Echinostomatidae

Jak číst taxoboxEchinostomatidae
alternativní popis obrázku chybí
Echinostoma revolutum
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenploštěnci (Platyhelminthes)
Třídamotolice (Trematoda)
ČeleďEchinostomatidae
Looss, 1899
Synonyma
  • Cathaemasiidae Fuhrmann, 1928
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Echinostomatidae je čeleď motolic.

Životní cyklus

Echinostomatidae jsou heterogenní čeledí motolic a vyznačují se tříhostitelskými životními cykly s vazbou na vodní prostředí. Dospělci běžně parazitují v rozličných částech zažívacího traktu svých definitivních hostitelů, jimiž ve většině případů bývají vodní a polovodní savci a ptáci, vzácně i některé druhy ryb a plazů. Dospělé motolice jsou typické svým charakteristickým trnitým límcem v přední části těla, jenž se objevuje již u cerkarií a je považován za důležitý taxonomický znak. Vajíčka dospělců jsou vylučována se stolicí, mají široký oválný tvar a embryo se vyvíjí až po vyloučení vajíček do vnějšího prostředí. Vaječné víčko (operkulum) není příliš výrazné.[1][2]

Z vajíček se líhnou invazní larvy miracidie, jejichž prvním mezihostitelem jsou, podobně jako u drtivé většiny motolic, vodní plži, v jejichž těle probíhá typický larvální vývoj zahrnující několik tělních plánů. Redie echinostomních motolic se vyznačují schopností zabíjet larvy jiných motolic, pokud dojde k infekci jednoho plže miracidii vícera druhů.[3] Cerkarie – larvální stádia, která opouštějí mezihostitelského plže – následně u většiny echinostomních motolic pronikají aktivní cestou (tělesnými otvory, anebo penetrací) do druhého mezihostitele, jímž může být široké spektrum živočichů; nákaza definitivního hostitele pak probíhá alimentární cestou. Na infekcích člověka se jakožto sekundární mezihostitelé podílejí např. hlemýždi, škeble, slávky, sladkovodní korýši, žáby, hadi nebo sladkovodní ryby.[1][2]

Infekce člověka

Většina infekcí pochází od střevních motolic rodu Echinostoma (onemocnení jimi vyvolané se označuje jako echinostomiáza). Člověk však může představovat definitivního hostitele i pro motolice rodů Acanthoparyphium, Artyfechinostomum, Echinochasmus, Euparyphium, Himasthla, Hypoderaeum či Isthmiophora. Ohniska infekce se endemicky objevují v Číně, Indii, Thajsku, zemích Korejského poloostrova, Indonésii, Malajsii a na Filipínách. Onemocnění echinostomními motolicemi může být provázeno méně vážnými i vážnými zažívacími problémy; ve srovnání s jinými střevními motolicemi mohou být infekce závažnější, protože trnitý límec echinostomních motolic fyzicky poškozuje epitel střev. Lékem volby je anthelmintikum prazikvantel.[1]

Přehled rodů

Na základě GBIF:[4]

  • Artyfechinostomum Lane, 1915
  • Bashkirovitrema Skrjabin, 1944
  • Cathaemasia Looss, 1899
  • Cathaemasioides Teixeira de Freitas, 1941
  • Chaunocephalus Dietz, 1909
  • Cotylotretus Odhner, 1902
  • Dietziella Skrjabin & Bashkirova, 1956
  • Drepanocephalus Dietz, 1909
  • Echinodollfusia Skrjabin & Baschkirova, 1956
  • Echinoparyphium Dietz, 1909
  • Echinostoma Rudolphi, 1809
  • Edietziana Özdikmen, 2013
  • Euparyphium Dietz, 1909
  • Hypoderaeum Dietz, 1909
  • Ignavia Teixeira de Freitas, 1948
  • Indopseudechinostomum Sharma, 1976
  • Isthmiophora Lühe, 1909
  • Kostadinovatrema Dronen, 2009
  • Longicollia Bychovskaja-Pavlovskaja, 1953
  • Lyperorchis Travassos, 1921
  • Mesaulus Braun, 1902
  • Moliniella Hübner, 1939
  • Monilifer Dietz, 1909
  • Neoacanthoparyphium Yamaguti, 1958
  • Neoartyfechinostomum Agrawal, 1963
  • Neopetasiger Baschkirova, 1941
  • Nephrostomum Dietz, 1909
  • Pameileenia Wright & Smithers, 1956
  • Parallelotestis Belopolskaya, 1954
  • Patagifer Dietz, 1909
  • Pegosomum Ratz, 1903
  • Pelmatostomum Dietz, 1909
  • Petasiger Dietz, 1909
  • Prionosoma Deitz, 1909
  • Protechinostoma Beaver, 1943
  • Pseudechinostomum Odhner, 1910
  • Pulchrosoma Travassos, 1916
  • Schiginella Karmanova, 1974
  • Singhia Yamaguti, 1958
  • Skrjabinophora Baschkirova, 1941
  • Sodalis Kowalewsky, 1902

Systematika včetně počtu druhů v jednotlivých rodech je však nejasná a komplikuje ji mj. existence kryptických druhů.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c MATHISON, Blaine A.; PRITT, Bobbi S. Parasites of the Gastrointestinal Tract. In: REZAEI, N. Encyclopedia of Infection and Immunity (vol. 3). Oxford: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-323-90303-5. S. 136–203. (anglicky)
  2. ↑ a b VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. ISBN 9788073870089, ISBN 8073870088. S. 167–168. 
  3. ↑ HORÁK, P. Motolice – parazitičtí červi s nejkomplikovanějšími životními cykly. ŽIVA AVČR. 2010, čís. 5, s. 230–232. Dostupné online. 
  4. ↑ https://www.gbif.org/species/2528
  5. ↑ DETWILER, Jillian T.; BOS, David H.; MINCHELLA, Dennis J. Revealing the secret lives of cryptic species: Examining the phylogenetic relationships of echinostome parasites in North America. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2010-05-01, roč. 55, čís. 2, s. 611–620. Dostupné online [cit. 2022-10-01]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2010.01.004. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Echinostoma revolutum.png
Photo of Echinostoma revolutum specimens recovered from schoolchildren in Pursat Province, Cambodia, which had 2 testes in the postequatorial region.