Duchcov

Duchcov
Náměstí Republiky se zámkem a kostelem
Náměstí Republiky se zámkem a kostelem
Znak města DuchcovVlajka města Duchcov
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0426 567515
Pověřená obecDuchcov
Obec s rozšířenou působnostíTeplice
(správní obvod)
Okres (LAU 1)Teplice (CZ0426)
Kraj (NUTS 3)Ústecký (CZ042)
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel8 589 (2022)[1]
Rozloha15,41 km²
Nadmořská výška201 m n. m.
PSČ419 01
Počet domů1 245 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.3
Počet ZSJ13
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Duchcov
náměstí Republiky 5
419 37 Duchcov
mu@duchcov.cz
StarostaZbyněk Šimbera (ČSSD)
Oficiální web: www.duchcov.cz
Duchcov na mapě
Duchcov
Další údaje
Kód obce567515
Kód části obce409316
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Duchcov (německy Dux) je město v severních Čechách, v okrese Teplice, v Ústeckém kraji a žije v něm přibližně 8 600[1] obyvatel. Město se rozkládá v podkrušnohorské uhelné pánvi asi sedm kilometrů západně od Teplic.

Město je známé pobytem Giacoma Casanovy v 18. století a tzv. duchcovskou stávkou v období velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Střed města byl v roce 1992 zrenovován a prohlášen za městskou památkovou zónou.[3]

Historie

V dobách pravěku byl dnešní Duchcov osídlen různými kmeny – dochovaly se po nich prsteny a náramky. Obec samotná vznikla v závěru 12. století. Město mělo mnoho jmen: jako ves pod názvem Hrabišín vystupuje na počátku 13. století, později se mění na Tokczaw (1241), Dokczaw a roku 1663 Duchcov.[4]

V době třicetileté války (1618–1648) bylo město zpustošeno, ale zároveň se stalo sídlem rodu Valdštejnů, kteří zde podnítili další stavební činnost. V 18. století na valdštejnském zámku působil i Giacomo Casanova, který zde 13 let pracoval jako knihovník, napsal paměti a také zemřel.[5]

Pohled na Duchcov od Jana Venuta, 1818

Na počátku 19. století měl Duchcov cca 150 obytných domů s cca 800 obyvateli.[5] První snaha o zahájení těžby hnědého uhlí je datována k roku 1761.[5] Roku 1763 v Duchcově vzniká manufaktura na výrobu punčoch. Tento rok také vzniká první obecní důl sv. Trojice. S rozvojem železnice v 19. století došlo ke zvýšení významu Duchcova jako dopravní křižovatky, zahájena je také povrchová těžba uhlí. Ta s postupem techniky v minulém století narostla do takových rozměrů, že ohrozila samotnou existenci města (v okolí Duchcova zanikly v důsledku těžby desítky obcí).

Roku 1849 vznikl duchcovský cukrovar a první sklárna v severozápadních Čechách.[6] V restauraci U Fričů bývala první česká škola na severu Čech.[7] V letech 1853–1960 byl Duchcov okresním městem.[5] Dne 10. dubna 1881 byla ve starém nádraží zavedena první telefonní linka v Čechách, jenž byla propojena se správní budovou dolu Richarda Hartmanna v Ledvicích.[8] Okolí nádraží je zachyceno ve filmu Případ pro začínajícího kata. (V listopadu 2011 město jednalo se Správou železniční dopravní cesty o koupi.[9]) Dále se ve městě točily scény z filmu Henry IV. a také z akčního seriálu Missing (Pohřešovaní).[10][11]

