Dunajský vilájet

Dunajský vilájet
Geografie
Hlavní městoRuse
Souřadnice43° s. š., 25° v. d.
Správa regionu
StátOsmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše
Vznik1864
Zánik1878
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dunajský vilájet (osmansky ولايت طونه‎, turecky Vilâyet-i Tuna,[1] bulharsky Дунавски вилает)[2] byla administrativní jednotka nejvyšší úrovně (vilájet) Osmanské říše od roku 1864 do roku 1878.[3] V té době měl údajně rozlohu 88 400 km².

Vilájet byl vytvořen ze severních částí Silisterského ejáletu podél řeky Dunaj a Nišského, Vidinského, Sofijského, Trnovského, Varenského a Tulečského ejáletu. Tento vilájet se měl stát vzorovou provincií, která ukáže veškerý pokrok dosažený portou prostřednictvím modernizačních reforem tanzimatu.[4] Podle jeho vzoru byly do roku 1876 v celé říši založeny další vilájety s výjimkou Arabského poloostrova a v té době polonezávislého Egypta.[4] Za sídlo správy bylo vybráno Ruse kvůli své poloze klíčového osmanského přístavu na Dunaji.[4]

Vilájet zanikl po rusko-turecké válce, kdy byla jeho severovýchodní část (Severní Dobrudža) začleněna do Rumunska, některá její západní území do Srbska, zatímco většina, tedy střední a jižní oblasti, se stala součástí autonomního knížectví Bulharska a v malém rozsahu též částí Východní Rumélie.

Hranice a administrativní členění

Při svém založení v roce 1864 Dunajský vilájet zahrnoval následující sandžaky:[5]

  1. Tulečský sandžak
  2. Varenský sandžak
  3. Rusčucký sandžak
  4. Trnovský sandžak
  5. Vidinský sandžak
  6. Sofijský sandžak
  7. Nišský sandžak

V roce 1868 byl Nišský sandžak vydělen a stal se součástí Prizrenského vilájetu.[6]

V roce 1876 byly Nišský sandžak a Sofijský sandžak sloučeny do krátkodobého Sofijského vilájetu, ale následně byly v roce 1877 připojeny ke Kosovskému, potažmo Drinopolskému vilájetu.[7]

Správa

Konstituční zákon vilájetu, verze v osmanské turečtině, jak byl zveřejněn v Takvim-i Vekayi

Prvním válím se stal Midhat paša.[4] Během jeho správy, která trvala od roku 1864 do roku 1868, byly na Dunaji zřízeny paroplavební linky; byla dokončena železnice Ruse-Varna; byla založena zemědělská úvěrová družstva poskytující zemědělcům nízkoúročené půjčky; byly také nabídnuty daňové pobídky na podporu nových průmyslových podniků.[4]

V osmanské turečtině a bulharštině zde začaly zde vycházet oficiální noviny vilájetu Tuna/Dunav. Byly to první noviny vilájetu v Osmanské říši a měly jak osmanské, tak bulharské redaktory. Mezi jeho šéfredaktory patřili Ismail Kemali a Ahmed Midhat Efendi.[4]

Vilájet měl správní shromáždění, ve kterém zasedali státní úředníci jmenovaní osmanskou vládou, šest zástupců volených místními obyvateli (tři muslimové a tři nemuslimové).[4] Nemuslimové se také účastnili místních trestních a obchodních soudů, které byly založeny na sekulárním základu práva a spravedlnosti.[4] Byly také zavedeny smíšené muslimsko-křesťanské školy, ale tato reforma byla zrušena poté, co se setkala se silným odporem obyvatelstva.[4]

Správci

  • Hafiz Ahmed Midhat Šefik paša (říjen 1864 – březen 1868)
  • Mehmed Sabri paša (březen 1868 – prosinec 1868)
  • Arnavud Mehmed Akif paša (únor 1869 – říjen 1870)
  • Kücük ömer Fevzi paša (říjen 1870 – říjen 1871)
  • Ahmed Rasim paša (říjen 1871 – červen 1872)
  • Ahmed Hamdi paša (červen 1872 – duben 1873)
  • Abdurrahman Nureddin paša (duben 1873 – duben 1874)
  • Mehmed Asim paša (duben 1874 – září 1876)
  • Halil Rifat paša (říjen 1876 – únor 1877)
  • Omán Mazhar Ahmed (1876 – 1877)

Obyvatelstvo

Těsně před ustanovením vilájetu, v letech 1855 až 1864, bylo do této oblasti přesídleno asi 250 000 – 300 000 muslimských přistěhovalců z Krymu a Kavkazu.[8] Bez těchto imigrantů tu před tím žilo asi 569 868 (34,68 %) muslimů a 1 073 496 (65,32 %) nemuslimů. V roce 1865 žilo ve vilájetu[p 1] 658 600 (40,51 %) muslimů a 967 058 (59,49 %) nemuslimů.[7] Od pozdního středověku existují berní rejstříky a v nich se postupně začaly uvádět počty osob, ale jednalo se o počty mužů nad 15 let, a tuto metodiku převzala později zavedená sčítání.[9] Ženská populace začala být do sčítání zahrnována až od roku 1865.[7]

Mužská populace

Muži nad 15 let žijící v Dunajském vilájetu[p 1] v roce 1865 podle registru občanů publikovaného v Kuyûd-ı Atîk (oficiálním tiskovém orgánu Dunajského vilájetu):[10]

SpolečenstvíRusčucký sandžakVidinský sandžakVarenský sandžakTrnovský sandžakTulečský sandžakSofijský sandžakVilájet celkem
Počet%Počet%Počet%Počet%Počet%Počet%Počet%
usedlí muslimové138 01761,1 %14 83512,7 %38 23073,6 %77 53940,3 %38 47964,7 %20 61212,4 %327 71240,3 %
muslimští Romové3120,1 %2450,2 %1180,2 %1280,1 %190,0 %7660,5 %1 5880,2 %
Bulhaři85 26837,8 %93 61380,1 %9 55318,4 %113 21358,9 %12 96121,8 %142 41085,6 %457 01856,2 %
Rumuni[p 2]00,0 %74 466,4 %00,0 %00,0 %00,0 %00,0 %7 4460,9 %
Arméni9260,4 %00,0 %3680,7 %00,0 %5 7209,6 %00,0 %7 0140,9 %
Řekové00,0 %00,0 %2 6395,1 %00,0 %2 2153,7 %00,0 %4 9080,6 %
nemuslimští Romové1450,1 %1300,1 %9991,9 %1 4550,8 %920,2 %7860,5 %3 6070,4 %
Židé1 1010,5 %6300,5 %140,0 %00,0 %10,0 %1 7901,1 %3 5360,4 %
CELKEM[p 3]225 769100,0 %116 899100,0 %51 975100,0 %192 335100,0 %59 487100,0 %166 364100,0 %812 829100,0 %
Čelní strana konstitučního zákona vilájetu ve francouzštině

Mužská muslimská a nemuslimská populace v Dunajském vilájetu[p 4] podle osmanské ročenky (salmane) z roku 1868:[8][11]

SandžakmuslimovénemuslimovéVilájet celkem
Počet%Počet%
Rusčucký138 69259,14 %95 83440,86 %234 526
Varenský58 68973,86 %20 76926,14 %79 458
Vidinský25 33816,90 %124 56783,10 %149 905
Sofijský24 41014,23 %147 09585,77 %171 505
Trnovský71 64540,73 %104 27359,27 %175 918
Tulečský39 13368,58 %17 92941,42 %57 062
Nišský54 51035,18 %100 42564,82 %154 935
CELKEM412 41740,30%610 89259,70%1 023 309

