Dvoudrátový okruh

Dvoudrátový okruh je v telekomunikacích sdělovací okruh tvořený vedením realizovaným dvěma vodiči, které umožňují současnou komunikaci v obou směrech. Čtyřdrátové okruhy mají naproti tomu pro přenos v každém směru zvláštní pár vodičů. V době, kdy se telefonní přepojování provádělo pro akustický signál v základním pásmu, byla téměř všechna účastnická vedení mezi místní telefonní ústřednou a účastníkem realizována dvěma vodiči a na čtyřdrátový okruh byla převedena v linkové kartě. Toto uspořádání vyhovovalo pro analogové hlasové hovory i některé digitální služby jako ISDN. Dnes je přenos zvuku mimo místní smyčku digitalizován a zpracováván kompletně v digitální doméně.

Historie

Důvody pro použití dvou vodičů místo čtyř byly čistě ekonomické – dvoudrátový okruh vyhovuje pro uspokojivý přenos hlasového signálu, a pro jeho vybudování stačí polovina materiálu za nižší cenu. Instalace dvouvodičových metalických (měděných) lokální smyček pro telefonie se prováděla především v polovině 20. století, novější rozvody jsou čtyřdrátové. V rozvinutých zemích se pro novou infrastrukturu již nepoužívají měděné kabely, a s přechodem zákazníků na mobilní telefonii a vysokorychlostní Internet telefonní operátoři ruší své metalické lokální smyčky a nahrazují je optickými kabely, případně je prodávají třetím stranám pro soukromé použití. Také v rozvojových zemích jsou za nákladově nejefektivnější považovány bezdrátové komunikace. Dvoudrátové okruhy se v nových instalacích používají spíše pro interkomy a vojenské polní telefony, ale i ty jsou často nahrazovány moderními digitálními metodami komunikace.

Popis

Pro obousměrnou komunikaci po jednom páru vodičů jsou nutné převodníky mezi čtyřdrátovým a dvoudrátovým vedením, jak v telefonu tak v místní telefonní ústředně. V obou případech se pro převod používaly hybridní cívky. V uzlové telefonní ústředně byly součástí čtyřdrátové ukončovací sady, častěji jsou součást linkové karty. Moderní linkové karty však již žádný převod ze dvou na čtyřdrátové vedení neprovádějí; jde čistě o analogově/digitální rozhraní k systému, který má zcela digitální a interně integrovanou signálovou cestu. V USA používání skutečných vodičů k přepojování telefonních hovorů skončilo v 70. letech 20. století, když byly mechanické křížové přepínače nahrazeny elektronickými přepínači systému 4ESS. Staré telefonní hybridy byly nahrazeny integrovanými obvody, které plní stejné funkce za značně nižší cenu. S rozšířením osobních počítačů a Internetu na konci z 20. století byly telefonní hybridy, které ztěžovaly provoz modemů, odstraněny.

Standardy

Různé země mají různé standardy pro impedance telefonního vedení:

ZeměZkratkaParametryReference
Evropská unieCTR21*270Ω + ( 750Ω || 150 nF )ETSI ES 202 971 V1.2.1[1]
Spojené státy600Ω600ΩTIA-470.210 [2]
Kanada600Ω600ΩCS-03 Part I [3]
AustrálieTN12220Ω + ( 820Ω || 120 nF )AS/ACIF S002[4]
Nový ZélandBT3370Ω + ( 620Ω || 310 nF )PTC200 [5]
  • Evropský regulační požadavek CTR 21 byl oficiálně opuštěn. Někteří výrobci pokračují v jeho plnění, i když prakticky neexistují žádné důvody v tom pokračovat.[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Two-wire circuit na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ETSI ES 202 971 V1.2.1 (2006-03) ETSI Standard Access and Terminals (AT); Public Switched Telephone Network (PSTN); Harmonized specification of physical and electrical characteristics of a 2-wire analogue interface for short line interface. [s.l.]: [s.n.], 2006. Dostupné online. 
  2. ↑ TR41.3-08-11-012 TIA-470.210 D Draft01. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.  Archivováno 22. 8. 2017 na Wayback Machine.
  3. ↑ Spectrum Management and Telecommunications - CS-03, Part I - Requirements for Terminal Equipment and Related Access Arrangements Intended for Direct Connection to Analogue Wireline Facilities. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  4. ↑ Australian Standard; AS/CA S002:2010; Analogue interworking and non-interference requirements for Customer Equipment for connection to the Public Switched Telephone Network. 3. vyd. [s.l.]: Communications Alliance Ltd, 2010. Dostupné online. ISBN 1-74000-402-7. 
  5. ↑ NZ Telecom access standard. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. ↑ CTR-21 withdrawn [online]. [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. 

Literatura

  • A History of engineering and science in the Bell System: Transmission Technology (1925-1975). [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-932764-08-8. 
  • A History of engineering and science in the Bell System: Switching Technology (1925-1975). [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-932764-08-8.