V osmdesátých letech 20. století byla vážně zvažovaná možnost likvidace Duchcova a využití zásob hnědého uhlí, které jsou údajně ukryty pod městem. Došlo už k zbourání několika významných památek – v roce 1959 zejména barokní špitál v zámecké zahradě (do dnešních dní se z něj zachovala pouze klenutá freska Václava Vavřince Reinera, která byla přenesena do kopule pavilonu v zámecké zahradě). Paradoxně hlavním argumentem proti zboření města, který nakonec porazil zájmy těžařů, nebyl zámek nebo významné sakrální stavby, ale existence duchcovského viaduktu. Z hlediska architektury jde o zcela průměrnou stavbu, vázala se však k němu pro komunistický režim významná událost. U duchcovského viaduktu došlo v období velké hospodářské krize ve třicátých letech 20. století ke střetu stávkujících dělníků s četnictvem, označovanému jako Duchcovská stávka. Čtyři dělníci byli zastřeleni, několik dalších zraněno. Na základě této události se ujalo (po roce 1948) heslo „Masaryk střílel do dělníků", přestože prezident Masaryk akci odsoudil.[12] Viadukt byl vyhlášen národní kulturní památkou a tento status jí byl odebrán až nařízením vlády ze 16. srpna 1995.[13][14] O městě, resp. o duchcovském viaduktu pojednává také v pořadí 26. dokument Osudové okamžiky – Duchcov 1931 – byl Masaryk odpovědný za střelbu do dělníků u duchcovského viaduktu?[15] (Rudé právo tehdy přineslo karikaturu Tomáše Garrigua Masaryka v běhu, ověšeného granáty a puškami s bajonety s nápisem: „Sociálfašistický vůdce Masaryk spěchá na pomoc severočeským havířům“ – není známo, jak a zda prezident Masaryk tento umělecký výtvor komentoval). V ulici Giacoma Casanovy (dříve ulice Mostecká[zdroj?]) se nachází Český dům, jenž dnes nese pamětní desku Tomáše G. Masaryka.[7]

Těžba uhlí měla ale za následek zánik dvou obcí, jejichž území dnes spadá pod Duchcov – Hrdlovky a Liptic. V roce 2009 probíhala v okolí rekultivace vytěžených ploch.

Sestřelení amerických letců

Dne 24. srpna 1944, ráno v 7:30 odstartovala z britského letiště Knettishall formace šestatřiceti letounů 388. bombardovací skupiny 8. letecké armády USA. Ve 12:45 se formace blížila k chemickým závodům v Záluží. Letoun B-17G, zvaný „Výtržnická kráska“, krátce před cílem zasáhla protiletadlová baterie, umístěna západně od velkostatku Nový Dvůr nad obcí Liptice. Pouze čtyřem členům posádky se podařilo vyskočit, přistáli na okraji lesa mezi Osekem a Hrdlovkou. Letoun dopadl do areálu dolu Alexandr a po chvíli vybuchl. V troskách zahynulo pět členů posádky, včetně velitele Charlese W. Edwardse. Na zemi pak zahynul velitel protiletadlové baterie oberleutnant Koch a deset civilistů ze závodní protiletecké obrany, mezi nimiž byli i dva mladí nasazení Češi. Ostatky pilotů posbírali ruští zajatci a pohřbili je u ohradní zdi. Na tomtéž místě byl v létě 1945 vybudován památník ozdobený originální vrtulí ze sestřeleného letadla. V listopadu 1947 došlo k exhumaci amerických pilotů, ale pomník zde zůstal do roku 1952. Pokyn pro zrušení pomníku přišel z vyšších míst. Vrtule i pamětní deska byly zničeny, zachoval se pouze korpus pomníku. Pomník však byl 8. května 1990 obnoven. Pomník byl osazen novou vrtulí z Turboletu L-410, jenž město dostalo darem z letecké opravny ve Kbelích. Důl Alexander byl později zlikvidován a to z důvodů povrchové důlní činnosti. Pomník byl tedy přenesen na duchcovský hřbitov, kde byl v srpnu 1996 znovuodhalen. Každý rok se zde koná pietní shromáždění.[16]

