Druhá vláda Davida Lloyd George

Druhá vláda Davida Lloyd George
premiér David Lloyd George
premiér David Lloyd George
PředsedaDavid Lloyd George
Počet členů23 (kabinet)
269 (celá vláda)
Politické subjektyKonzervativní strana
Liberální strana[p 1]
Labouristická strana[p 2]
Dolní sněmovna
520/707
JmenovánaJiřím V.
Datum jmenování19181214a14. prosince 1918
Konec v úřadu19221019a19. října 1922
Důvod ukončenírozpad koalice
OpoziceLabouristická strana
Posloupnost vlád
< Lloyd George I
Law >
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Druhá vláda Davida Lloyd George byla v letech 1918 až 1922 vládou Spojeného království. Vláda byla pokračováním předchozí válečné koalice Konzervativní strany, Liberální strany a labouristů; liberálové ale nyní byli na otázce podpory vlády rozděleni a v administrativě sloužila jen jejich část pod vedením Davida Lloyd George. Naprostá většina Labouristické strany vládu nepodporovala.

Lloyd George vedl za Británii vyjednávání v Paříži o uspořádání poválečné Evropy. Na domácí půdě musel kabinet čelit válce s Irskem, kterou se nakonec podařilo kompromisně ukončit vytvořením Irského svobodného státu. Postupně však začala vzrůstat animosita mezi liberály a konzervativci, která po korupčním skandálu, do nějž byl Lloyd George osobně namočený, vedla k pádu vlády v říjnu 1922.

Politika

Volby 1918 a vytvoření vlády

Od roku 1916 vládla Británii válečná koalice sestávající z Liberální strany, Konzervativní strany a Labouristické strany; premiérem byl liberál David Lloyd George. Během války byla široká koalice mezi radikálními liberály a konzervativci pochopitelná, 11. listopadu 1918 ale bylo podepsáno příměří, čímž se smysl pokračování spolupráce stal méně jasným. Lloyd George ale viděl v koalici příslib národní jednoty pro strukturální změnu britské společnosti. Před válkou se jako ministr financí zasadil o hluboké sociální reformy a neměl v úmyslu v tomto polevit.[1] Konzervativci sice vnímali premiéra jako radikála, viděli v něm ale silnou osobnost, „muže, který vyhrál válku“ a pevnou hráz proti bolševismu, vzmáhajícímu se v Rusku a Německu.[2]

Na prosinec 1918 byly vyhlášeny všeobecné volby. V nich si kandidáti koalice rozdali „koaliční kupony“, aby nekandidovali proti sobě. Naprostou většinu obdrželi členové Konzervativní strany (445), následovali Lloyd Georgeovi liberálové (145). Zbylých 24 kuponů získali podporovatelé vlády z řad labouristů a jeden nezávislý. Volby skončily drtivým vítězstvím koalice, pro kterou hlasovalo 53% voličů a obsadila 520 mandátů ze 707.

Rozpad koalice

Během roku 1922 začaly gradovat spory mezi koaličními partnery. Přestože konzervativci drželi v Dolní sněmovně většinu, vysoký počet funkcí ve vládě zastávali liberálové. Tento stav začínal řadovým konzervativcům vadit; v říjnu provedli členové strany stojící mimo užší vedení převrat a odhlasovali odchod z koalice. V čele této vzpoury stál prezident Úřadu pro obchod Stanley Baldwin. O pár dní později Lloyd George rezignoval a bylo třeba jmenovat novou vládu. Nakonec král do úřadu premiéra jmenoval Andrewa Bonara Lawa, který v posledních letech stál mimo koalici.[3][4][5][6]

Legitimita vlády

Vládní stranaHlasy ve volbách% ziskMandáty v Dolní sněmovněKřesla v kabinetuVůdce strany
Konzervativní strana4 003 84838,4 %
379/707
13Andrew Bonar Law
koaliční liberálové1 318 84412,6 %
127/707
9David Lloyd George
koaliční labouristé197 4751,9 %
13/707
[p 3]		1George Barnes
Vláda celkem5 529 44153,0 %
520/707
[p 4]		23David Lloyd George

Seznam členů kabinetu

Zde je uveden seznam členů mírového kabinetu, který nastoupil do úřadu 10. ledna 1919. Pro seznam členů válečného kabinetu, lterý v rámci Lloyd Georgovy vlády fungoval do tohoto data, vizte Válečná vláda Davida Lloyd George.

