Dustin Brown (tenista)
Dustin Brown | |
---|---|
Dustin Brown na US Open 2016 | |
Přezdívka | Dreddy |
Stát | Německo (2011–2021) Jamajka (2002–2010, od 2022) |
Datum narození | 4. prosince 1984 (38 let) |
Místo narození | Celle, Západní Německo |
Bydliště | Montego Bay, Jamajka |
Výška | 196 cm |
Hmotnost | 75 kg |
Profesionál od | 2002 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 3 068 284 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 62–98 |
Tituly | 0 ATP, 8 challengerů, 3 ITF |
Nejvyšší umístění | 64. místo (10. října 2016) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2011, 2015, 2017, 2018) |
French Open | 2. kolo (2016) |
Wimbledon | 3. kolo (2013, 2015) |
US Open | 2. kolo (2010, 2017) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2016) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 73–88 |
Tituly | 2 ATP, 26 challengerů, 16 ITF |
Nejvyšší umístění | 43. místo (14. května 2012) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2011, 2015) |
French Open | 3. kolo (2011) |
Wimbledon | 2. kolo (2012, 2014, 2016) |
US Open | 1. kolo (2012, 2016) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 22. října 2022
Dustin Brown (* 8. prosince 1984 Celle, Dolní Sasko) je jamajský profesionální tenista, který v sezónách 2011–2021 reprezentoval rodné Německo. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour dva turnaje ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jedenáct titulů ve dvouhře a čtyřicet dva ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2016 na 64. místě a ve čtyřhře v květnu 2012 na 43. místě.[2]
Na nejvyšší grandslamové úrovni se ve dvouhře nejdále probojoval do třetího kola ve Wimbledonu 2013, kde zdolal Lleytona Hewitta. Výkon zopakoval ve Wimbledonu 2015. V grandslamové čtyřhře si třetí fázi zahrál na pařížském French Open 2011. Premiérový titul na okruhu ATP Tour si připsal na zářijovém Open de Moselle 2010 v Metách. S Nizozemcem Rogierem Wassenem ve finále zdolali Brazilce Marcela Mela s Brunem Soaresem. Druhý triumf vybojoval na antukovém Grand Prix Hassan II 2012, v Casablance po boku Australana Paula Hanleyho.
V jamajském daviscupovém týmu debutoval v roce 2003 utkáním základního bloku 3. skupiny Americké zóny proti Bolívii, v němž vyhrál nad Albertem Sottocornem. Do roku 2023 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 4–2 ve dvouhře a 3–0 ve čtyřhře, když odehrál ročníky 2003 a 2015.[3]
Německo reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v úvodním kole mužské dvouhry skrečoval Brazilci Thomazi Belluccimu.
Soukromý život
V červnu 2010 tenista oznámil, že vzhledem k nedostatečné podpoře ze strany Jamajského tenisového svazu, uvažuje o získání britského občanství a reprezentování Velké Británie. Jeho prarodiče z otcovy strany jsou Britové.[4][5][6] V říjnu 2010 se však rozhodl nastupovat za Německo, kde se narodil a žil do srpna 1996, než se přestěhoval na Jamajku, kde zahájil tenisovou kariéru. Rozhodnutí reprezentovat německý stát potvrdil na facebookovém profilu. Prvním turnajem, který Brown odehrál v německých barvách, byl Bauer Watertechnology Cup 2010 v Eckentalu.