Pomník byl roku 1945 opatřen nápisem: „Na věčnou paměť hrdinných amerických letců, kteří dne 24. 8. 1944 položili své životy za osvobození Evropy“. V roce 2009 se při pietní akci konané k 65. výročí zúčastnili představitelé města Duchcova, zástupci Československé obce legionářské, zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu, zástupci Severočeského leteckého archivu Teplice i občané.[16]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 12 619 obyvatel (z toho 6 249 mužů), z nichž bylo 5 978 Čechoslováků, 6 324 Němců, 42 Židů, sedm příslušníků jiné národnosti a 268 cizinců. Převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 590 evangelíků, 51 členů církve československé, 134 židů, 25 členů jiných církví a 4 228 osob bez vyznání.[17] Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 13 040 obyvatel: 6 285 Čechoslováků, 6 504 Němců, 35 Židů, dvanáct příslušníků jiné národnosti a 204 cizinců. Stále převažovali římští katolíci a počet osob bez vyznání vzrostl na 4 445. Kromě nich se 663 obyvatel hlásilo k evangelickým církvím, 184 k církvi československé, 111 k církvi izraelské, dvacet lidí patřilo k řeckokatolické církvi a 45 k jiným nezjišťovaným církvím.[18]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Duchcov[19]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé3 3017 36310 14112 10312 39912 61913 1148 3059 0079 71410 2578 9138 7808 487
Domy3404615646617507471 0211 1271 0861 0291 0201 0541 1161 179

Náboženství

Při sčítání lidu v roce 2001 se z 8 780 obyvatel přihlásilo 1 133 k nějakému náboženskému vyznání, 7 161 se profilovalo jako bez vyznání a zbytek (486) odmítl na otázku odpovědět.[20]

Největší počet obyvatel Duchcova se hlásí k římskokatolické církvi (897 podle sčítání lidu z roku 2001). Ve městě sídlí Římskokatolická farnost – děkanství Duchcov. K Českobratrské církvi evangelické se hlásilo 40 lidí, k církvi československé husitské se hlásilo 27 lidí, k pravoslaví pak 11 lidí, náboženská společnost Svědkové Jehovovi měla zastoupení 32 věřících.

Hospodářství

Podrobnější informace naleznete v článku Továrna dětských vozidel.

Na dřívější těžbu uhlí navazoval elektrotechnický a strojní průmysl, dodnes zde sídlí firma Vitrablok vyrábějící duchcovské luxfery. Sídlí zde také porcelánová manufaktura Royal Dux Bohemia založená roku 1853 a populární zejména svou secesní tvorbou, kterou se výrazně vymykala produkci dalších tuzemských podniků v tomto odvětví.[21]

Doprava

Na severním konci města stojí zastávka na železniční trati Ústí nad Labem – Chomutov. Původní nádraží stávalo blíže k městskému centru, ale od roku 1968 sloužilo pouze nákladní dopravě. Jeho výpravní budova byla zbořena v roce 2018.[22]

Společnost

Školství

V Duchcově se v roce 2009 nacházely dvě základní školy, střední odborné učiliště, základní umělecká škola, střední průmyslová škola, gymnázium a čtyři mateřské školy.[23]

Duchcovské gymnázium

Základní škola Antonína Sochora sídlí v budově bývalého chlapeckého německého gymnázia, které bylo otevřeno 16. září 1914. Během 2. světové války sloužila částečně i českému školství. Škole je příspěvková organizace a nese jméno po generálmajoru Antonínu Sochorovi.[24] K hlavní budově školy je přidružena vedlejší budova s jednou speciální třídou. Pro žáky na prvním stupni funguje v budově školy oddělení školní družiny. V roce 2005 získala škola ocenění Ekoškola, tím se stala první školou v Ústeckém kraji s tímto oceněním.[25]1. září 2008 zde studovalo 284 žáků.[26] V roce 2009 byla ředitelkou školy Mgr. Ivana Kulhavá. Hlavní budova školy (čp. 793) je od roku 2007 chráněna jako nemovitá kulturní památka.[27]

Škola Jaroslava Pešaty (budova prvního stupně)

