Dusičnan uranylu

Dusičnan uranylu
Obecné
Systematický názevDusičnan uranylu
Anglický názevUranyl nitrate
Sumární vzorecUO2(NO3)2
UO2(NO3)2•2 H2O (dihydrát)
UO2(NO3)2•6 H2O (hexahydrát)
Vzhledžluté krystalky nebo prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS10102-06-4
Vlastnosti
Molární hmotnost394,038 g/mol
430,069 g/mol (dihydrát)
502,13 g/mol (hexahydrát)
Teplota tání60,2 °C (hexahydrát)
Teplota rozkladu100 °C (dihydrát)
Hustota3,35 g/cm3 (dihydrát)
2,807 g/cm3 (18 °C, hexahydrát)
Index lomu1,498 7 (hexahydrát)
Rozpustnost ve voděDihydrát
108 g/100 g (10 °C)
119 g/100 g (20 °C)
127 g/100 g (25 °C)
138 g/100 g (30 °C)
163 g/100 g (40 °C)
203 g/100 g (50 °C)
400 g/100 g (80 °C)
Hexahydrát
170,7 g/100 g (0 °C)
243,8 g/100 g (20 °C)
583,7 g/100 g (50 °C)
1 077 g/100 g (80 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		Rozpustný v methanolu, ethanolu, acetonu, diethyletheru
Měrná magnetická susceptibilita0,665·10−6 cm3g−1 (15 °C, hexahydrát)
Struktura
Krystalová strukturakosočtverečná nebo jednoklonná (dihydrát)
kosočtverečná (hexahydrát)
Hrana krystalové mřížkyhexahydrát
a= 1 315 pm
b= 802 pm
c= 1 142 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−1 989 kJ/mol (dihydrát)
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR26/28, R33, R51/53
S-věty(S1/2), S20/21, S45, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan uranylu (UO2(NO3)2) je ve vodě rozpustná žlutá sůl. Je znám její di-, tri- a hexahydrát. Je triboluminiscenční, což znamená, že krystalky při drcení světélkují (stejný jev lze pozorovat při drcení krystalků soli, sfaleritu a křemene).

Dá se připravit reakcí solí uranu s kyselinou dusičnou. Je rozpustný ve vodě, ethanolu a acetonu.

Je mírně radioaktivní a vysoce toxický, tvoří krystalky nažloutlé průsvitné barvy. Používá se k zesilování negativů, světlotisku a také kvůli vysoké chemické toxicitě pro vyvolání patologického stavu ledvin u zvířat.

Reference

  1. ↑ a b Uranium nitrate oxide (UO2(NO3)2). pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce