Dyslexie

Dyslexie
Klasifikace
MKN-10R48.0
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dyslexie je specifická porucha čtení, která se vyznačuje sníženou schopností přesného a rychlého čtení.[1][2] Dyslexie je buď vrozená nebo získaná poškozením mozku. Jde o nejčastější formu specifické vývojové poruchy učení. Dyslektik je výrazně ohrožen znesnadněním přístupu k tradičním vzdělávacím podnětům.

Slovo dyslexie je odvozeno z řeckého „lexis“, což znamená slovní vyjadřování, řeč, jazyk, a předpony „dys-“, která naznačuje, že něco je nedokonalé, porušené, nepatřičné. Termín poprvé použil v roce 1887 německý oftalmolog dr. Rudolf Berlin.[3][4] Dle MKN-10 je řazena do diagnostické skupiny Porucha čtení specifická.

Příčiny

Dyslexie je podmíněna poruchami v základních poznávacích schopnostech, přičemž jejich příčinou je nejčastěji dědičnost. Rodiče dyslektici mají 50% pravděpodobnost, že jejich dítě bude trpět stejnými obtížemi. Dále může být porucha způsobena změnami ve stavbě a funkci centrální nervové soustavy, které často vznikají v období těhotenství nebo kolem porodu, nedostatečným rozvojem některých psychických funkcí. U některých jedinců lze poruchu odstranit, u jiných přetrvává v určité podobě až do dospělosti.

Problém pravděpodobně spočívá v nedostatečné souhře a spolupráci obou mozkových hemisfér. K tomu, aby dítě v počátcích výuky úspěšně zvládalo čtení, je třeba nikoli vyhraněné funkční dominance jedné mozkové hemisféry nad druhou, ale naopak jejich dobré spolupráce.[zdroj?] Dokud dítě písmena dobře nezná a jejich sestavy pouze „luští“, zaměstnává především hemisféru pravou. Jakmile začne spojovat tvary písmen se zvuky a zvláště když je pak naplňuje věcným obsahem, tj. když čte významy vnímaných slov, nutně vstupuje do hry hemisféra levá a přebírá vedoucí roli.

Nejnovější výzkumy ukazují, že mezi skutečné příčiny řadíme odchylky v pohybovém vývoji dítěte, raná traumata, přetrvávající primární reflexy, unilaterální fungování mozku a oslabení prefrontálního kortexu.[5] Svou roli sehrávají i problémy v senzorické integraci[6] a vizuální stres[7]

Specifické poruchy čtení mohou být různého stupně a různé závažnosti – mohou být relativně lehké, těžší a velmi těžké. Možno předpokládat, že výskyt dyslexií těžkého stupně se v jednotlivých zemích nebude mnoho lišit, neboť mozková poškození či mozkové dysfunkce, které jsou jejich podkladem, mají v populaci víceméně rovnoměrné rozložení. Naproti tomu výskyt poruch lehčích je zřejmě variabilnější, neboť kromě onoho společného neurofyziologického základu je daleko více závislý na dalších psychologických a sociokulturních činitelích, které v daném případě k onomu základu přistupují. Je to především struktura toho kterého jazyka,[8] jeho gramatika a jeho pravopis, dále metoda školní výuky čtení a pravopisu, kulturní úroveň rodiny, dvojjazyčnost či vícejazyčnost rodinného prostředí, hodnota školního vzdělání v dané společnosti, prestiž rodiny a konečně i úroveň diagnostiky a nápravné péče.

Historie

Zmínky se objevují od poloviny 19. stol, tehdy je označována jako slovní slepota. Rozhodující význam pro výzkum, diagnostiku i nápravu specifických poruch čtení měl však až americký dětský psychiatr Samuel Torrey Orton (1879–1948), jehož jméno nese také největší a nejvýznamnější organizace zabývající se dyslexiemi, tj. Ortonova dyslektická společnost se sídlem v USA.

Četnost výskytu

Čísla uváděná v dobře dokumentovaných studiích zpravidla nepřesahují 10 %, přičemž v zemích s foneticky důsledným pravopisem zůstávají pod hranicí 4 %. V České republice se střízlivé odhady pohybují od 1 do 2 % dětí, které trpí vážnými obtížemi ve čtení, tj. takovými, které by samy bez odborné, cílevědomé pomoci velmi pravděpodobně nepřekonaly. V literatuře se shodně uvádí vyšší výskyt dyslexií u chlapců než u dívek, a to v poměru 4–10:1 v neprospěch chlapců.

Diagnostika

První příznaky dyslexie mohou být různé: dítě začíná pozdě mluvit, obtížně se vyjadřuje, má malou slovní zásobu, nedokáže vytleskat slovo po slabikách. Nic z toho ovšem ještě nutně neznamená, že bude opravdu dyslektické. V těchto případech může jít o vývojové opoždění, které se srovná za pár měsíců. O dyslexii by se mělo začít mluvit tehdy, jestliže má dítě problém rozeznat písmena nebo zná abecedu, ale nedokáže písmena poskládat do slabik a slov. Později může mít potíže se čtením, nerozezná množství nebo vidí čísla zrcadlově (např. 82 místo 28).

Při diagnostice se přihlíží především k tomu, jak dítě čte a jde-li skutečně o „neschopnost“, a ne snad o následky smyslových vad, nemocí či jakýchkoli vnějších okolností, zda se dítěti dostává „běžného výukového vedení“, má-li přiměřenou inteligenci a poskytuje-li mu jeho sociokulturní prostředí dost příležitostí ke vzdělávání. Jasná kritéria pro přidělení diagnózy ovšem neexistují (dyslektikem je ten, o kom to poradenský psycholog prohlásí). V praxi se osvědčuje postup, který má zhruba tři fáze:

  1. předně je třeba zjistit, zda v konkrétním případě vyšetřovaného dítěte jde skutečně o specifickou vývojovou poruchu čtení, což znamená odlišit ji od nepravých dyslexií;
  2. jde-li o dyslexii, je třeba provést podrobný rozbor případu a zjistit, jakého je původu, jaký je její obraz v daném případě a jaký je stupeň její závažnosti
  3. jde-li o dyslexii a máme-li již představu o tom, co požaduje předchozí bod 2, je nutno zjistit všechny okolnosti, které mají význam pro příští nápravnou či terapeutickou péči o dané dítě. V případě poruch učení je totiž podrobná a odpovědně prováděná diagnostika nezbytným a rozhodujícím východiskem každé další pomocné snahy, která se jinak bud’ zcela míjí účinkem, nebo se provádí příliš zdlouhavě a neefektivně.

Vzdělávání

Podstatné je, že tato porucha žádným způsobem neovlivňuje intelekt. Vzdělávání žáků a studentů s dyslexií probíhá podle Směrnice k integraci jedinců se specifickými vzdělávacími potřebami a podle Metodického pokynu pro práci s jedinci s poruchami učení a chování. Cílem je taková úprava vzdělávání, aby dítě netrpělo svým handicapem. Mezi nejčastější kroky patří částečná redukce učiva, poskytnutí delšího času na vypracování úkolů, používání speciálních pomůcek (např. počítač) a především hledání jiných cest vzdělávání, které nejsou ovlivněny poruchou. Důležité je dítěti poskytnout bezpečné prostředí, zajistit dostatek pohybu, učit se se zapojením více smyslů (zrak, sluch, hmat, pohyb), nehodnotit známkou a dávat pozitivní zpětnou vazbu. Zvážit učení pravou mozkovou hemisférou s využitím příběhů a dramatizace. Vhodné je změnit styl písma na comenia script. Vhodná je tzv. gradovaná výuka a trpělivé vedení pedagogem.

Vedle dyslexie řadíme mezi specifické poruchy učení také dysortografii, dysgrafii, dyskalkulii a dyspraxii.

Nejčastější chyby

  • vypouštění písmen
  • přidávání písmen
  • absolutně nečitelná slova či písmena
  • zaměňování písmen (klika - kilka)
  • zaměňování akusticky podobných písmen (g - k, v - f)
  • zrcadlové nebo obrácené psaní písmen (d = p, M = W)
  • zaměňování slov za slova úplně jiná
  • nesprávné psaní čísel

Typické vadné projevy dyslektiků

  • pomalejší čtení
  • chybování ve čtení
  • zhoršení mechanické paměti (například pro data, časové údaje, seznamy informací)
  • někteří potřebují delší čas na zorganizování sebe i svého úkolu

Metody nápravy

  • zlepšení motoriky - inhibice přetrvávajících primárních reflexů formou cvičení (neuro-vývojová stimulace NVS[6] a pohybový vývoj dítěte v prvním roce života)[9]
  • zlepšení vnímání vlastního těla - stimulace proprioreceptorů - cvičení[5]
  • odstranění unilaterálního fungování mozku[10] (neschopnost dítěte překročit střední linii a dysfunkce svorového tělesa - corpus callosum) - cvičení
  • trénink dílčí oslabení výkonu (DOV) - serialita, zrakové vnímání (postřehování a rozlišení sluchové figury na pozadí), sluchové vnímání, intermodalita, prostorová orientace
  • trénink rovnováhy - stimulace vestibulárního ústrojí
  • další formy reedukace pod vedením speciálního pedagoga