Skladba mužské populace Dunajského vilájetu[p 1] (v celkovém počtu 1 141 051 osob) v letech 1866 – 1873 podle redaktora dunajských novin Ismaila Kemaliho:[9]

usedlí muslimovémuslimští přistěhovalcimuslimští RomovéBulhařiostatní křesťanékřesťanští Romové: 7 663 (0.7 %)ŘekovékatolíciArméniŽidé


Kemal Karpat uvádí, že, mužská populace Dunajského vilájetu[p 1] v roce 1868 dosahovala počtu 850 374, z toho 490 467 křesťanských Bulharů a 359 907 muslimů.[8]

Mužská populace Dunajského vilájetu[p 1] v roce 1875 podle nového sčítání Tahrir-i Cedid.[12]

SpolečenstvíRusčucký sandžakVidinský sandžakVarenský sandžakTrnovský sandžakTulečský sandžakSofijský sandžakVilájet celkem
Počet%Počet%Počet%Počet%Počet%Počet%Počet%
usedlí muslimové164 45553,1 %20 49211,5 %52 74261,5 %88 44536,0 %53 05960,7 %27 00112,7 %406 19436,2 %
Čerkesové16 5885,4 %6 5223,6 %4 3075,0 %00,0 %2 9543,4 %2020,1 %30 5732,7 %
muslimští Romové9 5793,1 %2 7831,6 %2 8253,3 %6 5452,7 %1390,2 %2 9641,4 %24 8352,2 %
Bulhaři114 79237,1 %131 27973,4 %21 26124,8 %148 71360,5 %10 55312,1 %179 20284,1 %605 80054,4 %
Valaši, katolíci a další5000,2 %14 6908,2 %00,0 %00,0 %15 51217,7 %00,0 %30 7022,7 %
Arméni9910,3 %00,0 %8080,9 %00,0 %3 8854,4 %00,0 %5 6840,5 %
Řekové00,0 %00,0 %3 4214,0 %4940,2 %2170,2 %00,0 %4 1320,4 %
nemuslimští Romové1 7900,6 %2 0481,1 %3310,4 %1 6970,7 %3560,4 %1 4370,7 %7 6590,7 %
Židé1 1020,4 %1 0090,6 %1100,1 %00,0 %7800,9 %2 3741,1 %5 3750,5 %
CELKEM[p 3]309 797100,0 %178 823100,0 %85 805100,0 %245 894100,0 %87 455100,0 %213 180100,0 %1 120 954100,0 %

Skladba mužské populace Dunajského vilájetu v roce 1876 (v celkovém počtu 1 274 282 osob) podle osmanského důstojníka Stanislase Saint Clair:[9]

turečtí muslimovéostatní muslimovébulharští křesťanéValašiarménští křesťanéRomovéŽidé

Celková populace

Podle sčítání lidu z roku 1874 bylo v Dunajském vilájetu[p 1] 963 596 (42,22 %) muslimů a 1 318 506 (57,78 %) nemuslimů. Spolu s Nišským sandžakem se v roce 1874 populace skládala z 1 055 650 (40,68 %) muslimů a 1 539 278 (59,32 %) nemuslimů. Muslimové žili většinou v Rusčuckém, Varenském a Tulečském sandžaku, zatímco nemuslimové měli většinu v ostatních oblastech.[7]

Celkový počet obyvatel Dunajského vilájetu[p 4] podle ruského diplomata Vladimira Čerkasského z osmanské evidence obyvatel:[13]

SandžakmuslimovéBulhařiostatníCelkem
Počet%Počet%Počet%
Rusčucký sandžak381 22461,53 %233 16437,63 %5 1860,84 %619 574
Vidinský sandžak59 65417,66 %246 65473,04 %31 3989,30 %337 706
Trnovský sandžak189 98038,71 %300 82061,29 %00,00 %490 800
Tulečský sandžak112 30063,34 %26 21214,78 %38 78821,88 %177 300
Varenský sandžak119 75469,78 %43 18025,16 %8 6785,06 %171 612
Sofijský sandžak59 93014,02%362 71484 87 %4 7481,11 %427 392
Nišský sandžak77 50021,63 %270 00075,36 %10 8003,01 %358 300
CELKEM1 000 34238,73 %1 482 74457,41 %99 5983,86 %2 582 684