Základní škola Jaroslava Pešaty byla zřízena výnosem ZŠR v Praze ze dne 1. července 1919 jako Česká měšťanská škola chlapecká a dívčí v Duchcově. 12. března 1996 byla škola pojmenována podle duchcovského rodáka, učitele a náčelníka sokolské župy Krušnohorské– Kukaňovy, Jaroslava Pešaty.[28] Škola je rozdělena na dvě budovy. Budova prvního stupně se nachází ve Smetanově ulici – odtud také pochází místní slangové označení „Smetanka“. Druhá budova – druhý stupeň a ředitelství se nachází v ulici Jaroslava Pešaty. Jedná se o panelovou tříkřídlovou budovu na okraji města. Škola má kapacitu 750 žáků a k 1. září 2008 zde studovalo 405 žáků.[29] Ředitelkou školy byla v roce 2018 Mgr. Veronika Prchalová.[29]

Od roku 1961 v Duchcově funguje Střední odborné učiliště stavební Fráňi Šrámka.[30]

Základní umělecká škola Ivana Kawaciuka získala své jméno po svém nejvýznamnějším absolventovi Ivanovi Kawaciukovi od roku 2008,[31] slavnostní převzetí jména proběhlo na 14. Casanovských slavnostech v Duchcově, které se uskutečnily 6.–7. června 2008.[32] V roce 2006 bylo sídlo školy přesunuto do SPŠ Duchcov.[33]

Kultura

Sfingový rybník v Duchcovském parku poblíž kina a Gymnázia

Dům kultury Duchcov pořádá kulturní a společenské akce. Velký sál má kapacitou 160 míst, malý sál potom 40–80 míst. Je zde také učebna, občerstvení a šatna.[34] Vystoupily zde známé osobnosti Ladislav Potměšil, Saša Hemala[35] a jiné.

Kino Lípa bylo postaveno v letech 1928–1929 podle plánů architekta Richarda Brosche z České Lípy. Kinosál má kapacitu 470 sedadel a je ho možné pronajmout pro pořádání kulturních akcí.[34] První diváky kino uvítalo 30. listopadu 1929, kdy byl promítán film Duxein Stadtbild. Ve vestibulu kina lze nalézt pamětní desku, která byla pořízena ku příležitosti 70. výročí otevření kina. Deska byla odhalena 30. listopadu 1999.[36] Ve vestibulu kina jsou v průběhu roku pořádány výstavy výtvarných prací dětí ze základních a mateřských škol.[36]

Ve městě působí Divadlo M, první soukromé kamenné divadlo v ČR. V repertoáru divadla jsou hry pro děti i dospělé, kabaretní pořady a externí akce na hradech a zámcích.[34]

Na počátku devadesátých let dvacátého století ve městě vycházely Duchcovské listy. Jednalo se o čtrnáctideník rodáků, občanů a přátel Duchcova. První číslo vyšlo 15. ledna 1991, celkem vyšlo sedm čísel – poslední 15. dubna 1991. Vydavatel a šéfredaktor PhDr. Jaroslav Drbohlav. Obnoveny byly v březnu 1992 nyní jako měsíčník. Vydavatel kulturní agentura PRODUXART Duchcov. Vedoucí redaktor Jaroslav Drbohlav. Vyšlo 20 čísel – poslední v prosinci 1993.

Dalším periodikem, jehož vydavatelem je městský úřad, jsou Duchcovské noviny. Poprvé vyšly v květnu 1994. Vedoucí redaktor byl do srpna 1997 Miroslav Ptáček, od prosince 1997 až dosud je šéfredaktorkou Renata Kounovská.

Muzeum

Podrobnější informace naleznete v článku Muzeum města Duchcova.

Muzeum města Duchcova bylo založeno v roce 1896 v jedné místnosti radnice budoucím starostou, tehdy pouze městským radním, Františkem Xaverem Reidlem.[37] F. X. Reidl také vyzval obyvatelstvo aby darovalo nejrůznější předměty kulturního či přírodně historického významu na vzniklé muzeum.[38] Roku 1898 zde byla otevřena první muzejní expozice, která byla neustále doplňována, přesouvána a nakonec zrušena. Roku 1901 bylo muzeum přemístěno do (pravděpodobně) Bílinské ulice č. 12,[38] do domu, jenž věnoval městu zámečnický mistr a městský radní Dreiunker ke vzdělávacím účelům.[39] Muzeum ukončilo svou činnost v 80. letech 20. století, až roku 1994 byla činnost opět obnovena a to v památkově chráněném objektu v Masarykově ulici č. 7., jenž musel projít náročnou rekonstrukcí, aby v něm byly zřízeny kanceláře, depozitář, badatelna a archiv muzea. Ve výstavní síni, pojmenované po duchcovském sochaři Janu Ignáci Poppelovi, jsou po celý rok výstavy zaměřené na život a umění v Duchcově a okolí. Lze také navštívit atrium se zachovalou částí téměř zaniklých hradeb a jsou zde umístěny historické kamenné prvky.

