Dvojštítník

Jak číst taxoboxDvojštítník
alternativní popis obrázku chybí
Dvojštítník mnohokvětý (Dipelta floribunda)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádštětkotvaré (Dipsacales)
Čeleďzimolezovité (Caprifoliaceae)
Roddvojštítník (Dipelta)
Maxim., 1877
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dvojštítník (Dipelta) je rod rostlin z čeledi zimolezovité. Jsou to opadavé keře s jednoduchými vstřícnými listy, připomínající v době květu weigelie. Květy jsou zvonkovité nebo nálevkovité, podepřené nápadnými listeny. Rod zahrnuje 3 druhy, rozšířené pouze v Číně. Druhy dvojštítník mnohokvětý a dvojštítník břichatý jsou v České republice pěstovány jako okrasné dřeviny.

Ilustrace dvojštítníku břichatého z roku 1910

Popis

Dvojštítníky jsou opadavé, vzpřímeně rostoucí keře, svým vzhledem připomínající weigelie. Dorůstají výšky do 4 metrů, dvojštítník mnohokvětý může v domovině dorůst i do podoby až 6 metrů vysokého stromu. Zimní pupeny jsou kryté několika páry šupin. Listy jsou jednoduché, vstřícné, celokrajné nebo při vrcholu zubaté, krátce řapíkaté, bez palistů. Na žilnatině a okraji čepele jsou lehce chlupaté. Květy jsou oboupohlavné, dvoustranně souměrné, ve svazečcích. Květy jsou podepřené 4 nestejnými listeny, které se v průběhu vývoje květu nebo až plodu zvětšují. Kalich je tvořen 5 čárkovitými až kopinatými, na bázi srostlými lístky. Koruna je nálevkovitá až zvonkovitá, lehce dvoupyská, na bázi zúžená a vypouklá. Horní pysk je dvoulaločný, spodní trojlaločný. Tyčinky jsou 4 a nevyčnívají z květů. Semeník obsahuje 4 komůrky, z nichž 2 obsahují větší počet sterilních vajíček a 2 po jednom plodném vajíčku. Čnělka je o něco kratší než koruna. Plodem je nažka se dvěma zvětšenými, křídlovitými listeny na bázi, na vrcholu nesoucí vytrvalý kalich.[1][2]

Rozšíření

Rod Dipelta zahrnuje 3 druhy, rostoucí pouze ve střední a jihozápadní Číně. Dvojštítník mnohokvětý a dvojštítník břichatý rostou jako součást smíšených horských lesů a křovin v nadmořských výškách 600 až 2400 metrů. Druh D. elegans se vyskytuje v širokolistých lesích a jeho výskyt je omezen na provincie Kan-su a S’-čchuan, kde roste v nadm. výškách okolo 2000 metrů.[1][3]

Taxonomie

Rod Dipelta je spolu s dalšími blízce příbuznými rody (Kolkwitzia, Linnaea, Abelia, Diabelia, Zabelia, Vesalea) řazen do podčeledi Linnaeoideae. V minulosti byly řazeny i do samostatné čeledi Linnaeaceae. Taxonomie této skupiny není dosud ustálená. Ve studii z roku 2013 jsou všechny rody této skupiny s výjimkou rodu Zabelia vřazeny do široce pojatého rodu Linnaea. Toto pojetí následuje např. Catalogue of life.[4][5]. Naopak ve studii z roku 2015 jsou rody této skupiny pojaty jako samostatné.[6]

Zástupci

Význam

Dvojštítník mnohokvětý a dvojštítník břichatý jsou v České republice pěstovány jako okrasné dřeviny.[7] Je možno se s nimi setkat např. v Průhonickém parku, Dendrologické zahradě v Průhonicích, Pražské botanické zahradě v Tróji[8] nebo Arboretu MU v Brně.

Pěstování

Kultura je podobná jako u weigelií, mladé rostliny jsou však celkově choulostivější. Daří se jim v čerstvě vlhkých hlinitých půdách na výsluní nebo v polostínu. Staré větve je vhodné občas v období po odkvětu odstraňovat. Semena se vysévají na jaře do poloteplého pařeniště. Lze také řízkovat zelenými řízky v červnu.[2][7][9]

Odkazy

Reference

  1. a b YANG, Qiner; LANDREIN, Sven. Flora of China: Dipelta [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  3. FANG, Jingyun; WANG, Zhiheng; TANG, Zhiyao. Atlas of woody plants in China. Vol. 1. [s.l.]: Springer, 2011. ISBN 978-3-642-15017-3. (anglicky) 
  4. CHRISTENHUSZ, Maarten J.M. Twins are not alone: a recircumscription of Linnaea (Caprifoliaceae). Phytotaxa. 2013, čís. 125(1). Dostupné online. 
  5. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  6. WANG, H.F. et al. Molecular phylogeny and biogeographic diversification of Linnaeoideae (Caprifoliaceae s. L.) disjunctly distributed in Eurasia, North America and Mexico. PLoS One. 2015, čís. 10(3). Dostupné online. 
  7. a b HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 
  8. Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2016-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15. 
  9. BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Dipelta floribunda.jpg
Autor: Michael Wolf, Licence: CC BY-SA 3.0
Dipelta floribunda im Botanischen Garten Dresden
0858-Dipelta ventricosa-Troja-4.16.JPG
Autor: Vojtěch Zavadil, Licence: CC BY-SA 4.0
Flower of Dipelta ventricosa (D. yunnanensis).
2977-Dipelta floribunda-Arb.Brno-8.12.jpg
Autor: Vojtěch Zavadil, Licence: CC BY-SA 4.0
Dipelta floribunda. Detail of young branch with buds.
Dipelta ventricosa 136-8294.jpg
Dipelta ventricosa (= Dipelta yunnanensis), Linnaeaceae
Dipelta floribunda-Jardin des plantes 03.JPG
© Salix / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Dipelta floribunda in Jardin des plantes. Muséum national d'Histoire naturelle. 75005 Paris, France.