Ecce sacerdos magnus

Ecce sacerdos magnus je antifonou a responsoriem ze společného sborníku modliteb v přítomnosti biskupů a zpovědníků v liturgii hodin a v Graduale Romanum a epištoly v jejich vlastní mši. Text vychází ze biblického Sir 50,1. Ecce sacerdos magnus

Slova antifony, Ecce sacerdos magnus, qui in diebus suis, placuit Deo, znamenají „hle, velký kněz, který se za svých dnů líbil Bohu“.

Úplný text a překlad, který může být použit při liturgickém průvodu za přítomnosti biskupa:

Ecce sacerdos magnus, qui in diébus suis plácuit Deo: Ideo jure jurando fecit illum Dóminus crescere in plebem suam. Benedictiónem ómnium géntium dedit illi, et testaméntum suum confirmávit super caput eius. Ideo jure jurando fecit illum Dóminus crescere in plebem suam. Gloria patri et filio et spiritui sancto. . .

Hle, velký kněz, který se za svých dnů líbil Bohu:

Proto ho Hospodin přísahou rozmnožil mezi svým lidem.

Jemu dal požehnání všech národů a potvrdil svou smlouvu na jeho hlavu.

Proto ho Hospodin přísahou rozmnožil mezi svým lidem.

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému

Kněz zmíněný v hymnu odkazuje na Krista, velekněze, na jehož místě liturgicky stojí biskup.

Modlitba byla často zhudebňována, včetně Antona Brucknera, Edwarda Elgara a Julese Van Nuffela.

Ve slovenském jednotném kancionálu je antifonou inspirována píseň Veľký kňaz k nám dnes prichádza.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ecce sacerdos magnus na francouzské Wikipedii.

• Pontifikální mše