Ešera

Ešera Ешыра, Лбаатәи Ешыра Эшера ეშერა
Poloha
Souřadnice	43°2′2″ s. š., 40°55′50″ v. d.
Nadmořská výška	30 m n. m.
Časové pásmo	UTC+3
Stát	Abcházie Abcházie (de facto) Gruzie Gruzie (de jure)
Okres	Suchumi
Ešera
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel	2 141 (2011[1])
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ešera, někdy také Dolní Ešera (abchazsky Ешыра nebo Лбаатәи Ешыра, rusky Эшера nebo Нижная Эшера, gruzínsky ეშერა – Ešera) je vesnice v Abcházii v okrese Suchumi na pobřeží Černého moře. Od abchazského hlavního města Suchumi je vzdálena zhruba 5 km západním směrem. Obec sousedí na západě a na severu s Horní Ešerou a na východě s Gumistou podél stejnojmenné řeky. Vesnicí vede železniční trať spojující Abcházii s Ruskem.

Oficiálním názvem obce je Vesnický okrsek Ešera (rusky Эшерская сельская администрация, abchazsky Ешыра ақыҭа ахадара). Za časů Sovětského svazu se okrsek jmenoval Ešerský selsovět (Эшерский сельсовет).

Součástí Ešery jsou následující části:^[2]

• Ešera / Dolní Ešera (Ешыра / Лбаатәи Ешыра / Нижная Эшера)
• Gvandra (Гәандра)
• Ešera Agu (Ешыра агәы)
• Kutyšcha (Кәтышьха)
• Šyckvara Ahabla (Шыцкәара аҳабла)

Na území Ešery se dochovalo mnoho starověkých památek, z nichž nejvýznamnější jsou kromlechy u hranic s Horní Ešerou a antická archeologická naleziště tehdejšího osídlení. Na jihovýchodním úpatí Věreščaginského kopce se nacházejí monumenty z období řecké kolonizace oblasti. Dalšími památkami jsou dolmeny pocházející z 2. tisíciletí př. n. l.

Na konci 19. století se do Abcházie přistěhoval slavný ruský válečný malíř Vasilij Vasiljevič Věreščagin, který si na vrcholu jednoho z ešerských kopců nechal postavit své letní sídlo.^[3]. Tento kopec se od té doby jmenuje Věreščaginský. V roce 1884 se sem přistěhovaly arménské rodiny z Ordu. Arméni v současnosti tvoří slabou polovinu obyvatelstva vsi.

Ve 40. letech bylo v Ešeře vybudováno provizorní letiště, které bylo následně v 60. letech přestěhováno do Babušary, kde dostalo název Letiště Suchumi-Babušara. Na místě zrušeného ešerského letiště byla poté vybudována Ústřední olympijská základna pro reprezentanty Sovětského svazu ze čtyřiceti různých sportů. Tehdy to bylo největší centrum sportu v celém SSSR, vybavené na svou dobu špičkovými technologiemi. Zde se sovětští olympionici připravovali na Letní olympijské hry 1980 v Moskvě.^[4] V areálu byla k dispozici čtyři fotbalová hřiště a další sportoviště. Součástí bylo i sanatorium "Ešera" spadající pod Ministerstvo obrany SSSR.^[5].

Během sovětské éry Ešera rostla a stejně tak i počet obyvatel. Zdejší Abchazy, Armény a Pontské Řeky doplnili přistěhovalí Gruzíni. Bylo vybudováno letovisko pro turisty trávící v Abcházii dovolenou u moře. Dále zde byla postavena arménská střední škola, knihovna, kulturní středisko, zdravotní středisko, železniční zastávka, závody na výrobu oleje, mouky a na servis zemědělských strojů. V Ešeře se též nacházela sovětská tajná základna na výzkum seismologie pro vojenské účely.^[6]

Během války v Abcházii vesnicí procházela frontová linie při řece Gumistě. Vinou častého ostřelování bylo kompletně zničeno nebo značně poškozeno mnoho zdejších budov, včetně budov a sportovišť sovětské olympijské základny a hotelů. Budovy, které vydržely, jsou opuštěné a holé na beton a žádný plán navržený na jejich opětovnou rekonstrukci nebyl dosud realizován.^[4] Obyvatelstvo z vesnice během války uprchlo a poté se vrátila jen třetina.

V roce 1945 se zde narodil první abchazský prezident Vladislav Ardzinba, jemuž zde byl po jeho smrti vybudován pomník.

Dle nejnovějšího sčítání lidu z roku 2011 je počet obyvatel této obce 2141 a jejich složení následovné:^[1]

• 876 Abchazů (40,9 %)
• 873 Arménů (40,8 %)
• 233 Rusů (10,9 %)
• 41 Gruzínů (1,9 %)
• 26 Ukrajinců (1,2 %)
• 13 Pontských Řeků (0,6 %)
• 88 ostatních národností (3,7 %)

Před válkou v Abcházii žilo v obci bez přičleněných vesniček 2130 obyvatel.^[7] V celém Ešerském selsovětu žilo 6677 obyvatel.^[8]

• Kvarčija, V. E. Историческая и современная топонимия Абхазии (Историко-этимологическое исследование). Dom Pečati. 2006. Suchum. 328 s.
• Kvarčija, V. E. Аҧсны атопонимика. Abchazská akademie věd. 2002. Suchum. 686 s. (Dostupné online)