Dušan Šindelář

Prof. PhDr. Dušan Šindelář, DrSc.
Narození23. března 1927 (97 let)
Rejdice
ÚmrtíPraha
Povoláníestetik, učitel, historik umění a kritik umění
Politická stranaKomunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dušan Šindelář (23. března 1927, Rejdice) je český estetik, teoretik užitého umění, výtvarný a literární kritik, akademik a vysokoškolský pedagog.

Život

Narodil se v rodině venkovského učitele. Za 2. světové války byl totálně nasazen v Německu. Poté vystudoval filozofii a estetiku u prof. Jana Mukařovského na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval roku 1951[1], do roku 1958 zůstal ve škole jako asistent oddělení estetiky a zastával názory konformní s tehdejším komunistickým režimem.[2] V 50. letech ho získala jako tajného spolupracovníka Státní bezpečnost.[3]

V 60. letech byl ovlivněn estetickými názory Emila Utitze. Působil v Praze při Ústavu bytové a oděvní kultury. Dále se po celý život věnoval práci pedagoga a popularizátora svého oboru. Habilitoval se jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde učil estetiku a teorii umění a v letech 1969-1980 byl prorektorem, dále učil na Akademii výtvarných umění v Praze, a to až do svého penzionování v roce 1991. Externě učil také na katedře estetiky FFUK. Roku 1969 získal titul DrSc., od roku 1988 byl členem korespondentem ČSAV.

V letech 1954 – 1971 byl redaktorem časopisu Výtvarné umění, po zastavení jeho vydávání redaktorem časopisu Estetika, přispíval do časopisů Umění, Umění a řemesla, Tvar, Výtvarná práce, psal také do Literárních novin.

Dílo

Věnoval se zejména monografiím o estetice užitého umění, mimoumělecké estetice všedního dne. Psal úvody a stati do katalogů výstav současných výtvarných umělců, především sochařů (Vincenc Makovský, Karel Lidický, Zdeněk Kovář, Henry Moore), keramiků (Otto Eckert) a sklářských výtvarníků (Pavel Hlava, Vladimír Jelínek, Adolf Matura), ale také malířů či grafiků (Karel Souček, Adolf Hoffmeister). Sklářským výtvarníkem, sochařem a medailérem byl také jeho starší bratr Lumír Šindelář (1925-2010[4]).

Patřil k nejplodnějším autorům své generace. Mezi léty 1952 – 1988 vydal 64 titulů knih, studií, a textů katalogů výstav, množství studií. Mezi nejvýznamnější publikace patří monografie o estetice užitého umění, stylu a vkusu. Spolupracoval mimo jiné s Alenou Adlerovou.

Výběrová bibliografie

Monografie

  • Podstata a vývoj výtvarného typu, NČVU Praha 1955
  • Vincenc Makovský, NČVU Praha 1956
  • Problém krásna v současném umění a estetice, NČVU Praha 1958
  • Karel Lidický, NČVU Praha 1958
  • Estetické vnímání, 1961
  • Henry Moore, SNKLU Praha 1961
  • Smysl věcí. Kapitoly z estetiky užitého umění a průmyslového výtvarnictví, 1963
  • Estetická funkčnost a funkce, 1967
  • Móda, vkus, styl, 1968
  • Tvarová typologie, 1969
  • Tržiště estetiky. Studie o takzvaných okrajových estetických a uměleckých jevech a vztahu estetična nenormovaného k normovanému ve výtvarné oblasti, Obelisk Praha 1969
  • Současné umělecké sklo v Československu, Praha 1970
  • Filozofie užité tvorby, 1971
  • České lisované sklo, 1972
  • Vědecká ilustrace v Čechách, 1973
  • Bydlení ’73, Studie posluchačů VŠUP v Praze k problematice socialistického obytného prostředí, katalog výstavy Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze v Uměleckoprůmyslovém muzeu. 1973; spoluautoři J. Kubička, K. Ryvolová
  • Estetika sklářské tvorby, 1974
  • Estetika situací, 1976
  • Estetická výchova a hmotná kultura, 1976
  • Český užitkový porcelán, 1976
  • Estetika užité tvorby, 1978
  • Jistoty umění, 1979;
  • Otto Eckert, Odeon Praha 1979
  • Tvořivá estetika, 1982;
  • Myšlení v obrazech aneb obrazy myšlení, Odeon Praha 1986
  • Paradox umění. Příspěvek k poznání dialektiky obecné teorie umění, nakl. Čs. spisovatel Praha 1986.

Časopisecké stati

  • Korespondence Antonína Slavíčka z hlediska teorie umění, Výtvarné umění 1954, č. 3;
  • Contemporary Czech Aesthetics, v: Journal of Aesthetics and Act Criticism, 1959, č. 1;
  • Estetično a estetický řád, Umění 1970;
  • Estetické hodnocení a estetické hodnoty předmětů hmotné kultury, Estetika 1973;
  • Kategorie smyslu a vhodnosti ve výtvarné estetice, Estetika 1979;
  • Umění a příroda. Kritický pohled na naši současnost, Umění 1980;
  • Myšlenky o dokonalosti a kráse, Estetika 1980;
  • Dialektika estetické míry, Estetika 1981;
  • Poznámky k problematice věd a umění, Estetika 1982;
  • Umění ve vědomí společnosti, Estetika 1986.
  • Příspěvek k typologii výtvarných principů, Umění 1987

Odkazy

Reference

  1. ↑ rigorózní práce: K úkolům kultury na závodech
  2. ↑ Šindelář D, O základních otázkách socialistického realismu. Důležitý sovětský dokument. Výtvarná práce 4, 1956, č. 3, s. 1,2
  3. ↑ Mirek Vodrážka, Výtvarné umění a jeho subverzní role v období normalizace, Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, z.s., Praha 2019, s. 73, ISBN 978-80-270-5668-2
  4. ↑ Zpráva o úmrtí na stránkách České televize

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1443-1444, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Z.Plátková, M. Klasová, Bibliografie Prof. PhDr. Dušana Šindeláře, Estetika 24, 1987, s. 68-73

Externí odkazy