ÚřadČlen kabinetuStranaNástup do úřaduOdchod z úřadu
PremiérDavid Lloyd GeorgeLiberální strana19190110a10. ledna 191919221019a19. října 1922
Kancléř státní pokladny[p 5]Austen ChamberlainKonzervativní strana19190110a10. ledna 191919210401a1. dubna 1921
Sir Robert HorneKonzervativní strana19210401a1. dubna 192119221019a19. října 1922
Lord kancléřLord BirkenheadKonzervativní strana19190110a10. ledna 191919221019a19. října 1922
Lord prezident Tajné radyLord CurzonKonzervativní strana19190110a10. ledna 191919191023a23. října 1919
Arthur BalfourKonzervativní strana19191023a23. října 191919221019a19. října 1922
Lord strážce pečetiAndrew Bonar LawKonzervativní strana19190110a10. ledna 191919210323a23. března 1921
Austen ChamberlainKonzervativní strana19210323a23. března 192119221019a19. října 1922
Ministr zahraničíArthur BalfourKonzervativní strana19221023a23. října 192219191023a23. října 1919
Lord CurzonKonzervativní strana19191023a23. října 191919221019a19. října 1922
Ministr vnitraEdward ShorttLiberální strana19190110a10. ledna 191919221019a19. října 1922
První lord admiralityWalter Hume LongKonzervativní strana19190110a10. ledna 191919210213a13. února 1921
Lord LeeKonzervativní strana19210213a13. února 192119221019a19. října 1922
Ministr zemědělství a rybolovu[p 6]Rowland ProtheroKonzervativní strana19190110a10. ledna 191919190815a15. srpna 1919
Lord LeeKonzervativní strana19190815a15. srpna 191919210213a13. února 1921
Sir Arthur Griffith-BoscawenKonzervativní strana19210213a13. února 192119221019a19. října 1922
Ministr letectvaWinston ChurchillLiberální strana19190110a10. ledna 191919210401a1. dubna 1921[p 7]
Ministr koloniíVikomt MilnerKonzervativní strana19190110a10. ledna 191919210213a13. února 1921
Winston ChurchillLiberální strana19210213a13. února 192119221019a19. října 1922
Prezident Úřadu pro vzděláváníHerbert FisherLiberální strana19190110a10. ledna 191919221019a19. října 1922
Ministr zdravotnictví[p 8]Christopher AddisonLiberální strana19190110a10. ledna 191919210401a1. dubna 1921
Sir Alfred MondLiberální strana19210401a1. dubna 192119221019a19. října 1922
Ministr pro IndiiEdwin Samuel MontaguLiberální strana19190110a10. ledna 191919220319a19. března 1922
Lord PeelKonzervativní strana19220319a19. března 192219221019a19. října 1922
Hlavní tajemník pro IndiiIan MacphersonLiberální strana19190110a10. ledna 191919200402a2. dubna 1920
Sir Hamar GreenwoodLiberální strana19200402a2. dubna 192019221019a19. října 1922
Ministr práceSir Robert HorneKonzervativní strana19190110a10. ledna 191919200319a19. března 1920
Thomas MacnamaraLiberální strana19200319a19. března 192019221019a19. října 1922
Ministr bez portfejeSir Eric GeddesKonzervativní strana19190110a10. ledna 191919190519a19. května 1919
Ministr bez portfejeGeorge BarnesLabouristická strana19190110a10. ledna 191919200127a27. ledna 1920
Ministr bez portfejeSir Laming Worthington-EvansKonzervativní strana19190110a10. ledna 191919210213a13. února 1921
Ministr bez portfejeChristopher AddisonLiberální strana19210401a1. dubna 192119210714a14. července 1921
Ministr pro SkotskoRobert MunroLiberální strana19190110a10. ledna 191919221019a19. října 1922
Prezident Úřadu pro obchod[p 9]Sir Albert StanleyKonzervativní strana19190110a10. ledna 191919190526a26. května 1919
Sir Auckland GeddesKonzervativní strana19190526a26. května 191919200319a19. března 1920
Sir Robert HorneKonzervativní strana19200319a19. března 192019210401a1. dubna 1921
Stanley BaldwinKonzervativní strana19210401a1. dubna 192119221019a19. října 1922
Ministr dopravySir Eric GeddesKonzervativní strana19190519a19. května 191919211107a7. listopadu 1921[p 10]
Ministr válkyWinston ChurchillLiberální strana19190110a10. ledna 191919210213a13. února 1921
Sir Laming Worthington-EvansKonzervativní strana19210213a13. února 192119221019a19. října 1922

