Duslova vila v Berouně

Duslova vila v Berouně
Duslova vila v Berouně
Základní informace
Sloh	neorenesance
Architekt	Antonín Wiehl
Výstavba	1890
Přestavba	rekonstrukce a restaurování 2001–2003
Současný majitel	Město Beroun
Poloha
Adresa	Beroun, Česko Česko
Ulice	Politických vězňů
Souřadnice	49°57′55,17″ s. š., 14°4′19,74″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	11517/2-4347 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Duslova vila v Berouně je vžité označení pro novorenesanční vilu v Berouně na ulici Politických vězňů 203. Dům si v roce 1890 nechal postavit podle návrhu významného českého architekta 19. století a novorenesance Antonína Wiehla^[1][2] staviteli Jindřichem Jechenthalem a Františkem Hněvkovským podnikatel Martin Dusl. Dům je ve vlastnictví Města Beroun^[3] a využívá jej Městská galerie.^[4] Od roku 1996 je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.^[5]

Dům je situován severně od Husova náměstí na ulici Politických vězňů a jihozápadně od mostu přes Berounku. Novorenesanční, jednoposchoďová budova. Průčelí s rizalitem je směrováno na severozápad do ulice Politických vězňů. Ve střední ose průčelí nad vchodem je v prvním patře balkon. Nad okny parteru i prvního patra jsou suprafenestry. Pod střechou je po celém obvodu budovy konzolová římsa. Budova je na jihozápad prodloužena prosklenou lodžií, jejíž střecha tvoří terasu 1. patra s balustrádovým zábradlím. Ze zahrady stoupá ke vchodu do lodžie schodiště. Nároží domu zdobí rustika. Fasáda je bohatě členěna štukovým ostěním, balustrádami, římsami, zrcadly a vázami. Ze zahrady vede do 1. patra vnější schodiště na zadní straně. Zvlášť hodnotná je originální výzdoba interiérů. Kromě prvků navržených při stavbě vily jsou do interiéru včleněny historické plastiky, architektonické prvky a malby: malovaný epitaf rodiny Mosníků z r. 1613 z kostela sv. Jakuba v Berouně, v přízemí u schodiště je osazen pozdně gotický portál se sklípkovou výzdobou z první poloviny 16. stol. (původně v domu čp. 31/I. v Berouně). Stropy jsou zdobeny fabiony a římsami se zrcadly s profilovanými rámy se štukami a malovanou dekorativní výzdobou. Stěny jsou pokryty papírovými tapetami s rostlinnými dekory. Na podlahách jsou položeny parkety s intarziemi. Unikátní jsou troje kachlová kamna. Na schodištích, v přízemí a 1. patře jsou kovaná zábradlí a mříže.^[6]

Antonín Wiehl byl již od sedmdesátých let 19. století uznávaným a žádaným architektem a vůdčí osobností české novorenesance. Ve svých realizacích prosazoval vlastní styl vycházející výrazně z české renesance 16. století. Byl též erudovaným konzervátorem památkové péče, sběratelem a muzejním pracovníkem a tuto zkušenost uplatňoval v detailech fasád i interiérů. Ke každé realizaci přistupoval na základě detailního studia historických staveb, kdy si ke každé stavbě v terénu zpracoval podrobný dokumentační materiál.^[7] Architektonický návrh na Duslovu vilu zpracoval poté, kdy v Praze realizoval již 8 činžovních domů, z veřejných staveb budovu vodárny v Praze na Novotného lávce, arkády na Vyšehradském hřbitově a 2 stavby srovnatelné velikostí s Duslovou vilou: Wiehlův dům ve Slaném pro svého bratra Julia (zde Wiehl navrhoval výtvarné řešení a sgrafita sám) a přístavbu vily pro Josefa Šebestiána Daubka v Brněnci u Svitav.^[8]Při těchto realizacích spolupracoval s významnými malíři a sochaři z generace Národního divadla:^[9] s malíři (Mikolášem Alšem, Františkem Ženíškem. Velice často spolupracoval se sochařem (Josefem Václavem Myslbekem: na Berounsku v době před realizací Duslovy vily Wiehl (ve spolupráci právě s Myslbekem a s malířem Maxmiliánem Pirnerem) zpracoval návrh novorenesanční hrobky rodiny Daubkovy v Litni (1888).^[10][11][12] Na Duslově vile je vidět Wiehlova preciznost v detailech výzdoby fasády i interiérů. I když byl propagátorem české renesanční tradice, Duslova vila je navržena ve stylu italské renesance.