Známí dyslektici

Umělci
Vynálezci a vědci
Politici
Spisovatelé
Ostatní

Odkazy

Reference

  1. SIEGEL, Linda S. Perspectives on dyslexia. Paediatrics & Child Health. 2006-11-01, roč. 11, čís. 9, s. 581–587. Dostupné online [cit. 2022-07-01]. ISSN 1205-7088. DOI 10.1093/pch/11.9.581. PMID 19030329. (anglicky) 
  2. Dyslexia | National Institute of Neurological Disorders and Stroke. www.ninds.nih.gov [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  3. WAGNER, Rudolph F. 5. Rudolf berlin: Originator of the term dyslexia. Bulletin of the Orton Society. 1973, s. 57. DOI 10.1007/BF02653841. (anglicky) 
  4. Über Dyslexie. Archiv fur Psychiatrie. 1884, s. 276–278. (anglicky) 
  5. a b EMMERLINGOVÁ, Stanislava. Vidím to jinak aneb skryté příčiny poruch chování a učení,. [s.l.]: [s.n.], 2020. ISBN 978-80-270-7666-6. 
  6. a b VOLEMANOVÁ, Marja. Přetrvávající primární reflexy, opomíjený faktor poruch učení a chování.. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-905597-0-7. 
  7. EMMERLINGOVÁ, Stanislava. Vidím to jinak aneb skryté příčiny poruch chování a učení,. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-270-7666-6. 
  8. https://medicalxpress.com/news/2020-10-bilingual-people-dyslexic-english-language.html - Why are some bilingual people dyslexic in English but not their other language?
  9. POLÁKOVÁ, Petra. Jak rozvíjet pohyb, emoce a smysl. [s.l.]: Grada, 2019. ISBN 978-80-271-0760-5. 
  10. EMMERLINGOVÁ, Stanislava. Vidím to jinak aneb skryté příčiny poruch chování a učení. [s.l.]: [s.n.], 2020. ISBN 978-80-270-7666-6. 
  11. Novinky.cz: Keira Knightleyová - z dyslektičky královsky placená hvězda Archivováno 3. 10. 2013 na Wayback Machine.
  12. a b c d e f g h i mojebetynka.cz: Je moje dítě dyslektik nebo dysgrafik?
  13. a b c d e f g h i j TÝDEN.cz: Co má Ozzy Osbourne s nobelistkou? Dyslexii
  14. a b c d e f Česká televize.cz: Den "dys" nejen v Národní galerii
  15. Krohn, Katherine (2007), s. 112
  16. Dyslexia is in the news.... www.dominicholland.co.uk [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-23. 
  17. REVUEiDnes.cz: Slavný kuchař Jamie Oliver přečetl ve 38 letech svou první knihu
  18. MORALES, Marie. Dyslexia: Gift or Disorder? Steve Jobs, Stephen Hawking, Other Great Minds Have It. The Science Times [online]. 2022-06-27 [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. KIM, Eugene. 8 successful tech leaders who overcame a learning disability called dyslexia. Business Insider [online]. 2015-02-22 [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Zelinková, Olga, Čedík, Miloslav: Mám dyslexii. Praha: Portál (nakladatelství), 2013, ISBN 978-80-262-0349-0
  • Zelinková, O.: Poruchy učení. Portál (nakladatelství), Praha 2003
  • Zelinková, O.: Dyslexie v předškolním věku?. Portál (nakladatelství), Praha 2012, ISBN 978-80-262-0194-6
  • EMMERLINGOVÁ, S.: Vidím to jinak aneb skryté příčiny poruch chování a učení, Praha, 2020: ISBN 978-80-270-7666-6
  • Poláková, P.: Jak rozvíjet pohyb, emoce a smysly, Praha: Grada, 2019, ISBN 978-80-271-0760-5
  • Portešová, Šárka: Rozumově nadané děti s dyslexií. Praha: Portál (nakladatelství), 2011, ISBN 978-80-7367-990-3
  • Jucovičová, D.: Dyslexie. D+H, Praha 2004
  • Pokorná, Věra: Vývojové poruchy učení v dětství a dospělosti. Portál (nakladatelství), Praha 2010, ISBN 978-80-7367-773-2
  • Pokorná, Věra: Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. Portál (nakladatelství), Praha 2010, ISBN 978-80-7367-817-3
  • Selikowitz, Mark.: Dyslexie a jiné poruchy učení. Grada Publishing, Praha 2000
  • VOLEMANOVÁ, M. (2013) Přetrvávající primární reflexy, opomíjený faktor poruch učení a chování. Praha: Volemanová Marja Annemiek- Red tulip, 2013. ISBN 978-80-905597-0-7

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Dislexia nens.jpg
Autor: cuidado infantil, Licence: CC BY-SA 3.0
dislexia nens