Durbachit

Durbachit
Durbachit z oblasti Třebíče
Zařazení	magmatická hornina
Hlavní minerály	draselný živec, plagioklas, diopsid, aktinolit, biotit, křemen
Akcesorie	apatit, zirkon, monazit, alanit, titanit, rutil, ojediněle sulfidy (pyrotit, pentlandit, pyrit).
Textura	kompaktní, střední až hrubá zrnitost
Barva	černá, černohnědá se světlými šedobílými porfyrickými vyrostlicemi alkalických živců

Durbachit je magmatická hornina, hlubinná vyvřelina, řazená k ultradraselným horninám, charakterizovaná jako melanokratní amfibolicko-biotitický či biotiticko-amfibolický syenit, respektive melanokratní varieta porfyrického amfibolicko-biotitického syenitu.^[1][2] K durbachitům typu Čertovo břemeno se řadí i křemenný melasyenit a melagranit.^[2]

Z celosvětového hlediska se jedná o velmi specifický až anomální druh horniny. Hlavními minerály jsou draselný živec (ortoklas), plagioklas, biotit, aktinolit, diopsid a intersticiální křemen.^[2] Ortoklas a plagioklas bývají v durbachitu zastoupeny prakticky ve stejném poměru, kdežto podíl křemene je velmi malý.^[3] Hornina je černé nebo černohnědé barvy se světlými porfyrickými vyrostlicemi alkalických živců. Vyrostlice draselných živců bývají v durbachitu zdvojčatěné podobně jako v případě známých "karlovarských dvojčat". Tmavě zbarvené minerály v hornině jsou slídy – aktinolit a biotit, ojediněle též diopsid.^[2]

Původ názvu a výskyt

Horninu durbachit poprvé popsal v roce 1892 německý geolog a mineralog Adolf Sauer (1852–1932). V názvu své práce horninu označil jako "slídnatý syenit" a pojmenoval ji podle místa výskytu u obce Durbach ve Schwarzwaldu (německá spolková země Bádensko-Württembersko).^[2]

V Čechách se durbachit vyskytuje zejména ve středočeském plutonu,^[4] nejznámější oblastí jeho výskytu je Sedlčansko, konkrétně se především jedná o lokality na rozhraní Středočeského a Jihočeského kraje u Sedlece-Prčice. Podle místa výskytu je typ zdejších durbachitů označován jako "typ Čertovo břemeno", toto pojmenování uvedl v geologické literatuře poprvé L. Zelenka v roce 1925.^[2] Na Sedlčansku lze nalézt durbachit i na některých chráněných geologických lokalitách, jako jsou například přírodní památky Vrškámen nebo Husova kazatelna.

Durbachity se vyskytují též v třebíčsko-meziříčském masívu (Třebíčský masív, Stařečská pahorkatina), v jihlavském masívu, v masívu Knížecího stolce ve vojenském újezdu Boletice na Šumavě, v Píseckých horách a na dalších místech.

Využití

Durbachit je využíván jako stavební a dekorační kámen.^[2] Těží se například v kamenolomu u Hrbova, místní části města Polné v okrese Jihlava, v minulosti se durbachit těžil i v nedalekém Dobroutově.

Odkazy

Reference

Literatura

• SVOBODA, Josef, et. al. Encyklopedický slovník geologických věd. Sv. 1 A-M. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 916 s. S. 305. 
• SAUER, Adolf. Mitt. Badisch Geol. Landesamt 2: Der Granitit von Durbach im nordlichen Schwarzwald und seine Grenz-facies von Glimmersyenit (Durbachit). [s.l.]: [s.n.], 1892. S. 233–276. (německy) 
• PECHAČOVÁ, Blanka. Kameny a skály Sedlčanska. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2014. 128 s. ISBN 978-80-260-7067-2.

Související články

• Čertovo břemeno (Jistebnická vrchovina)
• Javorová skála

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu durbachit na Wikimedia Commons
• Durbachit na mindat.org

• Fotogalerie z kamenolomu u Hrbova Archivováno 25. 2. 2020 na Wayback Machine.