Duchovní kantáty (album, Kvěch, Dvořák)

Requiem dona eis Domine!
Et lux perpetuam luceat eis.
Te decet hymnus Deus in Sion
et Tibi reddetur votum in Jerusalem.
Exaudi orationem meam.
Ad Te omnis caro veniet.
Requiem dona eis Domine!
Kyrie eleison, Christe eleison.

Odpočinutí dej jim, Pane!
A světlo věčné ať jim svítí.
Bože, Tobě patří chvalozpěv na Sionu
a Tobě ať je splněn slib v Jeruzalémě.
Vyslyš modlitbu mou.
K Tobě přijde každý člověk.
Dej jim odpočinutí, Pane!
Pane, smiluj se, Kriste, smiluj se.

Raduj se, mládenče,
v mladosti své a nechť tě obveseluje srdce tvé
ve dnech mladosti tvé.
Choď po cestách srdce svého a podle žádostí
očích svých, s radostí jez chléb svůj,
pij s veselou myslí víno své.
Živ buď s milenou manželkou,
kterou sis zamiloval,
po všechny dni života marnosti své,
prvé, než nastanou dnové zlí a přiblíží se léta
o nichž díš: Nemám v nich zalíbení!

Neboť dětinství a mladost – marnost jest.

Dies iræ, dies illa solvet sæclum in favilla
– teste David cum Sibyla.
Quantus tremor est futurus, quando iudex est venturus, cunta stricte discussurus.
Tuba mirum spargens sonum per sepulcra regionum
coget omnes ante thronum.
Mors stupebit et natura, cum ressurget creatura iudicanti responsura.
Liber scriptus proferetur, in quo totum continetur,
unde mundus iudicetur.
Dies iræ, dies illa solvet sæclum in favilla.
–
Iudex ergo cum sedebit, quidquid latet apperebit,
nil inultum remanebit.

Ve dni hněvu, v den ten lkavý svět se změní v popel žhavý – David, Sibyla tak praví.
Strašná hrůza lidstvo schvátí, až se věčný soudce
vrátí, všechny účty vyrovnati.
Polnice zvuk pronikavý žene z hrobů četné davy,
před soudcovský trůn je staví.
Smrt i tvorstvo žasem trnou, jak se zevšad lidé hrnou
k soudci, mnozí s hříchů skvrnou.
Přinesena psaná kniha, v ní je všecka hříchů tíha,
podle ní trest lidi stíhá.
Ve dni hněvu, v den ten lkavý svět se změní v popel žhavý.
A když soudce k soudu vstane, zjeví se vše ukrývané,
nic bez trestu nezůstane.

Přiložil jsem já mysl svou, abych poznal moudrost a umění.
Všechno jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vynalezl
moudrost, rozumnost, však i hloupost, svévoli. Všecko zkusil jsem
moudrostí svou. Řekl jsem já: Předčím moudrostí! Ale moudrost
vzdálila se ode mne.

Ne, nemůže člověk všeho na světě vystihnout. Jest moudrost
marnost. Marnost.

Quid sum miser, tunc dicturus
quem patronum rogaturus,
cum vix iustus sit securus?
Ingemisco tamquam reus,
culpa rubet vultus meus,
supplicanti parce, Deus.
Recordare, Jesu pie,
quod sum causa tuæ viæ,
ne me perdas illa die.
Quarens me sedisti lassus,
redemisti crucem pasus,
tantus labor non sit casus.
Qui Mariam absolvisti
et latronem exaudisti,
mihi quoque spem dedisti.
Quid sum miser tunc dicturus,
quem patronum rogaturus.
Preces meæ non sunt digne,
sed tu bonus fac benigne,
perenni cremer igne.

Co pak, chudák, řeknu? – Běda!
Obhájce se najít nedá.
Vždyť i ctnostný pomoc hledá.
Bolestně svou cítím vinu,
úpím, rdím se, hanbou hynu.
Prosím, odpusť, Bože synu!
Rozpomeň se, Pane milý:
kvůli mně šels k svému cíli;
nezatrať mě v oné chvíli!
Tys mě hledal do umdlení,
snášels kříže utrpení;
kéž to pro mne marné není!
Marii dals rozhřešení,
lotr došel vyslyšení,
i já doufám v odpuštění.
Co pak, chudák, řeknu? – Běda!
Obhájce se najít nedá.
Moje prosby málo platí,
ty však můžeš z lásky dáti,
že mě oheň nezachvátí.

I řekl jsem srdci svému: zkusím tě ve veselí. Zdaliž není
chvalitebné při člověku jísti a píti a učiniti životu svému pohodlí?
Jak veliké skutky činil jsem! Stavěl domy, štípil vinice, já vzdělal
zahrady. Nashromáždil jsem klínotů. Způsobil jsem sobě zpěváky a
zpěvákyně a jiné rozkoše synů lidských způsobil jsem.
Chválil jsem veselí. Což není dobré jíst a pít?

Co má člověk z kvaltování srdce svého?

Jíst a pít!

Z honičky za žádostmi!

Ale jakž jsem se ohlédl na všechny skutky své – všechno marnost!
Nic užitečného.

Dies iræ, dies illa solvet sæclum in favilla
– teste David cum Sibyla.
Rex tremendæ majestatis, qui salvandos salvas gratis, salve me, fons pietatis.
Confutatis maledictis, flammis acribus addictis,
voca me cum benedictis.
Inter oves locum præsta
et ab hædis me sequestra statuens in parte dextra.
Iuste iudex ultionis, donum fac remissionis
ante diem rationis. Donum fac remissionis.
Oro suplex et acclinis cor contritum quasi cinis:
gere curam mei finis.
Lacrimosa dies illa, qua resurget ex favilla
– iudicandus homo reus. Huic ergo parce, Deus.
Pie Jesu Domine, dona eis requiem.
Amen.

Ve dni hněvu, v den ten lkavý svět se změní v popel žhavý
– David, Sibyla tak praví.
Králi hrůzné velebnosti, dárce věčné blaženosti,
spas mě, zdroji slitování!
Trest až vyřkneš zlořečeným, v oheň věčný zavrženým,
přidruž mě k svým vyvoleným.
Kéž jsem potom ovcí věrnou
od zlých kozlů oddělenou, po pravici postavenou.
Soudce přísný, splň mé přání: s hříšníkem měj slitování
dřív, než dojde k zúčtování. S hříšníkem měj slitování.
V žalu se má hlava sklání, snažně prosím bez ustání:
dej mi šťastné umírání.
V den, kdy hříšník k soudu vstane z hrobového svého lože, – toho potom ušetř, Bože!
Dopřej, Pane Ježíši, zemřelým klid nejvyšší.
Staniž se.

Domine Jesu Christe, Rex gloriæ, libera animas omnium fidelium defunctorum
de pœnis inferni et de profundo lacu.
Libera eas de ore leonis,
neabsorbeat eas tartarus,
necadant in obscurum.

Pane Ježíši Kriste, Králi slávy, vysvoboď duše všech zemřelých věřících
z útrap v podsvětí a ze závratné hlubiny.
Vytrhni je ze lví tlamy,
ať je nepohltí pekelná propast,
ať se nezřítí do tmy.

Sed signifer sanctus Michael represantet eas
in lucem sanctam,
quam olim Abrahæ, promisisti et semini ejus.
Libera eas de ore leonis, neabsorbeat eas
tartarus, necadant in obscurum.
Rex gloriæ, Domine Jesu Christe,
libera animas omnium fidelium defunctorum
de pœnis inferni et de profundo lacu.

Nýbrž ať je vojevůdce svatý Michael uvede
do svatého světla,
které jsi kdysi zaslíbil Abrahámovi a jeho potomstvu.
Vytrhni je ze lví tlamy, ať je nepohltí
pekelná propast, ať se nezřítí do tmy.
Králi slávy, Pane Ježíši Kriste,
vysvoboď duše všech zemřelých věřících
z útrap v podsvětí a ze závratné hlubiny.

Viděl jsem všeliká soužení aj, slzy, křivdu utiskovaných. Viděl
jsem nespravedlnost. Trpící nemají potěšitele. Nemají moci k vyjití
z rukou sužovatele. Je nátisk chudého.

Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlivostí svou.

Blázen bývá postavený v důstojnosti veliké.

Tolikéž bývá svévolník, kterýž dlouho živ jest v zlobě své.

Kdežto schopní sedávají v nízkosti.

Ne ortel ihned dochází pro skutek zlý, protož vroucí srdce lidí pro
zlé věci.

Viděl jsem všeliká soužení. Aj, slzy, křivdu utiskovaných.

Pročež mrzí mne tento život, neboť se mi nelíbí nic, což se děje pod
sluncem.

Hostias et preces Tibi, Domine,
laudis offerimus,
Tu suscipe pro animabus illis,
quarum hodie memoriem faciemus.
Fac eas, Domine, de morte transire
ad vitam quam olim Abrahæ, promisisti
et semini ejus.

Obětní dary a modlitby, Tobě, Pane,
k chvále přinášíme.
Přijmi je za ty duše,
na které dnes vzpomínáme.
Dej, Pane, ať přejdou ze smrti
do života, jak jsi to kdysi přislíbil Abrahámovi
a jeho potomstvu.

Sanctus, Sanctus, Sanctus Dominus, Deus Sabaoth.
Pleni sunt cœli et terra gloria Tua.
Hosanna in excelsis.
  