Celková populace Dunajského vilájetu, v počtu 2 278 290 osob, rozdělená do etnokonfesních skupin podle francouzského orientalisty Abdolonyma Ubiciniho na základě oficiálního osmanského sčítání dunajského vilajetu z let 1873 – 1874:[p 1][14]

usedlí muslimovépřistěhovalí Čerkesovémuslimští RomovéBulhařiostatní křesťanékřesťanští Romové: 15 524 (0.7 %)ŘekovékatolíciArméniŽidé


Celková populace Dunajského vilájetu[p 1] v roce 1876 odhadnutá podle oficiálního registru francouzským konzulem Aubaretem na 2 353 000 obyvatel měla následující složení:[15][16]

TurciČerkesovéTatařimuslimští RomovéBulhařiValašikřesťanští Romové: 12 000 (0.5 %)ŘekovéArméniŽidé


Národnostní složení Dunajského vilájetu[p 4] podle Britské encyklopedie, vydání roku 1876:[17]

NárodnostPočet obyvatel%
Bulhaři1 500 000 63,3 %
Turci500 00021,1 %
Tataři100 0004,2 %
Čerkesové90 0003,8 %
Albánci70 0003,0 %
Rumuni40 0001,7 %
Cikáni25 0001,1 %
Rusové10 0000,4 %
Arméni10 0000,4 %
Židé10 0000,4 %
Řekové8 0000,3 %
Srbové5 0000,2 %
Němci, Italové, Arabové a další1 0000,1 %
CELKEM2 369 000100,0 %

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b c d e f g h kromě Nišského sandžaku
  2. ↑ a Arumuni
  3. ↑ a b Drobné rozdíly v součtu do 100 % jsou způsobeny zaokrouhlováním.
  4. ↑ a b c včetně Nišského sandžaku
  5. ↑ a řečtí křesťané
  6. ↑ Valaši, Lipované, Kozáci, Němci a další, převážně z Tulečského sandžaku
  7. ↑ a ostatní křesťané