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Vedení Liberální strany vládu nepodporovalo a oficiální strana tak byla v opozici; část jejích členů vedená Davidem Lloyd Georgem se ale na vládě podílela.
  2. ↑ Podobně jako Liberální strana se ani Labouristická strana na vládě oficiálně nepodílela, někteří její členové ale ve vládních funkcích sloužili.
  3. ↑ Zahrnuje též Národní demokraty
  4. ↑ Zahrnuje jednoho nezávislého podporovatele vlády.
  5. ↑ ministr financí
  6. ↑ Do 15. srpna 1919 prezident Úřadu pro zemědělství a rybolov.
  7. ↑ Jeho nástupce v úřadu ministra letectva se nestal členem kabinetu.
  8. ↑ Do 24. června 1919 prezident Úřadu pro místní samosprávy.
  9. ↑ ministr obchodu
  10. ↑ Jeho nástupce ve funkci ministra dopravy se nestal členem kabinetu.

Reference

  1. ↑ Lloyd George's Ministry Men [online]. World War I Centenary [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (v angličtině) 
  2. ↑ WASSON, Ellis. Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Londýn: Blackwell Publishing Limited, 2010. ISBN 978-80-247-3267-1. Kapitola Válka, mír a válka: 1915-39, s. 291. 
  3. ↑ JOHNSON, Paul. Churchill. Londýn: Barrister & Principal, 2010. ISBN 978-80-87029-87-9. S. 74. 
  4. ↑ BASTON, Lewis. Half a Government and no real Opposition – the general election of 1922 [online]. Conservative Home, 2016-07-08 [cit. 2020-10-07]. Dostupné online. (v angličtině) 
  5. ↑ David Lloyd George [online]. BBC [cit. 2020-11-23]. (History). Dostupné online. (v angličtině) 
  6. ↑ O MORGAN, Kenneth. Number 10 under Lloyd George 1916-1922 [online]. GOV.UK, 2012-05-01 [cit. 2020-11-23]. (History of government). Dostupné online. (v angličtině) 

Média použitá na této stránce

Royal Coat of Arms of the United Kingdom (HM Government) (2022).svg
Autor: Valethske, Licence: CC BY-SA 4.0
Royal Coat of Arms of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland in the style used by the Government of King Charles III from 2022 to the present (as used in all places except Scotland).
“ Quarterly, First and Fourth Gules three lions passant guardant in pale Or armed and langued Azure (for England), Second quarter Or a lion rampant within a double tressure flory counter-flory Gules (for Scotland), Third quarter Azure a harp Or stringed Argent (for Ireland), the whole surrounded by the Garter; for a Crest, the imperial crown Proper; for Supporters, dexter a lion rampant guardant Or crowned as the Crest, sinister a unicorn Argent armed, crined and unguled Proper, gorged with a coronet Or composed of crosses patée and fleurs de lys a chain affixed thereto passing between the forelegs and reflexed over the back also Or; Motto 'Dieu et mon Droit’ ('God and my Right') below the shield. ”
  • PINCHES, J.H & R.V., The Royal Heraldry of England, 1974, Heraldry Today.