Druhá přechodná doba
| Egyptská říše Dvě země tȝwy
| |||||||||
geografie
| |||||||||
Hatueret (řec. Avaris, cca 1674–1535 př. n. l. – 15. dynastie) Veset (cca 1660–1600 př. n. l. – 16. dynastie) Abydos (cca 1650–1600 př. n. l. – abydská dynastie) Kerma (cca 2500–1500 př. n. l.) | |||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||
| státní útvar | |||||||||
dědičná monarchie | |||||||||
| státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
Druhá přechodná doba je období dějin starověkého Egypta odpovídající době vlády 13. dynastie až 17. dynastie (přibližně 1650–1550 před n. l.). Po smrti posledního panovníka 13. dynastie došlo k rozdělení Egypta na několik částí. Severní část ovládali Hyksósové (14. a 15. dynastie), jejichž hlavním městem byla Hatueret (řecky Avaris, dnes Tell ed-Dabaa), a jižní část pokračovatelé egyptských faraonů Střední říše (16. a 17. dynastie), kteří sídlili ve Vesetu. V Núbii vzniklo nezávislé království s centrem v Kermě.
Druhá přechodná doba následovala po Střední říši a předcházela Novou říši, za jejíž zakladatele se považuje faraon Ahmose.
Politické dějiny
Po smrti Sebekhotepa IV. roku 1725 př. n. l. se pravděpodobně začaly jednotlivé části Egypta osamostatňovat.[1] Po roce 1685 př. n. l. pak došlo k přesunu hlavního města z Ictaueje (Lišt) do Vesetu. Posledním panovníkem vládnoucím ze starého hlavního města byl pravděpodobně Merneferre Aj, poslední panovník 13. dynastie.[2]
Již během Střední říše docházelo k imigraci skupin obyvatel ze Syropalestiny do Egypta s cílem usadit se zde. Jedním z nejvýznamnějších center se stalo město Hatueret ve východní deltě. Od závěru 12. a počátku 13. dynastie byla značná část jeho obyvatelstva tvořena imigranty z Levanty, jejichž kultura vykazovala výrazně neegyptské rysy.[3]
Z nálezů v Tell ed-Dabě vyplývá, že se po roce 1685 př. n. l. Hatueret osamostatnila.[4]
Egypťané nazývali obyvatele Hatueretu termínem aamu („Asijec“) a pro vládce cizích „hornatých“ zemí 14. a 15. dynastie se používal termín hekau chasut (přes řečtinu se toto pojmenování dostalo k nám jako Hyksósové).[5] Archeologické nálezy v Tell ed-Dabě svědčí o naprosté kontinuitě vývoje ve městě, proto vzestup jejich moci nemusel nutně mít povahu násilného konfliktu. Postupně však rozšířili svůj vliv, na jihu až k Hermopoli.[6] Doklady o ničení a drancování získaných území Hyksósy jsou velmi vzácné.[7]
Hatueret obchodovala se státy na území Palestiny a Levanty, s Kyprem.[6]
Současně ve Vesetu existovali relativně nezávislí vládci (16. dynastie|16. a 17. dynastie), kteří ovládali poměrně rozsáhlé území (v Kamoseho době hranice mezi oběma královstvími ležela jižně od Chemenu v Kusai.[8])
Po roce 1650 př. n. l. byla na Nilu v oblasti Kusai stanovena hranice, kde se vybíralo clo pro vstup do oblasti ovládané Hyksósy.[9])
V Núbii vzniklo samostatné vojensky mocné království s centrem v Kermě, které obchodovalo s Hyksósským královstvím a mělo s ním dobré vztahy. Také měli dobré vztahy s nejjižnější částí Egypta, Núbií, odkud proudilo do Egypta zlato.[9][10]
Ačkoli pozdější literární tradicí, o níž se opíral i Manehto, byli Hyksósové líčeni jako barbarští a destruktivní a nebyli uznáváni za skutečné egyptské panovníky, nýbrž jen za „cizí krále“, ve skutečnosti přinejmenším v pozdějších obdobích (zejména za králů Chaiana a Apopida) uplatňovali zcela egyptský způsob vlády a jejich statut nebyl současníky zpochybňován.[11]
Znovusjednocení Egypta
Z písemných památek vyplývá, že první, kdo se úspěšněji pokusil porazit hyksóské panovníky byl Sekenenre Tao. V Dér el-Bahrí, 40 km severně od Théb, nechal vybudovat sídliště, které pravděpodobně plnilo vojenskou funkci.[9] Výzkum jeho mumie vedl k závěru, že zemřel násilnou smrtí. Na čele měl ránu po válečné sekeře používané Hyksósy a na krku bodnou ránu od dýky.
