Echinokokóza

Echinokokóza
Larvy měchožila pod mikroskopem
Larvy měchožila pod mikroskopem
Klasifikace
MKN-10B67.
Klinický obraz
Příčiny nebo
rizikové faktory		měchožil (Echinococcus)
Postižený systémjátra
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Životní cyklus měchožila

Echinokokóza (také hydatické onemocnění, hydatidóza), je parazitární onemocnění lidí způsobené larvami tasemnic rodu Echinococcus. U člověka se vyskytují dva hlavní typy onemocnění, cystická echinokokóza (způsobuje hlavně E. granulosus sensu stricto) a alveolární echinokokóza (E. multilocularis). Méně časté formy jsou polycystická echinokokóza a unicystická echinokokóza. Onemocnění má velmi dlouhou inkubační dobu. Symptomy a příznaky závisí na umístění a velikosti cyst. Alveolární onemocnění obvykle začíná v játrech, ale může se rozšířit do jiných částí těla. Při zasažení játer se nemoc projeví například bolestí břicha, hubnutím či žloutenkou. U cystické echinokokózy mohou být cysty v játrech, plicích, méně často i v mozku. Cysty v plicích se manifestují bolestí na hrudi, dušností a kašlem.[1][2][3]

Etiologie

Člověk slouží jako atypický mezihostitel echinokoka a jsou pro něj infekční pouze vajíčka tasemnic vylučovaná trusem definitivních hostitelů (psovité a kočkovité šelmy). Člověk se nakazí pozřením vajíček echinokoka při nedostatečné hygieně v endemických oblastech. Přesné zdroje infekce nejsou známy. Mezi rizikové faktory patří kontakt se zvířaty, práce s půdou nebo kontaminované nemyté ovoce a zelenina.[1]

Onemocnění může mít několik forem v závislosti na druhu echinokoka.[2]

Cystická echinokokóza

Podrobnější informace naleznete v článku měchožil zhoubný.

Nejvýznamnější a nejčetnější je cystická echinokokóza (CE), jež způsobuje druh E. granulosus nebo E. canadensis, vzácně i E. ortleppi. CE je charakterizovaná zpravidla solitérní cystou v játrech nebo plicích rostoucí do značných rozměrů. Zdrojem infekce jsou zpravidla domácí psi.[1]

Alveolární echinokokóza

Podrobnější informace naleznete v článku měchožil bublinatý.

E. multilocularis způsobuje alveolární echinokokózu (AE). U této nejzávažnější formy dochází k růstu mnohočetných cyst (alveokok) prorůstajících postupně celým parenchymem jater s možností metastáz do dalších orgánů. Neléčená infekce končí vždy fatálně. Zdrojem infekce je liščí trus.[1]

Polycystická echinokokóza

Vzácná forma nemoci vyskytující se pouze v Jižní a Střední Americe se jmenuje polycystická echinokokóza (PE). Původcem jsou E. vogeli nebo E. oligarthra. U těchto druhů pučí cysta dovnitř a vytváří dceřiné cysty uvnitř primární, mezi dceřinými cystami se tvoří septa.[2]

Přehled forem echinokokózy člověka a jejich původců[3][2]
Typ nemociPůvodceDefinitivní hostitelMezihostitelVýskyt
cystická echinokokózaEchinococcus granulosus s.s.
Echinococcus canadensis
Echinococcus ortleppi
pes a volně žijící psovití
volně žijící psovití
pes
přežvýkavci, prasata
přežvýkavci
skot
kosmopolitní
alveolární echinokokózaEchinococcus multilocularisliška obecná, liška polární, psík mývalovitý, kojot prérijní, peshlodavci Arvicolinaeseverní polokoule
polycystická echinokokózaEchinococcus vogeli
Echinococcus oligarthra		pes pralesní (Speothos venaticus)
volně žijící kočkovití (puma, jaguár, ocelot,...)		paka nížinná (Cuniculus paca), aguti zlatý (Dasyprocta leporina)
jihoamerické druhy hlodavců
Jižní a Střední Amerika
Jižní Amerika

Epidemiologie

Mapa rizika výskytu alveolární echinokokózy ve Francii.

