Dukovany (zámek)

Zámek Dukovany
jižní průčelí zámku, stav 2010
Účel stavby
hotel, restaurace
Základní informace
Sloh	klasicismus
Architekt	Jan Amon
Výstavba	1790
Stavebník	Marie Brigita Malabaile-Canalová
Poloha
Adresa	čp. 1, Dukovany, Česko Česko
Souřadnice	49°4′54,37″ s. š., 16°11′40,91″ v. d.
Dukovany
Další informace
Rejstříkové číslo památky	16005/7-2626 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Dukovany se nachází v severní části obce Dukovany v okrese Třebíč. Jednopatrový raně klasicistní zámek s bočními hospodářskými křídly byl vystavěn roku 1790. Zámek je chráněn jako kulturní památka.^[1]

Základem současného zámku je zámeček neznámé doby vzniku, který nechala roku 1790 přestavět do současné podoby tehdejší majitelka Dukovan, hraběnka Marie Brigita Malabaile-Canalová, manželka botanika a mecenáše Josefa Emanuela Canala. Přestavbu v jednoduchém pozdně barokním stylu s klasicistními prvky provedl brněnský stavební mistr Jan Amon. Zahrnovala doplnění portiku hlavní budovy, úpravu fasád a interiérů a výstavbu bočních hospodářských křídel.^[2][3]

Zámek získal v polovině 19. století hrabě Rudolf Filip Josef Stadion-Warthausen (1808–1882), po něm jej zdědila jeho dcera Gisela^[4] (1860–1920), provdaná za hraběte Gerolfa Edmunda Coudenhove (1852–1897). Roku 1900 se hraběnka znovu provdala za barona Hermanna von Waldegg († 1906), s nímž se však po dvou letech rozvedla. Hraběnka Gisela nechala dukovanský mlýn zvaný Havránek přeměnit na vodní elektrárnu s Kaplanovou turbínou. Generátor "Gizela" o výkonu 70 kW pracoval od roku 1896 do roku 1995, dnes po rekonstrukci je zde generátor 132 kW.^[5] V roce 1901 nechala důkladně opravit i dukovanský kostel. Mezi lety 1911–1915 se vlekl soudní spor, na jehož konci byla za jedinou oprávněnou dědičku stadionského majetku určena Gisela Coudenhove^[6]. Po její smrti přešlo celé stadionské dědictví (Oberstadion, Thannhausen, Kout na Šumavě a Trhanov) na její dceru a manželku Zdeňka Schönborna, Marii Kristýnu (1886–1940)^[7]. Po smrti hraběnky zámek koupili Karel a Emílie Littmannovi. Karel Littman ale velkostatek zadlužil a v exekuci jej roku 1936 koupil pražský průmyslník Wilhelm Vodvarzka-Kubinský.^[8]

Wilhelm Vodvarzka-Kubinsky (1901–1968) se 12. prosince 1925 oženil v Praze s Clary von Raffay-Pfersche (1906–1972). Měli dvě děti, Alici Vodvarzka-Kubinzky (1926–1991) a Wolf-Dieter Melzer (* 1943).^[9] Po německé okupaci českých zemí v roce 1939 se přihlásili k německé národnosti a přijali rodové jméno Melzer. Vlastnili cihelnu, elektrárnu, pilu a provozovali velkoobchod se dřevem.^[10] Byli posledními majiteli na konci druhé světové války před znárodněním.

Po zestátnění sloužil zámek sociálním účelům, byla zde i veterinární ordinace a školicí středisko.^[2] Zámecká knihovna byla převezena do Oddělení zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea.^[11] Po roce 1989 připadl zámek obci Dukovany, pro kterou znamenal značnou finanční zátěž. Obec se následně několikrát neúspěšně pokusila zámek prodat.^[12] V roce 2015 projevil zájem o koupi zámku třebíčský podnikatel Richard Horký, který se v lednu 2015 smluvně zavázal investovat do rekonstrukce zámku zhruba 30 milionů korun. Následně mu měl zámek připadnout v listopadu 2016. Na zámku vznikl hotel a restaurace, pro jeho vytápění nechal Horký vybudovat kotelnu na biomasu o výkonu 1,5 MW. Slavnostní otevření rekonstruovaných částí proběhlo v dubnu 2016.^[13]

V květnu 2017 byla zpřístupněna expozice zámeckého bydlení v prvním patře hlavní budovy.^[14]V rámci prohlídky s průvodcem jsou představeny některé zámecké pokoje, např. hraběnčina jídelna či pánský salon, součástí expozice je jídelní servis českých prezidentů.

V roce 2021 bylo oznámeno, že majitel zámku se rozhodl zámek prodat^[15], předkupní právo na zámek má městys Dukovany. Zastupitelé městyse prohlásili, že nemají zájem o odkup zámku, obec by se musela zadlužit.^[16] Obec schválila, že je za budovu zámku ochotna zaplatit 55 milionů Kč, majitel zámku požaduje 64 milionů Kč. Provoz restaurace a bydlení v zámku skončil ke konci roku 2021.^[17] V roce 2023 se zámek stále nabízel k prodeji za blíže neupřesněnou cenu, proběhlo dlouhé jednání se zahraničním investorem, který by chtěl zámek pro vlastní účely. Někdejší hotel a restauraci by neobnovil.^[18]

Zámek je tvořen jednopatrovou dvoutraktovou budovou na obdélném půdorysu. V ose jejích delších stran vystupují rizality završené štítem. Před rizalit severního, vstupního průčelí vystupuje portikus s balkónem. K severnímu průčelí se připojují přízemní hospodářská křídla tvaru U, která dotvářejí prostor čestného dvora. Fasády zámku člení kordonová římsa a lizény, okna jsou rámována šambránami a doplněna římsami.^[3]

Místnosti interiéru jsou převážně plochostropé. Hlavní vstup je portikem v severním průčelí, vedoucím do haly se schodištěm do patra. V rozsahu rizalitů se nachází sala terrena, zdobená malbou al secco z počátku 90. let 18. století s motivy romantické architektury a exotické krajiny. Jejím autorem je pravděpodobně Václav Waitzman. V patře nad salou terrenou se nachází společenský sál, se stěnami a stropem pokrytými grisaillovou malbou antických božstev a hrdinů z roku 1791 od Josefa Winterhaldera a Václava Waitzmana.^[3]

U zámku se rozkládá přírodní krajinářský park, vzniklý přeměnou původní barokní zahrady v 90. letech 18. století.^[3]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Dukovany na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky