Dusičnan berylnatý

Dusičnan berylnatý
Obecné
Systematický názevDusičnan berylnatý
Anglický názevBeryllium nitrate
Německý názevBerylliumnitrat
Sumární vzorecBe(NO3)2
Vzhledbezbarvá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS13597-99-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)237-062-5
PubChem26126
UN kód2464
SMILES[Be+2].[O-][N+]([O-])=O.[O-][N+]([O-])=O
Vlastnosti
Molární hmotnost133,021 98  g/mol
Teplota tání60,5 °C (333,6 K)
Teplota varu142 °C (415 K) (rozkládá se)
Hustota1,557 g/cm3
Rozpustnost ve vodě166 g/100 ml
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH272 H301 H330 H315 H317 H319 H335 H350i H372 H411
P-větyP201 P261 P280 P305+351+338 P311
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan berylnatý je anorganická sloučenina se vzorcem Be(NO3)2.[2] Je to sůl kyseliny dusičné a beryllia, obsahující jeden kationt Be2+ a dva anionty NO3−.

Příprava

Dusičnan berylnatý lze připravit reakcí hydroxidu berylnatého s kyselinou dusičnou:[3]

Také jej lze získat reakcí chloridu berylnatého s oxidem dusným v roztoku ethylacetátu:[4]

Nebezpečí

Dusičnan berylnatý je toxická látka[2] stejně jako všechny ostatní sloučeniny berylia. Je dráždivý i v malých dávkách. Při spálení vydává dráždivé anebo toxické výpary. Pokud dojde k masivní krátkodobé expozici, může nastat akutní pneumonitida, příznaky se ale projeví až po třech dnech.[2]

Vlastnosti

Dusičnan berylnatý je pevná látka, která je snadno rozpustná ve vodě a má slabé oxidační účinky.[5] Komerční produkt se prodává jako roztok ve vodě nebo v kyselině dusičné.[6]

Využití

Dusičnan berylnatý se používá v plynových a acetylenových lampách.[5]

Reference

  1. ↑ a b Beryllium nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c "Beryllium Nitrate (ICSC)". IPCS INCHEM. Citováno 13.9.2010.
  3. ↑ Walsh, Kenneth (2009). Beryllium chemistry and processing. ASM International. pp. 121–122. ISBN 978-0-87170-721-5. Citováno 3.1.2011.
  4. ↑ Georg Brauer (Hrsg.), unter Mitarbeit von Marianne Baudler u. a.: Handbuch der Präparativen Anorganischen Chemie. 3., umgearbeitete Auflage. Band II, Ferdinand Enke, Stuttgart 1978, ISBN 3-432-87813-3, S. 897.
  5. ↑ a b Eintrag zu Berylliumnitrat Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine. v GESTIS-Stoffdatenbank des IFA, Načteno 8.2.2018.
  6. ↑ Datenblatt Beryllium standard for AAS analytical standard, 1.0 g/L Be in nitric acid bei Sigma-Aldrich, abgerufen am 14. Mai 2017 (PDF).

Externí odkazy

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Beryllium nitrate na anglické Wikipedii a Berylliumnitrat na německé Wikipedii.

Média použitá na této stránce