Toto onemocnění se vyskytuje ve většině oblastí na světě a v současné době postihuje asi jeden milion osob. V některých oblastech Jižní Ameriky, Afriky a Asie je postiženo až 10 % určitých skupin obyvatel.[4] V roce 2010 způsobilo 1200 úmrtí, což je pokles z 2000 v roce 1990.[5] Ekonomické náklady na toto onemocnění se odhadují na přibližně 3 miliardy amerických dolarů ročně. Může postihnout také jiná zvířata, např. prasata, krávy a koně.[4]

Definitivním hostitelem jsou psovité šelmy (lišky, psi) a kočky, kterým parazitují ve střevech. Nemoc je nebezpečná pro mezihostitele, kterými jsou malí přežvýkavci (ovce, kozy), srnčí zvěř, skot, prase, hlodavci a také člověk. Ti se obvykle nakazí vajíčky z trusu definitivních hostitelů, v zažívacím traktu se pak z vajíček uvolňují larvy tasemnice, které většinou končí v játrech, kde vytvářejí cystu – hydatidu.

E. multilocularis se v 80. letech 20. století endemicky vyskytovala v Německu a jeho okolí (Švýcarsko, Rakousko, západní Francie). Oblast výskytu se později mírně rozšířila a to i včetně Česka (nejvíce v její západní části). Dle údajů Státního veterinárního ústavu byl nejvyšší záchyt pozitivních lišek dokumentován v Karlovarském kraji (62 %), nejnižší naopak v kraji Jihomoravském (14 %).[6]

Diagnostika, prevence a léčba

Diagnóza se obvykle provádí ultrazvukem, lze použít také počítačovou tomografii (CT) nebo magnetickou rezonanci (MRI). Užitečné mohou být testy k detekci protilátek proti parazitům v séru či biopsie.[4] Prevence cystického onemocnění spočívá v pravidelném odčervování psů, kteří mohou onemocnění přenášet, a v očkování ovcí. Léčba u lidí je často obtížná. Cystickou i alveolární echinokokózu lze řešit chirurgicky v kombinaci s anthelmintickou terapii (albendazol, mebendazol) s ohledem na stádium, lokalizaci cyst a stav pacienta.[7] Prognóza v případě alveolární formy onemocnění je špatná.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d ECKERT, Johannes; DEPLAZES, Peter. Biological, epidemiological, and clinical aspects of echinococcosis, a zoonosis of increasing concern. Clinical Microbiology Reviews. January 2004, roč. 17, čís. 1, s. 107–135. PMID: 14726458 PMCID: PMC321468. Dostupné online [cit. 2017-12-15]. ISSN 0893-8512. PMID 14726458. 
  2. ↑ a b c d WHO/OIE Manual on echinococcosis in humans and animals. World Health Organization [online]. [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b ROMIG, T.; DEPLAZES, P.; JENKINS, D. Ecology and Life Cycle Patterns of Echinococcus Species. Advances in Parasitology. 2017, roč. 95, s. 213–314. PMID: 28131364. Dostupné online [cit. 2017-12-15]. ISSN 2163-6079. DOI 10.1016/bs.apar.2016.11.002. PMID 28131364. 
  4. ↑ a b c d Echinococcosis Fact sheet N°377 [online]. March 2014 [cit. 2014-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ LOZANO, R. Global and regional mortality from 235 causes of death for 20 age groups in 1990 and 2010: a systematic analysis for the Global Burden of Disease Study 2010.. Lancet. Dec 15, 2012, s. 2095–128. DOI 10.1016/S0140-6736(12)61728-0. PMID 23245604. (anglicky) 
  6. ↑ SVOBODOVÁ, V. Výskyt tasemnic rodu Echinococcus u zvířat v České republice [online]. Česká parazitologická společnost [cit. 2017-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-27. 
  7. ↑ Echinococcosis Treatment Information [online]. November 29, 2013 [cit. 2014-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-20. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu echinokokóza na Wikimedia Commons
  • Štukavcová A.: Využití zobrazovacích metod v diagnostice a při sledování pacientů s parazitárními infekcemi (část Hydatidosa, str. 13–14); Kolářová L., Hozáková-Lukáčová L.: Alveolární hydatidóza – nově se objevující onemocnění (str. 15–17). In: Cestovní medicína: paraziti stále aktuálnější, sborník semináře České parazitologické společnosti a Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP, Praha 2009 (dostupné on-line, formát PDF)
  • Měchožil zhoubný na BioLib.cz

Média použitá na této stránce

Populations at Risk for Alveolar Echinococcosis, France.jpg
Figure 1. . Location of patients, controls, and areas in France where persons are at risk for alveolar echinococcosis. The main area for human risk is located in eastern France and includes the départements (second largest administrative areas in France) where persons are at risk for alveolar echinococcosis of clusters 1, 2, and 4 as defined by SatScan analysis (Kulldorff, Boston, MA, USA; and Information Management Services, Inc., Rockville, MD, USA). Clusters 3 and 5 are located in the mountains of Massif Central and constitute the second area where persons are at risk.
Hydatid sand DPDx.JPG
Microscopical view of tapeworm larvae on a hyalin layer.