Muzeum má jednu stálou expozici – expozice Historie města Duchcova,[37] jež byla po dlouholetých přípravách v muzeu slavnostně otevřena dne 1. června 2001.[38]

Pamětihodnosti

Hlavní vchod zámku Duchcov s čestným dvorem
Kostel Církve československé husitské
Morový sloup Nejsvětější trojice na náměstí Republiky
Průčelí kostela Zvěstování Panny Marie
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Duchcově.

Zámek

Duchcovský zámek byl založen v 13. století jako tvrz hrabišické dynastie. Po roce 1570 byla pro Václava Popela z Lobkovic stará tvrz přestavěna na zámek, ve kterém Václav Popel bydlel až do své smrti roku 1574. Zámek vybudoval Ital Filip podle plánů Ulrica Aostalliho. V letech 1675–1685 byly další přestavby podle plánů architekta Jeana Baptista Matheye. Další úpravy probíhaly v době, kdy panství převzal Jan Josef z Valdštejna. Práce nejdříve vedl Marcantonio Canevalle (od něhož pochází i stavba přilehlého zámeckého kostela Zvěstování Panny Marie). Od roku 1785 zde jako knihovník působil Giacomo Casanova, až do své smrti (1798), jenž zde také napsal své paměti.

Ostatní pamětihodnosti

Kostel Zvěstování Panny Marie
K zámeckému areálu přiléhá Kostel Zvěstování Panny Marie. Plány na stavbu kostela nechal udělat Arnošt Josef z Valdštejna již v roce 1696 u stavitele Marca Antonia Canevalla, který byl také prvním stavitelem. Dokončen byl F. M. Kaňkou v roce 1721. Vysvěcen byl v roce 1722. Dne 10. května 1945 byl kostel vypálen sovětskými vojsky, čímž přišel o veškeré vnitřní vybavení, především však o oltářní obrazy od V. V. Reinera a dřevěné nadživotní plastiky od Matyáše Bernarda Brauna. V současnosti je kostel využíván na výstavu výtvarných děl a na divadelní představení o vánoční mši.
Kostel Církve československé husitské
Kostel Církve československé husitské je secesní evangelický kostel postavený drážďanskými architekty Rudolfem Schillingem a Juliem Willi Gräbnerem. Postaven byl 12. listopadu 1899–1902. Vysvěcen byl 20. dubna 1902.[40]
Kaple sv. Barbory
Hřbitovní kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého je barokní stavba postavena podle plánu Octavia Broggia z roku 1726 a dokončena F. I. Préem roku 1731. Na místě kaple stála dříve kaplička postavená zřejmě již v 16. století. Stavbu obklopoval hřbitov s branou a s kostnicí. Do roku 1702 se také v kapli pohřbívalo. V kapli se dochovaly dodnes náhrobky z první poloviny 18. století. Bývalý hřbitov u sv. Barbory je i pravděpodobně místem posledního odpočinku Giacoma Casanovy, který zde žil a zemřel. Kaple nese i jeho pamětní desku.
Heymannova kaple
Kaple se nachází v Havířské ulici, v domě čp. 30. Je to stavba v barokním slohu a jejím zakladatelem byl P. Johann Christoph Heymann z roku (okolo) 1700[41] (nebo 1600[42]). Sloužila jako domácí kaple svému majiteli a jedná se o poslední stavbu tohoto typu v Duchcově. V současnosti (2008) není kaple přístupná.[41]
Sloup Nejsvětější Trojice
Morový sloup Nejsvětější Trojice dal vybudovat František Josef Jiří z Valdštejna. Barokní sousoší vytvořil v letech 1750–1760 duchcovský sochař Matyáš Kühnel.[43] Na podstavci jsou sochy Panny Marie a sv. Barbory, na samostatných soklech sv. Josefa a Jana Nepomuckého.
Památník duchcovského viaduktu
Socha Walthera von der Vogelweide

