Drudž

Drudž je avestánský výraz pro „klamství“, v zarathuštrismu pak znamená etický protiklad aši „pravdivosti“. Lidé a další bytosti mají možnost volby mezi těmito principy a pokud se rozhodnou správně dočkají se posmrtné odměny, pokud ne tak trestu, daévové – zarathuštričtí démoni, jsou silami drudže pohánění. V mladší Avestě počíná být tento princip personifikován a Zarathuštra a fravaši jeho stoupenců proti němu vystupují. Někdy je také drudž ztotožňován s pairikáčarodějnicemi, nebo ženskými daévy. V středoperské literatuře došlo k dokončení personifikace a daéva Drudž, ztělesnění všeho zla, vystupuje v řadě příběhů. Do jisté míry aša a drudž odpovídá védskému protikladu mezi rta „řádem“ a anrta „ne-řádem“.[1][2]

Avestánské drudž je femininem a odpovídá nejspíše védskému druh, respektive druhjati „začernit“, což je označení síly kterou poráží v několik rgvédských hymnech Indra.[2] Přesný výklad tohoto slova souvisí s významem slova aša, to je buď překládáno jako „pravdivost, pravda“ – poté je drudž lži či klamstvím, nebo jako „řád, spravedlnost“ a poté znamená „chyba, prohřešek, podvod“. Christian Bartholomae se domníval že slovo drudž může mít oba významy a znamenat tak „falešnost, klam“, Jean Kellens se domnívá že protiklad mezi ašou a drudží je protikladem mezi „pravým řádem“ a „klamným/iluzorním řádem“, a zároveň mezi světlem dne a stíny noci. Příbuzné staroperské drauga specificky odkazuje na lži týkající se dynastické legitimity.[1]

Reference

  1. a b KELLENS, Jean. Druj [online]. Encyclopædia Iranica [cit. 2020-02-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b VAVROUŠEK, Petr. Učení nejstaršího mazdaismu. In: ZEMÁNEK, Petr. Chatreššar : Ročenka Ústavu starého Předního východu a srovnávací jazykovědy. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2002. S. 56, 71.

Externí odkazy