Dvorní Žid

Dvorní Žid, případně dvorní faktor nebo dvorní agent apod. (německy Hoffaktor, Hofjude, Hofagent) byl v 17. a 18. století zejména na území Svaté říše římské a Habsburských státech obchodník, který se pohyboval v blízkosti panovníka a obstarával pro jeho dvůr zpravidla luxusní zboží, jindy zajišťoval armádní zásoby nebo finanční kapitál pro panovníka. Mnoho z těchto dvorních faktorů byli Židé, pro něž se vžil termín dvorní Židé.[1] Někteří faktoři obsluhovali i několik panovnických dvorů současně.

Dějiny

Již na konci 8. století převzal obchodník Izák z Cách diplomatické mise císaře Karla Velikého. Ve středověku se zástavní činnosti a půjčování peněz na úrok věnovali především židovští obchodníci. Své zákazníky získávali ponejvíce prostřednictvím svých dovedností, zkušeností a širokosáhlých vztahů. Dalším důvodem bylo křesťanům zapovězené vybírání úroků, v roce 1179 znovu potvrzeného katolickou církví a novým zákazem lichvy v roce 1215. Kvůli rostoucím potřebám financování podnikání a politiky poskytovali v pozdním středověku úročené půjčky někteří křesťané (italské banky, např. banka Compagnia dei Bardi) a právě Židé.

U císařských dvorů ve střední Evropě

V roce 1582 císař Rudolf II. ve Vídni založil instituci dvorních Židů, kteří požívali některých výsad: byli například osvobozeni od městských a zemských daní, od mýtného a cel za své zboží. Spadali výhradně pod jurisdikci vrchního dvorního maršála, navíc byli osvobozeni od nošení židovského označení a byli oprávněni pohybovat se u dvora. Od roku 1596 však museli tito svobodní Židé také platit zvláštní příspěvky na válečné účely.[2]

Jakub Baševi, od roku 1616 představený pražské židovské obce, byl na podnět Albrechta z Valdštejna roku 1622 povýšen od Ferdinanda II. do šlechtického stavu s predikátem „z Treuenburka“ a společně s knížetem z Lichtenštejna[3] byl pověřen ražbou v císařské mincovně. Také ve Vídni byla ražba peněz v roce 1624 převedena na svobodného Žida Izraele Wolfa Auerbacha a jeho konsorcium.[4]

V roku 1543 byl Michael z Derenburgu ustanoven u dvora Hohenzollernů jako Braniborský dvorní faktor. Kurfiřt Jáchym II. (1535–1571) jmenoval v roce 1556 Lippolda, původem z pražské židovské rodiny, za Mincmistra. Ten se tak stal prvním dvorním faktorem (v širším slova smyslu); mezi jeho úkoly patřila ražba mincí a péče o finance.

Dvorní Židé v Českém království

V Rakouském císařství

  • Jakob Koppel Fränkel (1600–1670), nejbohatší bankéř své doby
  • Samuel Oppenheimer byl jedním z nejbohatších bankéřů své doby
  • Samson Wertheimer také těžil z mnoha válek té doby. Ve Vídni bylo současně asi 100 dvorních faktorů.
  • Diego d'Aguilar (1699–1759) financoval výstavbu Schönbrunnského paláce.
  • Karl Abraham Wetzlar von Plankenstern se stal známý jako “miliónový Žid”, byl povýšen do šlechtického stavu.
  • Isaak Arnstein (1682–1744) financoval císařský dvůr.
  • Nathan Adam von Arnstein a Fanny von Arnstein, bankovní rodina a centrum společnosti na vídeňském kongresu

Rusko

  • Samuel Sinzheimer měl dopis od cara, který mu poskytoval ochrannu
  • Pjotr Šafirov (1669–1739) sloužil carovi Petrovi Velikému

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hoffaktor na německé Wikipedii.

  1. ↑ Dan Diner. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-3-476-01218-0. 
  2. ↑ Kurt Schubert: Jüdische Geschichte, C.H. Beck, 7. Aufl., 2012, ISBN 978-3-406-44918-5, S. 91.
  3. ↑ Hans Behrens: Anpassung – Abwehr – Aufbruch / Deutsch-jüdische Literatur zwischen 1935 und 1947 am Beispiel der Erzähltexte „Auf drei Dingen steht die Welt“ und „Die Waage der Welt“ von Gerson Stern, Igel Verlag, 2017, ISBN 978-3-86815-716-1, S. 22.
  4. ↑ Heinz Gstrein: Jüdisches Wien, H. Wien, 1984, ISBN 978-3-7008-0264-8, S. 14.