Finále na okruhu ATP Tour
|
Čtyřhra: 6 (2–4)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 26. září 2010 | Mety, Francie | tvrdý | Rogier Wassen | Marcelo Melo Bruno Soares | 6–3, 6–3 |
Finalista | 1. | 26. února 2012 | Marseille, Francie | tvrdý (h) | Jo-Wilfried Tsonga | Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin | 3–6, 6–3, [10–6] |
Vítěz | 2. | 14. dubna 2012 | Casablanca, Maroko | antuka | Paul Hanley | Daniele Bracciali Fabio Fognini | 7–5, 6–3 |
Finalista | 2. | 28. července 2012 | Kitzbühel, Rakousko | antuka | Paul Hanley | František Čermák Julian Knowle | 6–7(4–7), 6–3, [10–12] |
Finalista | 3. | duben 2013 | Casablanca, Maroko | antuka | Christopher Kas | Julian Knowle Filip Polášek | 3–6, 2–6 |
Finalista | 4. | duben 2017 | Houston, Spojené státy | antuka | Frances Tiafoe | Julio Peralta Horacio Zeballos | 6–4, 5–7, [6–10] |
Finále na challengerech ATP
Legenda |
---|
Challengery (8–9 D; 26–20 Č) |
Dvouhra: 17 (8–9)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 25. května 2009 | Karlsruhe, Německo | antuka | Florian Mayer | 2–6, 4–6 |
Vítěz | 1. | 10. srpna 2009 | Samarkand, Uzbekistán | antuka | Jonathan D. de Veigy | 7–6(7–3), 6–3 |
Finalista | 2. | 24. srpna 2009 | Almaty, Kazachstán | tvrdý | Ivan Sergejev | 3–6, 7–5, 4–6 |
Finalista | 3. | 2. listopadu 2009 | Eckental, Německo | koberec (h) | Daniel Brands | 4–6, 4–6 |
Finalista | 4. | 9. listopadu 2009 | Aachen, Německo | koberec (h) | Rajeev Ram | 6–7(2–7), 7–6(7–5), 6–7(2–7) |
Vítěz | 2. | 17. dubna 2010 | Johannesburg, Jihoafrická rep. | tvrdý | Izak van der Merwe | 7–6(7–2), 6–3 |
Vítěz | 3. | 14. listopadu 2010 | Cáchy, Německo | koberec (h) | Igor Sijsling | 6–3, 7–6(7–3) |
Vítěz | 4. | 25. března 2012 | Bath, Velká Británie | tvrdý | Jan Mertl | 6–4, 7–6(7–1) |
Finalista | 5. | březen 2013 | Sarajevo, Bosna a Hercegovina | tvrdý (h) | Adrian Mannarino | 6–7(3–7), 6–7(2–7) |
Vítěz | 5. | září 2013 | Janov, Itálie | antuka | Filippo Volandri | 7–6(7–5), 6–3 |
Finalista | 6. | listopad 2013 | Andria, Itálie | tvrdý (h) | Márton Fucsovics | 3–6, 4–6 |
Vítěz | 6. | září 2014 | Štětín, Polsko | antuka | Jan-Lennard Struff | 6–4, 6–3 |
Finalista | 7. | říjen 2015 | Fairfield, Spojené státy | tvrdý | Taylor Fritz | 3–6, 4–6 |
Vítěz | 7. | červen 2016 | Manchester, Spojené království | tráva | Lu Jan-sun | 7–6(7–4), 6–1 |
Finalista | 8. | září 2016 | Štětín, Polsko | antuka | Alessandro Giannessi | 2–6, 3–6 |
Finalista | 9. | září 2018 | Janov, Itálie | antuka | Lorenzo Sonego | 2–6, 1–6 |
Vítěz | 8. | duben 2019 | Sophia Antipolis, Francie | antuka | Filip Krajinović | 6–3, 7–5 |
Čtyřhra: 46 (26–20)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 14. září 2009 | Banja Luka, Bosna a Hercegovina | antuka | Rainer Eitzinger | Ismar Gorčić Simone Vagnozzi | 6–3, 6–3 |
Finalista | 1. | 15. února 2010 | Bělehrad, Srbsko | tvrdý (h) | Martin Slanar | Ilija Bozoljac Jamie Delgado | 3–6, 3–6 |
Vítěz | 2. | 29. března 2010 | Neapol, Itálie | antuka | Jesse Witten | Rohan Bopanna Ajsám Kúreší | 7–6(7–4), 7–5 |
Vítěz | 3. | 26. dubna 2010 | Rhodos, Řecko | tvrdý | Simon Stadler | Jonathan Marray Jamie Murray | 7–6(7–4), 6–7(4–7), [10–7] |
Finalista | 2. | 3. května 2010 | Káhira, Egypt | antuka | Andre Begemann | Martin Slanar Simone Vagnozzi | 3–6, 4–6 |
Finalista | 3. | 10. května 2010 | Biella, Itálie | antuka | Alessandro Motti | James Cerretani Adil Shamasdin | 3–6, 6–2, [9–11] |
Vítěz | 4. | 31. května 2010 | Fürth, Německo | antuka | Rameez Junaid | Martin Emmrich Joseph Sirianni | 6–3, 6–1 |
Vítěz | 5. | 8. srpna 2010 | Kitzbühel, Rakousko | antuka | Rogier Wassen | Hans Podlipnik-Castillo Max Raditschnigg | 3–6, 7–5, [10–7] |
Vítěz | 6. | 18. září 2010 | Štětín, Polsko | antuka | Rogier Wassen | Rameez Junaid Philipp Marx | 6–4, 7–5 |
Vítěz | 7. | 28. listopadu 2010 | Helsinky, Finsko | tvrdý | Martin Emmrich | Henri Kontinen Jarkko Nieminen | 7–6(19–17), 0–6, [10–7] |
Finalista | 4. | 6. března 2011 | Dallas, Spojené státy | tvrdý | Björn Phau | Scott Lipsky Rajeev Ram | 6–7(3–7), 4–6 |
Finalista | 5. | 5. června 2011 | Nottingham, Spojené království | tráva | Martin Emmrich | Colin Fleming Ross Hutchins | 6–4, 6–7(8–10), [11–13] |
Vítěz | 8. | 28. srpna 2011 | Manerbio, Itálie | antuka | Lovro Zovko | Alessio di Mauro Alessandro Motti | 7–6(7–4), 7–5 |
Vítěz | 9. | 10. září 2011 | Janov, Itálie | antuka | Horacio Zeballos | Jordan Kerr Travis Parrott | 6–2, 7–5 |
Vítěz | 10. | 13. listopadu 2011 | Urtijëi, Itálie | koberec | Lovro Zovko | Philipp Petzschner Alexander Waske | 6–4, 7–6(7–4) |
Finalista | 6. | 12. února 2012 | Quimper, Francie | tvrdý | Jonathan Marray | Pierre-Hugues Herbert Maxime Teixeira | 6–7(5–7), 4–6 |
Finalista | 7. | 4. března 2012 | Cherbourg, Francie | tvrdý | Jonathan Marray | Laurynas Grigelis Vladimir Ignatik | 6–4, 6–7(9–11), [0–10] |
Vítěz | 11. | 17. března 2012 | Sarajevo, Bosna a Hercegovina | tvrdý | Jonathan Marray | Michal Mertiňák Igor Zelenay | 7–6(7–2), 2–6, [11–9] |
Vítěz | 12. | 21. dubna 2012 | Řím, Itálie | antuka | Jonathan Marray | Andrei Dăescu Florin Mergea | 6–4, 7–6(7–0) |
Finalista | 8. | srpen 2013 | Meerbusch, Německo | antuka | Philipp Marx | Rameez Junaid Frank Moser | 3–6, 6–7(4–7) |
Vítěz | 13. | listopad 2013 | Eckental, Německo | koberec (h) | Philipp Marx | Piotr Gadomski Mateusz Kowalczyk | 7–6(7–4), 6–2 |
Finalista | 9. | listopad 2013 | Helsinky, Finsko | tvrdý (h) | Philipp Marx | Henri Kontinen Jarkko Nieminen | 5–7, 7–5, [5–10] |
Vítěz | 14. | září 2014 | Štětín, Polsko (2) | antuka | Jan-Lennard Struff | Tomasz Bednarek Igor Zelenay | 6–2, 6–4 |
Vítěz | 15. | květen 2015 | Řím, Itálie | antuka | František Čermák | Andrés Molteni Marco Trungelliti | 6–1, 6–2 |
Vítěz | 16. | srpen 2015 | Meerbusch, Německo | antuka | Rameez Junaid | Wesley Koolhof Matwé Middelkoop | 6–4, 7–5 |
Finalista | 10. | říjen 2015 | Sacramento, Spojené státy | tvrdý | Daniel Brands | Blaž Kavčič Grega Žemlja | 1–6, 6–3, [3–10] |
Finalista | 11. | říjen 2015 | Fairfield, Spojené státy | tvrdý | Carsten Ball | Johan Brunström Frederik Nielsen | 3–6, 7–5, [5–10] |
Vítěz | 17. | říjen 2015 | Las Vegas, Spojené státy | tvrdý | Carsten Ball | Dean O’Brien Ruan Roelofse | 3–6, 6–3, [10–6] |
Finalista | 12. | listopad 2015 | Andria, Itálie | tvrdý (h) | Carsten Ball | Marco Chiudinelli Frank Moser | 6–7(5–7), 5–7 |
Finalista | 13. | srpen 2017 | Meerbusch, Německo | antuka | Antonio Šančić | Kevin Krawietz Andreas Mies | 1–6, 6–7(5–7) |
Finalista | 14. | říjen 2017 | Ismaning, Německo | koberec (h) | Tim Pütz | Marin Draganja Tomislav Draganja | 7–6(7–1), 2–6, [8–10] |
Vítěz | 18. | září 2018 | Como, Itálie | antuka | Andre Begemann | Martin Kližan Filip Polášek | 3–6, 6–4, [10–5] |