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Danube vilayet na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Salname-yi Vilâyet-i Tuna. babel.hathitrust.org. 1876, čís. 9. HathiTrust Digital Library. Dostupné online [cit. 2024-10-23]. (osmansky) 
  2. ↑ STRAUSS, Johann. A Constitution for a Multilingual Empire: Translations of the Kanun-ı Esasi and Other Official Texts into Minority Languages. In: HERZOG, Christoph; SHARIF, Malek. The First Ottoman Experiment in Democracy. Wurzburg: Orient-Institut Istanbul, 2010. Dostupné online. ISBN 978-3-95650-191-3. S. 21–51. (anglicky)
  3. ↑ Encyclopædia Britannica. Britannica Historical Places [online]. [cit. 2024-10-23]. Heslo Rumelia. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g h i ÁGOSTON, Gábor; MASTERS, Bruce Alan. Encyclopedia of the Ottoman Empire. [s.l.]: Infobase Publishing, 2009. 650 s. ISBN 9781438110257. Heslo Danube Province, s. 172–173. (anglicky) 
  5. ↑ SHAW, Stanford J.; SHAW, Ezel Kural. History of the Ottoman Empire and Modern Turkey. Volume 2, Reform, Revolution, and Republic: The Rise of Modern Turkey 1808-1975. [s.l.]: Cambridge University Press 2 svazky (548 s.). Dostupné online. ISBN 978-0-521-29166-8. S. 90. (anglicky) Google-Books-ID: AIET_7ji7YAC. 
  6. ↑ GRANDITS, Hannes; CLAYER, Nathalie; PICHLER, Robert. Conflicting Loyalties in the Balkans: The Great Powers, the Ottoman Empire and Nation-building. [s.l.]: Bloomsbury Academic 366 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84885-477-2. S. 309. (anglicky) Google-Books-ID: xHEnVxnHIHgC. 
  7. ↑ a b c d Koyuncu, s. 675.
  8. ↑ a b c KARPAT, Kemal H. Ottoman Population, 1830-1914: Demographic and Social Characteristics. [s.l.]: University of Wisconsin Press, 1985. 272 s. Dostupné online. ISBN 978-0-299-09160-6. (anglicky) Google-Books-ID: yhgEAQAAIAAJ. 
  9. ↑ a b c АРКАДИЕВ, Димитър. Изменения в броя на населението по българските земи в състава на Османската империя [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2015-01-14 [cit. 2024-10-24]. Dostupné online. (bulharsky) 
  10. ↑ Koyuncu, s. 695.
  11. ↑ Koyuncu, s. 697.
  12. ↑ Koyuncu, s. 717.
  13. ↑ Koyuncu, s. 725.
  14. ↑ UBICINI, Abdolonyme; COURTEILLE, Abel Pavet de. Etat présent del'empire ottoman: statistique, gouvernement, administration, finances, armée, communautés non musulmanes etc. d'Après Le Salnameh (Annuaire Imperial) Pour l'Année 1293 de l'Hegire (1875-76). [s.l.]: Dumaine 288 s. Dostupné online. S. 90. (francouzsky) Google-Books-ID: rfpXhDl1qLwC. 
  15. ↑ SULEIMAN, Yasir. Language and Identity in the Middle East and North Africa. [s.l.]: Routledge 206 s. Dostupné online. ISBN 978-1-136-78784-3. S. 102. (anglicky) Google-Books-ID: ugVeAgAAQBAJ. 
  16. ↑ TANIR, Engin Deniz. The Mid-Nineteenth Century Ottoman Bulgaria From The Viewpoints Of The French Travelers [online]. 2005-10 [cit. 2024-10-23]. S. 52–55. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-02. (anglicky) 
  17. ↑ Encyclopædia Britannica. Host Bibliographic Record for Boundwith Item Barcode 30112047793085 and Others. [s.l.]: [s.n.], 1876. 818 s. Dostupné online. Heslo Bulgaria, s. 462–463. (anglicky) 

Literatura

  • KOYUNCU, Aşkın. Tuna Vilâyeti’nde Nüfus Ve Demografi (1864-1877). S. 675–737. Journal of Turkish Studies [online]. Ankara Bilim Üniversitesi, Spring 2014 [cit. 2024-10-23]. Volume 9, Issue 4, s. 675–737. + English Abstract. Dostupné online. ISSN 1308-2140. (turecky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Circle frame.svg
A transparent circle on a light-colored background (hex color code #F9F9F9), designed to be placed over content to show only that portion within the circle. The circle has a black border 0.5% as wide as its outside diameter.
Flag of the Ottoman Empire (1844–1922).svg
The Ottoman flag and Turkey Republic Flag of 1844–1935. Late Ottoman flag which was made based on the historical documents listed in the Source section. Note that a five-pointed star was rarely used in the crescent-and-star symbol before the 19th century.
LoiconstitutiveDanubeVilayet.pdf
"Loi constitutive du département formé sous le nom de vilayet du Danube" (Constitutive law of the department formed under the name of vilayet of the Danube) in French
Takvim-i Vekayi - 0773.pdf
Takvim-i Vekayi, No. 773
  • Includes the "Constitutive law of the department formed under the name of vilayet of the Danube" in Ottoman Turkish
Danube Vilayet, Ottoman Balkans (1860s).png
Autor: Underlying lk, Licence: CC BY-SA 3.0
XY Vilayet, Ottoman Empire (1860s). Source: The Balkan Economies c.1800-1914: Evolution without Development at Google Books By Michael R. Palairet