Po jeho smrti nastoupil na trůn Kamose, který pravděpodobně nebyl synem Sekenenra.[12] Ten nejprve zamezil obsazením oázy Bahríja, aby se mu dostal nepřítel (král Kuše) do zad a pak provedl blokádu Hatueretu. Zde byl v této době vládcem Apopis (Aauserre). O výsledku bojů není nic známo, ale v 11. roce vlády jeho nástupce Chamudina nebo Ahmose muselo být tažení zopakováno.[12] Pravděpodobnější je, že za Ahmoseho, jak to dokládají nálezy z Tell ed-Daby, Ahmosovy reliéfy z Abydu, a dílo Životopis Ahmose, syna Abany.
Ahmose dobyl Avaridu, poté provedl tažení do jižní Palestiny a zde dobyl Šahurén. Po tomto úspěšném tažení dobyl ještě na jihu za druhým kataraktem pevnost Buhén, která byla pod vlivem vládce Kermy.[13] Po znovusjednocení Egypta musel Ahmose potlačit dvě povstání a pak se věnoval znovuobnovování chrámů a královských hrobek.
Kultura
Předpokládá se, že Hyksósové zavedli v Egyptě chov koní a užívání vozů.
V Hatueret byl uctíván kult boha Sutecha, který mohl vzniknout spojením již existujícího kultu v Heliopoli a kultu boha Baala Sápána, který byl uctíván v severní Asýrii.
Z období Druhé přechodné doby pochází matematický tzv. Rhindův papyrus.
Během období 16. dynastie vznikla Kniha mrtvých, která nahradila Texty pyramid.
| Chronologie starověkého Egypta |
 |
| tematické články |
Egyptologie • Egyptské dynastie • Egypťané Faraon • Hieroglyfy • Náboženství Písemnictví • Politická správa Staroegyptské názvy Egypta |
| Předdynastická doba |
| Archaická doba |
| Stará říše |
| První přechodná doba |
| Střední říše |
| Druhá přechodná doba |
| Nová říše |
| Třetí přechodná doba |
| Pozdní doba |
| Řecko-římská doba |
Makedonská dynastie, Ptolemaiovci Aegyptus • Starověká Alexandrie • Démotická kronika Hermetismus • Manehto Músaion • Ptolemaiovský Egypt • Serapis |
 editovat šablonu |
Při vykopávkách v Tell el-Dabě byly nalezeny zbytky fresek podobných freskám pocházejících z mínojského období Kréty. Dosud není jasné, zda tyto fresky vytvořili krétští umělci, nebo Egypťané napodobili mínojskou freskovou výzdobu.[14]
Reference
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 206.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 201.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 204.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 208.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 203.
- ↑ a b BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 211.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 212.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 215.
- ↑ a b c BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 217.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 223.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 210n.
- ↑ a b BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 227.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 231.
- ↑ BOURRIAU(OVÁ), Janine. Druhá přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 8, s. 232.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá přechodná doba na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
No official flag.
Autor: Jeff Dahl, Licence: CC BY-SA 4.0
The double crown symbolizing dominion over upper and lower Egypt.
Autor: Keith Schengili-Roberts, Licence: CC BY-SA 2.5
Scarab bearing the name of the Hyksos pharaoh Apophis. Made of steatite, from the time of the Second Intermediate Period. Now residing in the Museum of Fine Arts, Boston.
Autor: User eff Dahl, Licence: CC BY-SA 4.0
Eye of Horus (right eye). Following the sources, it must be the right eye (the left eye that is the original image has another meaning)
Autor: Iry-Hor, Licence: CC BY-SA 4.0
The political situation in Egypt during the early Hyksos period (1650-1590 BC) in the midst of the second intermediate period (1800-1550 BC).
Rhind Mathematical Papyrus : detail (recto, left part of the first section British Museum Department of Ancient Egypt and Sudan, EA10057)
Acquired by the Scottish lawyer A.H. Rhind during his sojourn in Thebes in the 1850s. length: 295.5 cm, width: 32 cm (whole section EA10057)
A second section is kept in the British Museum (EA 10058 length: 199.5 cm, same width)
Fragments of a small intermediate section (18 cm length) are kept in the Brooklyn Museum. It dates to the reign of the Hyksos kings Apepi or Apophis and possibly his successor Khamudi.