Druhá moderna

Druhá moderna je termín vytvořený německým sociologem Ulrichem Beckem, který tak nazývá současnost, tedy období po tzv. „první“ moderně – industrializované společnosti.

Definice

První moderna přišla s Průmyslovou revolucí, kdy se stávající zemědělská společnost přetvořila na společnost industrializovanou. Druhá moderna ji přetváří v novou a více reflexivní síťovou, informační společnost.[1] Podle Becka moderna tedy nezanikla a díky reflexi "vedlejších důsledků vedlejších důsledků sebe sama" se transformovala, nebo by se měla proměňovat. Tento názor lze ukázat na tzv. ekologických skupinách, které vznikly jako důsledek znečišťování přírody a ekologické krize, která je zase důsledkem předchozí obrovské industrializace. Reflexe je nejvýznačnější vlastností druhé moderny, a z toho důvodu je také nazývána reflexivní modernizací. Další vlastnosti jsou odmítání původního oddělování přírody a kultury, vyloučení nekonečného ekonomického růstu a přímočarého pokroku. Druhá moderna přímo navazuje na první, a není od ní odtržena. Začíná existovat, když se předchozí věk mění s pomocí reflexe.[2]

Druhá moderna není pouhou teorií o současném světě, ale stane se formou budoucího uskupení společnosti nebo způsobem přemýšlení o společnosti. Po první moderně nezůstaly jen vedlejší důsledky a jejich vedlejší důsledky, ale také i původní způsob uvažování, který se musí změnit. Tím novým způsobem uvažování myslí Beck nejen reflexi již zaběhlých pořádků, ale také použití zákonitostí moderny na sebe samu a tím se vytvoří zcela nový, racionalizovaný běh světa.[2]

Riziková společnost

Hlavní článek: Riziková společnost

Druhá moderna si je vědoma nových rizik, týkajících se všech forem života, rostlin, zvířat a člověka. Tyto rizika vznikla díky velkým úspěchů moderny při řešení problému lidského nedostatku.[3] Systémy, které se předtím zdály být schopné poskytovat ochranu před přírodními i společenskými problémy, jsou mnohem více vnímány, jako stvořitelé nových člověkem vytvořených globálních rizik. Je to důsledek jejich fungování.[4] Tyto systémy se stanou součástí problému, nikoliv řešením. Modernizace a pokroky v šíření informací vytvářejí zcela nové sociální problémy, např. počítačovou kriminalitu.[5] Mezitím vědecké pokroky otevírají nové oblasti bádání – klonování či genetická modifikace. V těchto nových sférách se rozhoduje bez dostatečné znalosti dlouhodobých následků.[6]

Beck si těchto čerstvých dilemat vytvořených touto reflexivní modernizací všiml, a proto přišel s "kosmopolitní perspektivou", která překoná problémy světa, v němž již národní zájmy nejsou prosazovány pouze na státní úrovni.[7] Neexistuje společnost založená pouze na státním základu. Společnost se mění na kosmopolitní a rizika jsou projednávána v globálním měřítku. Jedním z důkazů tohoto přechodu, je válka v Kosovu a následné nálety NATO na Bělehrad. V předchozím světě první moderny byla lidská práva pouhou vnitřní záležitostí daného státu. Dnes západní státy v čele s USA mohou vojensky zakročit proti jakékoliv zemi, která tyto nejvyšší konvence nerespektuje. Tyto události podle Becka dokumentují přechod k novému, kosmopolitnímu světu.[2]

Společnost vědění

Druhá moderna je také spojena s tzv. společností vědění, vyznačující se pluralizací různých typů znalostí.[8] Právě pro ni jsou význačná vědomostně-závislá rizika, nejistoty, které vytváří informační svět sám o sobě.[9]

Odpor vůči druhé moderně

Objevily se různé formy odporu vůči druhé moderně, mezi nimi např. euroskepticismus.[10]

Sám Beck vidí Al-kajdu, jako důsledek druhé moderny a zároveň je jejím největším nepřítelem, nejen ve způsobu používání informačních technologií, ale také ve své synkretické ideologii.[11]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Second Modernity na anglické Wikipedii.

  1. ↑ HE, Chuanqi. Modernization Science: The Principles and Methods of National Advancement. Berlín a New York: Springer Verlag, 2012. 648 s. ISBN 9783642254581. S. 111 a 215. 
  2. ↑ a b c ČÍŽEK, Tomáš. BECK, U. (2000): The cosmopolitan perspective: Sociology of the second age of modernity. [online]. 2002-2003 [cit. 2017-11-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ CARRIER, Martin; NORDMANN, Alfred. Science in the Context of Application. Dordrecht, New York a Londýn: Springer, 2011. 492 s. Dostupné online. ISBN 9789048190508. S. 449. 
  4. ↑ HE, Chuanqi. Modernization Science: The Principles and Methods of National Advancement. Berlín a New York: Springer Verlag, 2012. 648 s. ISBN 9783642254581. S. 147. 
  5. ↑ HE, Chuanqi. Modernization Science: The Principles and Methods of National Advancement. Berlín a New York: Springer Verlag, 2012. 648 s. ISBN 9783642254581. S. 69. 
  6. ↑ ALLAN, Stuart; ADAM, Barbara; CARTER, Cynthia. Environmental risks and the media. Londýn a New York: Routledge, 1999. 278 s. ISBN 9780415214469. 
  7. ↑ BECK, Ulrich. The Cosmopolitan Vision. Cambridge a Malden: Polity Press, 2006. 216 s. Dostupné online. ISBN 0-7456-3398-6. S. 173. 
  8. ↑ CARRIER, Martin; NORDMANN, Alfred. Science in the Context of Application. Dordrecht, Londýn a New York: Springer, 2011. 492 s. Dostupné online. ISBN 9789048190508. S. 439 a 448. 
  9. ↑ HARDING, Sandra G. Sciences from Below: Feminisms, Postcolonialities, and Modernities. Durham: Duke University Press, 2008. 296 s. Dostupné online. ISBN 9780822342595. S. 55 - 58. 
  10. ↑ MARCHETTI, Raffaele; VIDOVIĆ, Davorka. European Union and Global Democracy. Záhřeb: Centar za Politološka Istraživanja, 2010. 191 s. ISBN 9780415693691. S. 171. 
  11. ↑ BECK, Ulrich. The Cosmopolitan Vision. Cambridge a Malden: Polity Press, 2006. 216 s. Dostupné online. ISBN 0-7456-3398-6. S. 113.