Dusičnan zinečnatý

Dusičnan zinečnatý
Obecné
Systematický názevDusičnan zinečnatý
Anglický názevZinc nitrate
Německý názevZinknitrat
Sumární vzorecZn(NO3)2
Vzhledbezbarvé, rozplývavé krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS7779-88-6
19154-63-3 (tetrahydrát)
10196-18-6 (hexahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)231-943-8
PubChem24518
UN kód1514
SMILES[N+](=O)([O-])[O-].[N+](=O)([O-])[O-].[Zn+2]
InChIInChI=1S/2NO3.Zn/c2*2-1(3)4;/q2*-1;+2
Key: ONDPHDOFVYQSGI-UHFFFAOYSA-N
Číslo RTECSZH4772000
Vlastnosti
Molární hmotnost189,36 g / mol (bezvodý)
297,49 g / mol (hexahydrát)
Teplota tání110 °C
Teplota varu125 °C
Hustota2,065 g/cm3 (hexahydrát)
Rozpustnost ve vodě327 g/100 ml, 40 °C (trihydrát)
184,3 g/100 ml, 20 °C (hexahydrát)
Měrná magnetická susceptibilita−63,0·10−6 cm3/mol
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH272, H302, H315, H318, H319, H335, H400, H410, H411
P-větyP210, P220, P261, P264, P264+265, P270, P271, P273, P280, P301+317, P302+352, P304+340, P305+351+338, P305+354+338, P317, P319, P321, P330, P332+317, P337+317, P362+364, P370+378, P391, P403+233, P405, P501
Teplota vzplanutínehořlavé
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan zinečnatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem Zn(NO3)2. Tato bílá krystalická látka se obvykle vyskytuje jako hexahydrát Zn(NO3)2·6H2O. Je rozpustná ve vodě i alkoholu.

Příprava

Dusičnan zinečnatý se obvykle připravuje rozpuštěním kovového zinku, oxidu zinečnatého nebo příbuzných materiálů v kyselině dusičné:

Zn + 2 HNO3 → Zn(NO3)2 + H2
ZnO + 2 HNO3 → Zn(NO3)2 + H2O

Tyto reakce jsou doprovázeny hydratací dusičnanu zinečnatého.

Průběh této reakce je závislý na koncentraci kyseliny dusičné, přičemž v koncentrované kyselině dusičné vzniká také dusičnan amonný:

Zn + 2 HNO3 → Zn(NO3)2 + H2 (zředěná kyselina dusičná)
4 Zn + 10 HNO3 → 4 Zn(NO3)2 + NH4NO3 + 3 H2O (koncentrovaná kyselina dusičná)

Bezvodá sůl vzniká reakcí bezvodého chloridu zinečnatého s oxidem dusičitým:[2]

ZnCl2 + 4 NO2 → Zn(NO3)2 + 2 NOCl

Reakce

Octan zinečnatý vzniká reakcí dusičnanu zinečnatého s acetanhydridem.[3]

Zn(NO3)2·6H2O + (CH3CO)2O → Zn(CH3COO)2 + 2 HNO3 + 5 H2O

Při zahřívání podléhá tepelnému rozkladu za vzniku oxidu zinečnatého, oxidu dusičitého a kyslíku:

2 Zn(NO3)2 → 2 ZnO + 4 NO2 + O2

Vlastnosti

Dusičnan zinečnatý je bezbarvá oxidující pevná látka. Při zahřívání nad 105 °C uvolňuje dusičnan zinečnatý krystalovou vodu.[4] Je známo několik různých hydrátů dusičnanu zinečnatého. Nejběžnějším hydrátem je hexahydrát, avšak existuje také dihydrát, tetrahydrát a nonahydrát.

Využití

Dusičnan zinečnatý se nevyužívá ve velkém měřítku, ale používá se v laboratorním měřítku pro syntézu koordinačních polymerů.[5] Jeho řízený rozklad na oxid zinečnatý byl také použit pro generování různých struktur na bázi ZnO, včetně nanovláken.[6]

Může být použit jako mořidlo při barvení. Příkladem reakce je srážení uhličitanu zinečnatého:

Zn(NO3)2 + Na2CO3 → ZnCO3 + 2 NaNO3

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Zinc nitrate na anglické Wikipedii a Zinknitrat na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Zinc nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. S. 455. (anglicky) 
  3. ↑ BRAUER, Georg. Handbook of Preparative Inorganic Chemistry V2. 2nd ed. vyd. Burlington: Elsevier Science, 1965. Dostupné online. ISBN 978-0-12-395591-3. DOI 10.1016/B978-0-12-395591-3.X5001-8. Kapitola Zinc Acetate. 
  4. ↑ GESTIS-Stoffdatenbank. gestis.dguv.de [online]. [cit. 2023-12-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ BARNETT, Sarah A; CHAMPNESS, Neil R. Structural diversity of building-blocks in coordination framework synthesis—combining M(NO3)2 junctions and bipyridyl ligands. Coordination Chemistry Reviews. 2003-11, roč. 246, čís. 1–2, s. 145–168. Dostupné online [cit. 2023-12-05]. DOI 10.1016/S0010-8545(03)00121-8. (anglicky) 
  6. ↑ GREENE, Lori E.; YUHAS, Benjamin D.; LAW, Matt. Solution-Grown Zinc Oxide Nanowires. Inorganic Chemistry. 2006-09-01, roč. 45, čís. 19, s. 7535–7543. Dostupné online [cit. 2023-12-05]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic0601900. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce