Dvojné číslo

Dvojné číslo (duál) je mluvnická kategorie čísla vyjadřující dvojnost, párovost.

Z dnešních jazyků má dvojné číslo např. slovinština, litevština, arabština, maltština, islandština, sámské jazyky nebo lužická srbština, částečně čeština a srbština. Vyskytovalo se také ve starých indoevropských jazycích a biblické hebrejštině.

Český jazyk používal dvojné číslo u podstatných jmen a sloves zhruba do 15. století, (např. v básni Podkoní a žák), dodnes tak obsahuje pozůstatky po jeho dřívějším širším používání. Jeho pozůstatky můžeme najít u několika podstatných jmen, číslovek a v nespisovné mluvě.

Používá se ve vyjádření některých párových částí těla: ruce, nohy, oči, uši a jejich zdrobněliny. Duálové tvary se vyskytují pouze tehdy, pokud mluvíme o částech těla: stojím nohama na zemi x stůl se třemi nohami.

Pokud hovoříme o částech těla, používá se duál jako běžné množné číslo, tedy i v případě, že hovoříme o více než dvou nohou, očích atd. U duálové koncovky pak dochází ke shodě i u přídavných jmen (špinavýma nohama), zájmen (svýma nohama), a u číslovek tři a čtyři (třema nohama, čtyřma nohama x pěti nohama). Pozůstatkem duálu jsou i nepravidelné skloňovací typy u jiných párových částí těla: ramenou, kolenou, prsou, tyto výrazy ale duálové koncovky jiným slovům nepřiřazují: třemi koleny. Duál najdeme také v názvu pražského Domu „U Dvou slunců“.

Duálové skloňování mají číslovky dva, oba. Spisovný tvar je tedy např. s těmi dvěma otázkami. Duál se objevuje i ve vyjádření dvě stě místo dvě sta.

V obecné češtině a ve většině nářečí se přenáší tvar sedmého pádu duálu do téhož pádu plurálu, jako např. s těma hloupejma kamarádama, saň s třema hlavama. Podstatná jména všech rodů tak mají v instrumentálu plurálu jednotné zakončení -ma, které rovněž přebírají přídavná jména, zájmena a číslovky.

• Pes stál dvěma nohama ve vodě. – obě slova mají zakončení -ma vycházející z dvojného čísla
• Setkal se se dvěma ženami. – dvojným číslem ovlivněna pouze číslovka dvě
• Musel se podělit ještě se třemi osobami. – obě slova neovlivněna dvojným číslem mají zakončení -mi

Polština používala dvojné číslo ve svých nejstarších formách. V dnešní polštině některé párové objekty, jako „dvě oči“, „dvě ruce“, používají v některých pádech duál. Pozůstatky duálu zůstaly také v některých číslovkách.

• oči: nominativ oczy (duál), genitiv oczu (duál), instrumentál oczami (plurál) i oczyma (duál)
• uši: nominativ uszy (duál), genitiv uszu (duál), instrumentál uszami (plurál) i uszyma (duál)
• dziesięć – dzieścia – dzieści (deset)
  • 10 = dziesięć
  • 20 = dwadzieścia
  • 30 = trzydzieści
  • 40 = czterdzieści
• sto – ście – sta (sto)
  • 100 = sto
  • 200 = dwieście
  • 300 = trzysta
  • 400 = czterysta

V chorvatštině a srbštině zůstal duál v podstatných jménech, která se vyskytují společně s čísly: dvě, tři a čtyři a se slovem oba/obě. Tento tvar je spojen s genitivem jednotného čísla a genitiv množného čísla je používán s čísly 5 a výš včetně.

Slovinština používá dvojné číslo v plném rozsahu. Při skloňování v některých případech se duál spojuje s množným číslem.

Skloňování podstatných jmen fant (chlapec), punca (děvče) a mesto (město):

V ruštině zůstalo dvojné číslo u podstatných jmen mužského rodu, která se objevují s čísly 2, 3, 4 a se slovem oba/obě. Přídavná jména v duálu mají své genitivy množných čísel pro mužský rod a formu nominativu pro ostatní.

Ve slovanských jazycích, (s výjimkou bulharštiny a makedonštiny), zůstaly ve skloňování číslovky dvě zachovány (některé) duálové tvary, jak ukazuje tabulka

• DOSTÁL, Antonín. Vývoj duálu v slovanských jazycích, zvláště v polštině. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. S. 94. 

• Slovníkové heslo dvojné číslo ve Wikislovníku