Zaniklé památky

  • Stará radnice. Radnice vyhořela i s velkou částí města v roce 1709. Následně byla opravena a roku 1714 pro ni vyrobil Zachariáš Dietrich nový zvon. V roce 1855 byla zbořena.[44]
  • Kostel sv. Jiří. Kostel je doložen ve 13. století. V roce 1845 byl odstraněn.[45]
  • Kostel sv. Kříže. Kostel ze 14. století byl v 18. století nahrazen zámeckým špitálem s kaplí Nanebevzetí Panny Marie, který byl zbořen v šedesátých letech 20. století.[45]
  • Kostel sv. Petra a Pavla ve zbořené obci Liptice. Kostel z roku 1727 zanikl spolu s obcí při těžbě uhlí v 70. letech 20. století. Kostelní zvony byly už předtím zrekvírovány za první světové války, a to zcela spontánně, bez vědomí děkana. Nacházely se zde dva zvony z roku 1585. Roku 1929 dostal kostel nový zvon od Rudolfa Pernera. Ten byl zrekvírován za druhé světové války.[46]
  • Staré nádraží[47]
  • Podmokelské a Liebigovy domky[47]


Osobnosti

V domě Husova čp. 13 pobýval v roce 1813 rakouský maršál českého původu Jan Josef Radecký

Zajímavosti

  • V roce 1881 byla na nádraží v Duchcově zprovozněna první telefonní linka, která spojovala nádraží s dolem Hartman v Ledvicích.[48]
  • Od roku 1994 se každoročně 8.–9. června ve městě pořádají Casanovské slavnosti na počest pobytu Giacoma Casanovy.
  • Jméno Casanova nese penzion a kavárna, dále pak má Duchcov pěveckou soutěž: Růže od Casanovy, která se pořádá od roku 1997. V roce 2007 se jako host soutěže zúčastnil Miroslav Moravec a v porotě zasedli: Uršula Kluková, Petr Kolář a Zdeněk Podhůrský jako předseda poroty.[49]
  • V květnu 2013 došlo v Duchcově k brutálnímu napadení skupinou místních Romů.[50] Dva lidé odnesli tento útok zraněním a situace vyvolala bouřlivé protesty proti romské kriminalitě v této oblasti.[51]