Vítěz | 19. | leden 2019 | Nouméa, Nová Kaledonie | tvrdý | Donald Young | André Göransson Sem Verbeek | 7–5, 6–4 |
Finalista | 15. | únor 2019 | Bergamo, Itálie | tvrdý (h) | Tomislav Brkić | Laurynas Grigelis Zdeněk Kolář | 5–7, 6–7(7–9) |
Vítěz | 20. | listopad 2020 | Eckental, Německo (2) | koberec (h) | Antoine Hoang | Lloyd Glasspool Alex Lawson | 6–7(8–10), 7–5, [13–11] |
Finalista | 16. | červen 2021 | Milán, Itálie | antuka | Tristan-Samuel Weissborn | Vít Kopřiva Jiří Lehečka | 4–6, 0–6 |
Finalista | 17. | srpen 2021 | Meerbusch, Německo | antuka | Robin Haase | Szymon Walków Jan Zieliński | 3–6, 1–6 |
Vítěz | 21. | září 2021 | Tulln, Rakousko | antuka | Andrea Vavassori | Rafael Matos Felipe Meligeni Alves | 7–6(7–5), 6–1 |
Vítěz | 22. | říjen 2021 | Neapol, Itálie (2) | antuka | Andrea Vavassori | Mirza Bašić Nino Serdarušić | 7–5, 7–6(7–5) |
Finalista | 18. | říjen 2021 | Neapol, Itálie | antuka | Andrea Vavassori | Marco Bortolotti Sergio Martos Gornés | 4–6, 6–3, [7–10] |
Vítěz | 23. | květen 2022 | Troisdorf, Německo | antuka | Evan King | Hendrik Jebens Piotr Matuszewski | 6–4, 7–5 |
Vítěz | 24. | srpen 2022 | Cordenons, Itálie | antuka | Andrea Vavassori | Ivan Sabanov Matej Sabanov | 6–4, 7–5 |
Finalista | 19. | září 2022 | Como, Itálie | antuka | Julian Lenz | Alexander Erler Lucas Miedler | 1–6, 6–7(3–7) |
Vítěz | 25. | září 2022 | Štětín, Polsko (3) | antuka | Andrea Vavassori | Roman Jebavý Adam Pavlásek | 6–4, 5–7, [10–8] |
Vítěz | 26. | září 2022 | Janov, Itálie (2) | antuka | Andrea Vavassori | Roman Jebavý Adam Pavlásek | 6–2, 6–2 |
Finalista | 20. | říjen 2022 | Hamburk, Německo | tvrdý (h) | Julian Lenz | Treat Conrad Huey Max Schnur | 6–7(6–8), 4–6 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dustin Brown (tennis) na anglické Wikipedii.
- ↑ Dustin Brown na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 22. října 2022
- ↑ Dustin Brown na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 22. října 2022
- ↑ Dustin Brown (tenista) na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 22. října 2022
- ↑ SPECK, Ivan. Dreaded Dustin Brown is ready for Great Britain's Davis Cup call. Daily Mail. London: 2010-06-22. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jamaican Brown open to GB switch. BBC News. 2010-06-21. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MITCHELL, Kevin. Dustin Brown hopes to make Jamaica's loss Britain's gain. The Guardian. London: 2010-06-20. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dustin Brown na Wikimedia Commons
- Dustin Brown – oficiální stránky (anglicky)
- Dustin Brown na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Dustin Brown na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Dustin Brown (tenista) na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Dustin Brown v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Jamaica. “The sunshine, the land is green, and the people are strong and bold” is the symbolism of the colours of the flag. GOLD represents the natural wealth and beauty of sunlight; GREEN represents hope and agricultural resources; BLACK represents the strength and creativity of the people. The original symbolism, however, was "Hardships there are, but the land is green, and the sun shineth", where BLACK represented the hardships being faced.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Finská vlajka