Dubnium

Dubnium
[Rn] 5f14 6d3 7s2 (založeno na tantalu) (268) Db 105
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo	Dubnium, Db, 105
Cizojazyčné názvy	lat. Dubnium
Skupina, perioda, blok	5. skupina, 7. perioda, blok d
Chemická skupina	Přechodné kovy
Identifikace
Registrační číslo CAS	53850-35-4
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	268,13
Atomový poloměr	předpokládaný 139 pm[1]
Kovalentní poloměr	předpokládaný 149 pm[2]
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f14 6d3 7s2 (založeno na tantalu)
Ionizační energie
První	předpokládaná 664,8 kJ/mol[1]
Druhá	předpokládaná 1546,7 kJ/mol[1]
Třetí	předpokládaná 2378,4 kJ/mol[1]
Mechanické vlastnosti
Skupenství	předpokládané pevné
Bezpečnost
Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}}
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Ta ⋏ Rutherfordium ≺ Db ≻ Seaborgium

Dubnium (chemická značka Db) je 13. transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v jaderném reaktoru nebo urychlovači částic.

Dubnium doposud nebylo izolováno v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat tantal.

Historie

(c) Hrustov, CC BY-SA 3.0

První příprava prvku s atomovým číslem 105 byla ohlášena roku 1967 v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu pomocí urychlovače částic. Byl přitom bombardován terč z americia ²⁴³Am urychlenými ionty neonu. Byl ohlášen vznik dvou izotopů nového prvku s atomovým číslem 105 a relativní atomovou hmotností 260 a 261,

 243
95 Am +  22
10 Ne →  260
105 Db + 5  1
0 n,

 243
95 Am +  22
10 Ne →  261
105 Db + 4  1
0 n.

Vědci kalifornské university v Berkeley v roce 1970 za pomoci lineárního urychlovače částic bombardováním terče z izotopů kalifornia ²⁴⁹Cf jádry dusíku ¹⁴N získali nový prvek s atomovým číslem 105 a relativní atomovou hmotností 260,

 249
98 Cf +  15
7 N →  260
105 Db + 4  1
0 n.

V Sovětském prostoru byl nový prvek pojmenován nielsbohrium (s chemickou značkou Ns) na počest dánského fyzika Nielse Bohra. V Americkém prostoru byl naopak pojmenován hahnium (s chemickou značkou Ha) na počest německého jaderného fyzika Otto Hahna. Zasedání IUPAC v roce 1997 nakonec definitivně rozhodlo o pojmenování prvku dubnium (s chemickou značkou Db) po místě svého prvního vzniku (tj. po městě Dubna).

Izotopy

Dnes je známo celkem 16 izotopů dubnia, nejstabilnější izotop ²⁶⁸Db má poločas přeměny 32 hodin.

Odkazy

Reference

Literatura

• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Související články

• 5. skupina
• Jaderná fyzika

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dubnium na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo dubnium ve Wikislovníku