Svatý, Svatý, Svatý Pán, Bůh zástupů.
Nebe i země jsou plny Tvé slávy.
Sláva na výstostech.

Benedictus qui venit in nomine Domini. Hosanna!
  

Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Sláva!

Jak nesčetná jsou díla Tvá, Hospodine! Jak nesčetná jsou myšlení
Tvá, Hospodine! Alleluja! Plná jest země bohatství Tvého! Zpívati
budu, pokud mne stává. Jáť budu na nástroji hudebním slaviti
pravdu. Alleluja!

Marnost, všechno marnost nad marnostmi!

Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, miserere nobis!
  

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi!

Marnost! Marnost!

Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, miserere nobis!
  

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi!

Všechno marnost!

Dona nobis pacem!
  

Daruj nám pokoj!

Dona nobis requiem!
  

Dej nám odpočinutí!

Requiem sempiternam!
  

Odpočinutí věčné!

Quia pius es, Domine.
Lux æternam luceat eis, Domine.
Cum santis tuis in æternum qui pis est.

Neboť jsi dobrý, Pane.
Věčné světlo ať jim svítí, Pane.
S tvou svatostí na věčnosti, neboť jsi dobrý.

Každé dobré dílo jest k závisti jedněch druhým. Jest to marnost,
trápení ducha. Jaký užitek má člověk z práce své? Není práce, ani
důmyslu, umění, ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš.

Marnost!

Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.
Všecko, což by předsevzala ruka tvá, podle své možnosti konej!
Všechno dílo postaveno bude před soud! I vše, co je utajeno, ať
dobré či zlé.

Te Deum laudamus. Te Dominum confitemur.
Te æternum Patrem omnis terra veneratur.
Tibi omnes Angeli,
Tibi cœli et universæ potestates,
Tibi Cherubim et Seraphim incessabili voce proclamant:
Sanctus, Sanctus, Sanctus, Dominus Deus Sabaoth.

Tebe, Bože, chválíme. Tebe, Pane, vyznáváme.
Tebe, věčný Otče, celá země oslavuje.
K Tobě všichni andělé,
k Tobě nebesa i veškerá moc světa,
k Tobě cherubové i serafové bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý, Pán Bůh zástupů.

Tu Rex gloriæ, Christe,
Tu Patris sempiternus es Filius.
Tu ad liberandum suscepturus hominem,
non horruisti Virginis uterum.
Tu, devicto mortis aculeo,
aperuisti credentibus regna cælorum.

Ty, Králi slávy, Kriste,
Ty Otcův věčný jsi Syn.
Ty pro vykoupení stal ses člověkem,
nezalekl ses lůna Panny.
Ty, překonav osten smrti,
otevřels věřícím království nebes.

Te ergo quasæmus, Tuis famulis subveni:
quos pretioso sangue redemisti.

Ty proto nás, Tvé služebníky, pozvedni:
nás, jež jsi drahocennou krví vykoupil.

Tu ad dexteram Dei sedes, in gloria Patris.
Iudex crederis esse venturus.

Ty, jenž po pravici Boha sedíš ve slávě Otcově.
Soudcem nám jednou budeš.

Te ergo quasæmus,
Tuis famulis subveni:
quos pretioso sangue redemisti.

Ty proto nás,
Tvé služebníky, pozvedni:
nás, jež jsi drahocennou krví vykoupil.

Æterna fac cum sanctis Tuis in gloria numerari.
Salvum fac populum Tuum, Domine,
et benedic hereditati Tuæ.
Et rege eos, et extolle illos usque in æternum.
Per singulos dies benedicimus Te
et laudamus nomen Tuum in sæculum æculi.

Do věčné slávy se Svými svatými uveď mnohé.
Zachraň Svůj lid, Pane,
a žehnej dědictví Svému.
A veď a pozvedej je neustále, věčně.
Každodenně blahořečíme Tobě
a chválíme jméno Tvé ustavičně, na věky věků.

Dignare, Domine, die isto sine peccato nos custodire.

Smiluj se, Pane, neboť nás vyvádíš z hříchu.

Miserere nostri Domine.

Smiluj se nad námi, Pane.

Fiat misericordia Tua, Domine, super nos,
quemadmodum speravimus in Te.
In Te, Domine, speravi:
non confundar in æternum.
  

Kéž spočine milosrdenství Tvé, Pane, na nás,
kteří doufáme v Tebe.
V Tebe, Pane, doufáme.
Nezatrať nás provždy.
  

Benedicamus Patrem et Filium
cum Sancto Spiritu.
Laudemus et superexaltemus eum
in sæcula.
  

Dobrořečme Otci i Synu
i Duchu Svatému.
Chvalme a velebme jej
na věky.
  

Alleluja!

Sláva!