Drsnotělcovití
Drsnotělcovití | |
---|---|
Žralok trnitý (Echinorhinus brucus) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | paryby (Chondrichthyes) |
Nadřád | žraloci (Selachimorpha) |
Řád | Echinorhiniformes |
Čeleď | drsnotělcovití (Echinorhinidae) T. N. Gill, 1862 |
Rod | Echinorhinus Blainville, 1816 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Drsnotělcovití (Echinorhinidae) je malá čeleď žraloků s jediným rodem Echinorhinus. Tato čeleď má pouze dva následující zástupce:[1]
- Echinorhinus brucus – žralok trnitý
- Echinorhinus cookei – žralok Cookeův
Tradičně jsou drsnotělcovití řazeni k ostrounům (Squaliformes).[2] Moderní výzkumy nicméně poukazují na unikátnost skupiny a zařazují jí spíše coby sesterskou skupinu k pilonosům (Pristiophoriformes) a polorejnokům (Squatiniformes).[3][4][5] V takovém případě by se jednalo spíše o řád Echinorhiniformes, který uznávají i moderní taxonomické zdroje jako Neslon (2016),[5] Ebert et al. (2021)[6] nebo WoRMS.[1]
Charakteristika
Tito žraloci mají dvě malé hřbetní ploutve bez trnů. Prsní ploutve jsou větší než druhá hřbetní ploutev. Zuby jsou v horní i spodní čelisti stejné. Poslední z pěti žaberních štěrbin je výrazně větší než první čtyři. Dorůstají do délky 2 metrů. Vyskytují se v Atlantském, Tichém a západní části Indického oceánu. Nejstarší fosilií druhy pochází již z období křídy.[5] Stanoviště drsnotělcových tvoří měkká dna moří mírného a tropického pásu.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Echinorhiniformes. www.marinespecies.org [online]. WoRMS - World Register of Marine Species [cit. 2023-12-29]. Dostupné online.
- ↑ COMPAGNO, Leonard J. V.; FOWLER, Sarah L.; DANDO, Marc. Sharks of the world. Princeton: Princeton University Press 368 s. (Princeton field guides). ISBN 978-0-691-12072-0, ISBN 978-0-691-12071-3.
- ↑ NAYLOR, G. J. P. Elasmobranch Phylogeny: A Mitochondrial Estimate Based on 595 Species. In: CARRIER, J. C., et al. Biology of Sharks and Their Relatives. [s.l.]: Boca Raton, CRC Press, Taylor & Francis Group, 2012. ISBN 978-1-4398-3924-9. S. 31–56.
- ↑ STRAUBE, Nicolas; LI, Chenhong; CLAES, Julien M. Molecular phylogeny of Squaliformes and first occurrence of bioluminescence in sharks. BMC Evolutionary Biology. 2015-12, roč. 15, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-12-29]. ISSN 1471-2148. DOI 10.1186/s12862-015-0446-6. PMID 26277575. (anglicky)
- ↑ a b c NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 78–79. (anglicky)
- ↑ a b EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L., 2021. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-20599-1. S. 102. (anglicky)
Literatura
- EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L., 2021. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-20599-1. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Drsnotělcovití na Wikimedia Commons
- Taxon Echinorhinidae ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Hectonichus, Licence: CC BY-SA 3.0
Echinorhinus brucus, mounted specimen, on display at the Museo di Storia naturale di Pisa