Otec stavebníka Antonín Dusl, podílník na pile, koupil roce 1852 dům v tehdejší Karlově ulici nad severním okrajem vnitřního města. Jeho nejmladší syn Martin Dusl otcův podnik rozšířil a stal se významným výrobcem parket a dalších výrobků ze dřeva. Byl též významným mecenášem a vášnivým amatérským paleontologem, který spolupracoval s Joachimem Barrandem.^[13]

Na konci osmdesátých let se rozhodl postavit novou reprezentativní rezidenci vedle otcova domu. Stavba domu zahájil a dokončil v roce 1890. Od r. 1924 je vila majetkem města Beroun a do r. 1965 zde sídlilo muzeum v Berouně a Okresní archiv v Berouně. Poté zde do r. 2002 byla dislokována knihovna. Sál v prvním patře byl využíván k přednáškám, koncertům a různým kulturním programům. K domu v době jeho stavby náležela i zahrada oddělená od ulice vysokou zdí. Poté, kdy v roce 1924 dům koupilo město, byla zahrada upravena na veřejný park pojmenovaný od roku 1932 podle historika a archiváře Berouna prof. Ferdinanda Pakosty.^[14] V sadu je socha „Geniu Bedřicha Smetany“ od berounského rodáka Václava Živce.^[15]

Pro svou architektonickou hodnotu a význam v historii města je Duslova vila od roku 1996 zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek.^[16]a patří k významným stavebním památkám Středočeského kraje.^[17] Dům je v současnosti ve vlastnictví města Beroun, které financovalo jeho opravu v letech 2002–2005^[3] Sdružení atika restaurovalo štukovou výzdobu fasády.^[18] Ve dvou etapách byly restaurovány interiéry. V roce 2003 byla dokončena II. etapa restaurování nástěnných maleb a papírových tapet, (restaurátor D. Frank), dále zábradlí, mříže, parapetní a střešní zahrádky (restaurátor J. Kučera), parkety v místnostech č. 208 a 209, 1890 (restaurátor J. Fiala), rekonstrukce nástěnných maleb ostatních místností restaurátor F. Ondráček).^[19] Po dokončení generální opravy slouží potřebám Městské galerie v Berouně.^[4][20][21]

• 
  Duslova vila – detail lodžie z parku
• 
  Duslova vila – detail vchodu
• 
  Duslova vila – detail okna
• 
  Duslova vila – detail vchodových dveří
• 
  Duslova vila – detail interiéru vchodových dveří
• 
  Duslova vila – detail mansardové střechy
• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
  Duslova vila – pohled na jihovýchod
• 
  Duslova vila – pohled na jihozápad
• 
  Duslova vila – detail balkonu
• 
  Duslova vila – detail průčelí
• 
  Interiér Duslovy vily - schodiště
• 
  Interiér Duslovy vily - pod schodištěm

• BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22–27. Dostupné online [cit. 2014-11-30].  Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.
• BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
• BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
• Duslova vila (Beroun, Česko) Jiné jméno Duslovský palác (Beroun, Česko) Dům čp. 203 (Beroun, Česko). Duslova vila (Beroun, Česko) [online]. Kladno: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, příspěvková organizace [cit. 2015-10-03]. Dostupné online. <
• DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. 
• HULÍNSKÝ, Milan. Vila se snad dočká opravy. Mladá fronta Dnes. 18.7.2001, roč. roč. 12, čís. 165, s. C/3.. 
• KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
• Profesor Ferdinand Pakosta : vzpomínky a ocenění jeho práce pro český jih a brdský kraj : Jeho činnost. první. vyd. Tábor: Přemysl Plačka, 1915 (V. Šafránek) Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-06. S. 222–284.  Archivováno 6. 10. 2015 na Wayback Machine.
• PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku století dvacátého. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
• POCHE, Emanuel; ET AL. Umělecké památky Čech. Sv. 1.. 1. vyd. Praha: Academia,, 1971. S. 65. 
• ŠVÁCHA, Rostislav; ET AL. Slavné vily Středočeského kraje [online]. Příprava vydání Rostislav Švácha. první. vyd. Praha: FOIBOS, 2010 [cit. 2015-10-03]. S. 86–89.. Dostupné v archivu. ISBN 978-80-87073-19-3. 
• TOPINKA, Jiří. Berounská Duslova vila opět reprezentační.. první. vyd. Svazek 7. Beroun: okresní archiv v Berouně, 2004. (Minulostí Berounska. Sborník Státního okresního archivu v Berouně). S. 306. 
• VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanční vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. S. 83–90, 89. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83–90. Dostupné online. 
• VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. 
• Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
• WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
• ŽÁKOVEC, František. Chrám znovuzrození. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1918 (1918 tisk). S. 101. 

• Antonín Wiehl
• Josef Václav Myslbek
• Neorenesance
• Generace Národního divadla
• Beroun

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Duslova vila v Berouně na Wikimedia Commons
• Antonín Wiehl na ArchiWebu
• Antonín Wiehl v encyklopedii Kdo byl kdo Archivováno 1. 4. 2020 na Wayback Machine.