Partnerská města

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Duchcov [online]. Národní památkový ústav [cit. 2016-07-22]. Dostupné online. 
  4. BUREŠ, Jiří, a kol. Duchcov. Příprava vydání Jiří Wolf. 1. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2013. 420 s. ISBN 978-80-7422-253-5. 
  5. a b c d Cenová mapa stavebních pozemků města Duchcova[nedostupný zdroj] (.doc)
  6. Archivovaná kopie. www.duchcov.cz [online]. [cit. 2009-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-28. 
  7. a b Společnost přátel Duchcova [online]. Město Duchcov, 1997-04 [cit. 2008-08-23]. Dostupné online. 
  8. Před 130 lety byla zavedena první telefonní linka v Čechách [online]. Finanční noviny, 2011-04-08 [cit. 2011-11-24]. Dostupné online. 
  9. HRADILEK, Ludvík. Historie města Duchcova [online]. aktualne.centrum.cz, 2011-11-22 [cit. 2011-11-24]. Dostupné online. 
  10. LOMIČKOVÁ, Radka. Natáčení filmu Henry IV. v areálu kláštera Plasy [online]. npu.cz, 2008-10-05 [cit. 2011-11-24]. Dostupné online. 
  11. KOUKAL, Pavel. Duchcov objevili američtí filmaři. S. 11. [noviny] [online]. [cit. 2011-11-24]. S. 11. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  12. Ale Masaryk nechal střílet do dělníků!. svobodny-svet.cz [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-17. 
  13. SKÁLA, Petr. Víme - Víte o cestování (leden–únor 2006) [online]. 2006-01-06 [cit. 2008-08-23]. Dostupné online. 
  14. Nařízení vlády ze dne 16. srpna 1995 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky [online]. [cit. 2008-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-01-09. 
  15. Osudové okamžiky (TV seriál) [online]. csfd.cz [cit. 2011-11-24]. Dostupné online. 
  16. a b KOUKAL, Pavel. Před 65 lety byli sestřeleni američtí letci nad dolem Alexander v Hrdlovce. Teplický deník. Srpen 2009, čís. 24, s. 5. 
  17. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 207. 
  18. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 59. 
  19. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Okres Teplice. Dostupné online. 
  20. Souhrn výsledků sčítání lidu 2001 pro obec Duchcov, dostupné: http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/567515?OpenDocument
  21. Antikpraha.cz: Historie porcelánky Royal Dux, Duchcov
  22. KOŠŤÁL, Martin. Foto, video: Ruiny historického nádraží v Duchcově jdou k zemi. Teplický deník.cz [online]. 2018-06-30 [cit. 2021-08-20]. Dostupné online. 
  23. Přehled škol a školských zařízení [online]. Město Duchcov, 2009-07-23 [cit. 2010-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-07. 
  24. Historie školy na Oficiálních stránkách[nedostupný zdroj]
  25. Seznam škol s titulem Ekoškola (PDF)
  26. http://www.zssochora.cz/index3.php?cil=skola.htm[nedostupný zdroj]
  27. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-09-04]. Identifikátor záznamu 496826795 : škola. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  28. Historie školy na oficiálních stránkách. www.zsjpesaty.cz [online]. [cit. 2018-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-25. 
  29. a b Stránka Kontakty na webu školy. www.zsjpesaty.cz [online]. [cit. 2018-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-25. 
  30. HLUBOCKÝ, Jaroslav. Představujeme Střední odborné učiliště stavební Duchcov [online]. Město Duchcov, 1998 [cit. 2009-05-11]. Dostupné online. 
  31. http://www.duchcov.cz/noviny/200807/posta.htm
  32. http://www.czecot.com/results/soubor.php?id=777
  33. Historie [online]. Město Duchcov [cit. 2009-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-26. 
  34. a b c Duchcov [online]. kamzajit.cz, 2005-07-04 [cit. 2008-08-25]. Dostupné online. 
  35. iteplice.cz, 2008-03-26 [cit. 2008-08-25]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  36. a b Archivovaná kopie. www.duchcov.cz [online]. [cit. 2010-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-01-10. 
  37. a b Muzeum města Duchcova [online]. Město Duchcov [cit. 2008-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-16. 
  38. a b c Teplicko [online]. WebActive [cit. 2008-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-07. 
  39. KNORR, M; PTÁČEK. Nové silnice, Železnice, dolování a továrny [online]. Město Duchcov [cit. 2008-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-28. 
  40. soubor pdf: Zamyšlení zvané Trnovany – část první: Němečtí stavitelé- osudy jejich secesních staveb z let 1890–1926 Archivováno 13. 12. 2013 na Wayback Machine., citováno 29. dubna 2008
  41. a b TŮMA, Vlastimil. Duchcovské noviny - Z historie: HEYMANNOVA KAPLE [online]. Město Duchcov, 1999-04-01 [cit. 2008-08-25]. Dostupné online. 
  42. Slovníček Duchcovských pamětihodností [online]. Město Duchcov, 1-11-1998 [cit. 2008-08-25]. Dostupné online. 
  43. Město Duchcov – pro návštěvníky [online]. Město Duchcov [cit. 2008-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-06. 
  44. KOUKAL, Pavel. Duchcov v zrcadle dějin. Kapucín, Duchcov 2000, str. 18.
  45. a b POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Duchcov, s. 334–337. 
  46. HONYS, Vít. Renesanční zvony na Teplicku. In: HRUBÁ, Michaela; HRUBÝ, Petr. Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách. Sborník příspěvků z kolokvia konaného v Muzeu města Ústí nad Labem ve dnech 25.–26. listopadu 1999. Ústí nad Labem: Albis international, 2001. ISBN 80-86067-52-1. S. 281–296.
  47. a b HANZLÍK, Jan; BUREŠ, Jiří. Duchcov /// Dux: moderní architektura. Duchcov: Muzeum města Duchcova, 2014. Kapitola Nádraží Ústecko-teplické dráhy. Katalog k výstavě věnované moderní architektuře v Duchcově a jeho okolí, konané v prosinci 2014 - lednu 2015. 
  48. HANZLÍK, Jan; BUREŠ, Jiří. Duchcov /// Dux - moderní architektura. Duchcov: Muzeum města Duchcova, 2014. Kapitola Nádraží Ústecko-teplické dráhy. 
  49. KOUKAL, Pavel. Základní umělecká škola v Duchcově ve školním roce 2007/2008 nabízí [online]. Město Duchcov, 2007-09-01, rev. 2008-08-25. Dostupné online. 
  50. KOSTLÁN, František. V Duchcově došlo k brutálnímu napadení manželů. Pachateli jsou podle velitele strážníků Romové. Romea.cz [online]. 2013-05-23 [cit. 2021-08-20]. Dostupné online. ISSN 1804-9117. 
  51. Po bojích v Duchcově obvinila policie tři účastníky pochodu. ČT24 [online]. 2013-06-24 [cit. 2021-08-20]. Dostupné online. 
  52. a b Partnerská města [online]. Město Duchcov, 2009-01-22, rev. 2009-01-22 [cit. 2021-08-20]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Church of Lady Day in Duchcov front side.jpg
Autor: Zacatecnik, Licence: CC-BY-SA-3.0
Kostel Zvěstování Panny Marie v Duchcově v České republice - přední pohled
Duchcov - náměstí Republiky, kostel a zámek obr01.jpg
Autor: RomanM82, Licence: CC BY-SA 4.0
Duchcov - náměstí Republiky, kostel a zámek
Dux-Sphinxteich3.jpg
Autor: SchiDD, Licence: CC BY-SA 4.0
Sphinxteich im Schlosspark Dux (Duchcov)
Vlajka Duchcov.jpg
Vlajka města Duchcov, okres Teplice.
List tvoří pět svislých pruhů, střídavě červených a černých; přes tři střední pruhy český lev.
Dělnická pieta.JPG
Autor: Narrator13, Licence: CC BY-SA 3.0
Pomník padlým dělníkům u duchcovského viaduktu
Duchcov Husova 13 A.JPG
Autor: Safranek-interia.eu, Licence: CC0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Dux-Gymnasium1.jpg
Autor: SchiDD, Licence: CC BY-SA 4.0
Reform-Gymnasium in Dux (Duchcov)
Duchcov TP CZ.png
Poloha města Duchcov v rámci okresu Teplice a správního obvodu obce s rozšířenou působností Teplice.
Basic school J.Pesaty Duchcov.jpg
Autor: Zacatecnik, Licence: CC-BY-SA-3.0
Basic school J. Pesaty in Duchcov in Czech republic
Zámek Duchcov, nádvoří.jpg
Autor: Vlach Pavel, Licence: CC BY-SA 4.0
Nádvoří duchcovského zámku
Duchcovský Kostel Církve československé husitské D.JPG
Autor: Safranek-interia.eu, Licence: CC0
Duchcovský Kostel Církve československé husitské.
Plague pillar in Duchcov1.JPG
Autor: Zacatecnik, Licence: CC-BY-SA-3.0
Morový sloup Nejsvětější Trojice v Duchcově, Česká republika
Denkmal für Walther von der Vogelweide in Duchcov (2).JPG
Autor: Dr. Bernd Gross, Licence: CC BY-SA 3.0 de
Denkmal für Walther von der Vogelweide in Duchcov, geschaffen von Heinrich Karl Scholz, 1911