hmyzu brouci a motýli. Na konci léta a na podzim vyhledává také nejrůznější bobule a semena, často meruzalky, jahodníku, brusnice, jeřábu, bezu, střemchy aj. Mláďata jsou zpočátku krmena hlavně žížalami, později čím dál více měkkýši a larvami a housenkami motýlů. Ulit plžů se zbavuje otloukáním o kámen, na místě jeho výskytu tak lze většinou nalézt tzv. šnečí kovadliny, tj. kameny se zbytky šnečích ulit. Potravu sbírá především na zemi, plody ozobává i na stromech a keřích.[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Song Thrush na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c d e f g HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  3. SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. 
  4. CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6. 

Související články

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Turdus philomelos MHNT ZOO 2010 11 187 Courtalain.jpg
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
Egg of Song thrush. Collection of Jacques Perrin de Brichambaut
Turdus philomelos.ogg
Autor: Daniel71953 09:28, 12 May 2008 (UTC), Licence: CC BY-SA 4.0
Chant de la grive musienne. Song of the song thrush.
Grive musicienne Turdus philomelos (50026366226).jpg
Autor: Pierre-Marie Epiney, Licence: CC BY-SA 2.0

La Grive musicienne est présente dans toute la Suisse, des plaines aux derniers arbres. Elle affectionne les forêts structurées et humides, mixtes ou résineuses, et tout particulièrement les bouquets d’épicéas pour y placer son nid. Contrairement à d’autres pays d’Europe occidentale et centrale, où elle colonise aussi les parcs et cimetières, elle demeure avant tout forestière chez nous. Les densités moyennes les plus fortes comme les maximales, respectivement supérieures à 15 et 30 territoires/km2, sont notées dans les régions pluvieuses et très boisées du Jura plissé et du versant nord des Alpes, surtout entre 800 et 1500 m ; le Tessin n’est que faiblement habité. Aux altitudes les plus élevées, les preuves de reproduction ont été apportées au Parc national suisse 2230 m (Cl. Irniger) et au-dessus de Celerina GR 2180 m, tandis que des chanteurs ont été signalés à près de 2300 m, dans la région du col de l’Ofen GR (D. Godly, M. Hofer) et à Zermatt VS (Ch. Huwiler). L’augmentation générale des effectifs suisses, d’environ 40 % depuis 1993-1996, a débuté en 2009 et fait suite à des fluctuations peu claires ; elle se révèle plus marquée au-dessus de 1000 m.

Pour l’heure, aucune progression analogue n’est perceptible dans les pays voisins. Une faible mais constante augmentation a été décelée en Italie en 2000-2014, tandis qu’une stabilité de longue date prévaut en Allemagne et en Autriche; il en fut de même en France entre 2001 et 2015, après toutefois une forte progression dans les années 1990. La tendance européenne est légèrement positive depuis 1990.

Le net renforcement des effectifs depuis 2009 n’est guère compris, si ce n’est qu’il concorde assez bien avec la croissance marquée des populations suisses d’escargots. Un lien de ce type paraît a priori concevable, dans la mesure où limaces et escargots jouent un rôle bien plus important dans le régime des adultes et des jeunes Musiciennes que dans celui des autres grives. On ne peut cependant écarter l’influence positive que pourrait jouer la densification des forêts au cours de ces 20 dernières années, surtout en montagne.

source : <a href="https://www.vogelwarte.ch/fr/atlas/especes#grive-musicienne" rel="noreferrer nofollow">www.vogelwarte.ch/fr/atlas/especes#grive-musicienne</a>
01 Song Thrush (2 Dec 2020).webm
Autor: PsamatheM, Licence: CC BY-SA 4.0
Song Thrush (Turdus philomelos)
Tphilomelos.gif
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Song Thrush (Turdus philomelos), Distribution map: yellow - breeding range, green - resident whole year, blue - winter range
Song thrush by Phil McIver - small.jpg
Autor: Phil McIver, Licence: CC BY-SA 2.0
Seen near to the bottom car park at Beacon Hill in Leicestershire.
Song Thrush Nest 14-04-12 (7077795395).jpg
Autor: nottsexminer, Licence: CC BY-SA 2.0

Latin name Turdus philomelos

Family Chats and thrushes (Turdidae)

Overview A familiar and popular garden songbird whose numbers are declining seriously,...

Where to see them ...

When to see them All year round.

What they eat

Worms, snails and fruit.