Dziga Vertov

Dziga Vertov
Narození	2. ledna 1896 Bělostok
Úmrtí	12. února 1954 (ve věku 58 let) Moskva
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Povolání	scenárista, filmový režisér, střihač a kameraman
Ocenění	Řád rudé hvězdy medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 Pamětní medaile 800. výročí Moskvy
Choť	Elisabeta Svilova (1929–1954)
Příbuzní	Michail Kaufman a Boris Kaufman (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dziga Vertov (Дзига Вертов), vlastním jménem David Abelevič Kaufman (21. prosince 1895^jul./ 2. ledna 1896^greg., Bělostok – 12. února 1954) byl rusko-židovský režisér dokumentárních filmů a filmových týdeníků.

Narodil se v dnes polském Bělostoku, tehdy součásti Ruského impéria.

Svoji dokumentární tvorbu začal coby redaktor filmových týdeníků, přesvědčený komunista, nadšený sovětskou avantgardou a filmovou kamerou, postupně rozvinul specifický přístup v práci se střihovou skladbou. Své přesvědčení shrnul do manifestů MY (1922) – jímž založil skupinu „Kinooků“ – a Revoluce kinooků (1923). Přestože v natáčení požadoval bezprostřední zachycování reality, některé záběry svých filmů sám aranžoval a manipuloval i střihem:

„Jdeš ulicí Chicaga dnes, v roce 1923, já tě však přinutím, abys pozdravil soudruha Volodarského, který jde v roce 1918 ulicí Petrohradu, a on ti odpoví na pozdrav. Anebo jiný příklad: do hrobu spouštějí rakve lidových hrdinů (natočeno v Astrachani v roce 1918), zasypávají hrob (Kronštadt, 1921), salva z děl (Petrohrad, 1920), lidé k uctění památky hrdinů obnažují hlavy (Moskva, 1922)“ – Dziga Vertov, Revoluce Kinooků, 1923

K snímku Muž s kinoaparátem vznikla řada soundtracků mj. od skupin The Herbaliser Band, The Cinematic Orchestra a dalších.

Jeho bratři Michail Kaufman i Boris Kaufman byli kameramany.

Filmografie

• 1918 Kinonedělja – zpravodajský týdeník číslo 1–29
• 1918 Годовщина революции (Výročí revoluce)
• 1919 Kinonedělja – zpravodajský týdeník číslo 30–37, 40, 43
• 1919 Exhumace tělesných ostatků Sergeje Radoněžského
• 1919 Mironovův proces
• 1920 Agitační parník Krasnaja Zvezda
• 1920 Boj u Caricynu
• 1921 Istorija graždanskoj vojny (Historie občanské války)
• 1921 Sovětskije igruški (Sovětské hračky)
• 1924 Kino Glaz (Filmové oko)
• 1922–1925 Kino Pravda
• 1925 Sovkinožurnal
• 1926 Sovětský krok
• 1926 Šestaja časť mira (Šestina světa)
• 1928 Одиннадцатый (Jedenáctý rok)
• 1929 Человек с киноаппаратом (Muž s kinoaparátem)
• 1931 Энтузиазм (Enthusiasmus, Symfonie Donbasu)
• 1934 Три песни о Ленине (Tři písně o Leninovi)
• 1937 Памяти Серго Орджоникидзе (Památce Serga Ordžonikidzeho)
• 1937 Serga Ordžonikidze
• 1937 Колыбельная (Ukolébavka)
• 1938 Sláva sovětským hrdinkám
• 1938 Tri geroini (Tři hrdinky)
• 1941 Krev za krev, smrt za smrt!
• 1941 Sojuzkinožurnal č. 77
• 1941 Sojuzkinožurnal č. 87
• 1942 Kazachstan — frontu! (Tobě, Fronto)
• 1944 V gorach Ala-Tau (V horách Ala-Tau)
• 1944 Přísaha mladých
• 1954 Novosti dňa

Odkazy

Literatura

• Antonín Navrátil: Dziga Vertov. Revolucionář dokumentárního filmu. ČS. filmový ústav, Praha, 1974.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dziga Vertov na Wikimedia Commons