Dubrovnik (1931)

Dubrovnik
Dubrovnik
Základní údaje
Vlajka
Typtorpédoborec
Zahájení stavby10. října 1930
Spuštěna na vodu10. října 1931
Uvedena do služby1932
Osudpotopen 1945
Následovníktřída Beograd
Takticko-technická data
Výtlak1880 t (standardní)[1]
Délka113,2 m
Šířka10,67 m
Ponor3,58 m
Pohon3 kotle, 2 parní turbíny
2 lodní šrouby
48 000 shp
Palivo470 t
Rychlost37 uzlů
Posádka220
Výzbroj4× 140mm kanón (4×1)
2× 84mm kanón (2×1)
6× 40mm kanón (2×2, 2×1)
2× 15mm kulomet (2×1)
6× 533mm torpédomet (2×3)
2 vrhače, 2 skluzavky
40 min

Dubrovnik byl torpédoborec jugoslávského královského námořnictva. Sloužil jako vůdčí loď torpédoborců a patřil k největším plavidlům své kategorie.[2] Měl být první lodí své třídy, kvůli hospodářské krizi však zůstal osamocen.[1] V průběhu druhé světové války byl torpédoborec ukořistěn Itálii a později Německem. Potopen byl v dubnu 1945.

Pozadí vzniku

Dubrovnik v roce 1936

Torpédoborec postavila britská loděnice Yarrow ShipbuildersGlasgow. Trup byl na vodu spuštěn 10. října 1931 a do služby byl nasazen v roce 1932.[2]

Konstrukce

Kompletní hlavňovou výzbroj plavidla dodala československá zbrojovka Škoda. Výzbroj tvořily čtyři 140mm kanóny v jednohlavňových věžích, dva 84mm kanóny, šest 40mm kanónů, dva 15mm kulomety a dva trojhlavňové 533mm torpédomety. K ničení ponorek sloužily dva vrhače a dvě skluzavky hlubinných pum. Loď mohla nést až 40 min. Pohonný systém tvořily tři kotle Yarrow a dvě parní turbíny Parsons o výkonu 48 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů.[2]

Operační služba

Král Alexandr I. na palubě torpédoborce Dubrovnik, říjen 1934
Italský torpédoborec Premuda (ex Dubrovnik)

V říjnu 1934 Dubrovnik přepravil jugoslávského krále Alexandra I. na státní návštěvu do Marseille, kde byl zavražděn. Následně torpédoborec převezl královy ostatky zpět do Jugoslávie.[1]

Po okupaci Jugoslávie v dubnu 1941 plavidlo získalo italské námořnictvo, které jej přejmenovalo na Premuda. Italové plavidlo pro své potřeby upravili. Hlavní kanóny a torpédomety zůstaly beze změny, sekundární výzbroj nově tvořil jeden 102mm kanón (později nahrazen dvěma 37mm kanóny), dva 37mm kanóny a čtyři 20mm kanóny.[2]

Po italské kapitulaci torpédoborec v Janově dne 8. září 1943 obsadili Němci. Nechali jej přestavět k navádění nočních stíhačů. Roku 1944 Kriegsmarine loď zařadila do služby pod označením TA 32. K tomu sloužily radary Würzburg a Freya. Výrazně byla změněna výzbroj plavidla, nyní ve složení čtyři 105mm kanóny, čtyři 37mm kanóny, třicet šest 20mm kanónů a jeden trojhlavňový 533mm torpédomet. Torpédoborec se konce války nedočkal, neboť byl 24. dubna 1945 potopen v Janově.[2]

Odkazy

Reference

  1. a b c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 357. (anglicky) 
  2. a b c d e PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 167. 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 
  • FREIVOGEL, Zvonimir. From Glasgow to Genoa under three flags – the Yugoslav flotilla leader Dubrovnik. In: CHERKASOV, Aleksandr. Voennyi Sbornik. Sochi: Academic Publishing House Researcher, 2014. Dostupné online. ISSN 2309-6322. DOI 10.13187. Svazek 2. S. 83 až 88. (anglicky) Archivováno 7. 6. 2020 na Wayback Machine.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Alexander I. Karađorđević in Split.JPG
Alexander I of Yugoslavia at the rail of the ship Dubrovnik in Split taking him on an official visit to France.
Zerstörer Dubrovnik.jpg
Yugoslav destroyer Dubrovnik, 1933 (from 1941 under Italian flag as Premuda)
Naval ensign of the Kingdom of Yugoslavia.svg
Naval Ensign of the Kingdom of Yugoslavia 1922-1939
Destroyer at speed, Dubrovnik, 2 (Warships To-day, 1936).jpg
Studies in Wave Formation. Two aerial views of a destroyer (the Royal Yugoslav Flotilla Leader Dubrovnik) running at 37 knots
RN Premuda.jpg
The Regia Marina destroyer Premuda in navigation.