Edaphosauridae

Edaphosauridae Stratigrafický výskyt: svrchní karbon–spodní perm
(c) Andrew Y. Huang, 2011, CC BY-SA 3.0 Edaphosaurus pogonias, kostra
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
(nezařazeno)	Synapsida
Čeleď	Edaphosauridae Cope, 1882
Rody
† Bohemiclavulus † Edaphosaurus † Gordodon † Glaucosaurus † Ianthasaurus † Lupeosaurus † Melanedaphodon[1] † Ramodendron[2] † Remigiomontanus † Xyrospondylus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edaphosauridae je název čeledi, představující skupinu dávno vyhynulých pozdně prvohorních synapsidů, resp. pelykosaurů. Jejich fosilie známe z území Evropy a Severní Ameriky z období karbonu a permu (asi před 307 až 272 miliony let).^[3]

Popis

Pelykosauři z čeledi Edaphosauridae byli především specializovaní býložravci. Zřejmě nejznámějším rodem je Edaphosaurus, jehož zástupci pocházejí z evropských i severoamerických nalezišť a v závislosti na druhu dosahovali tělesné délky 100 cm až přibližně 325 cm. Lebka edafosaura již vykazuje typické adaptace pro výhradně býložravý způsob života. V porovnání se zbytkem těla je velmi malá a krátká, kompaktně stavěná, s hluboce posazenou dolní čelistí,^[4] jejíž specializovaný kloub umožňoval propalinální (předozadní) pohyb.^[5] Konzumaci rostlinné potravy napomáhaly dva typy zubů: vyjma „klasických“ zubů, které byly zasazeny šikmo a umožňovaly „odřezávat“ vegetaci, to byly především mohutné zubní desky, jež se nacházely na patře a protilehlých částech dolní čelisti. Tvořilo je asi 150 malých, kuželovitých zubů a jejich úlohou se stalo drcení přijímané potravy. Jiné rody, jako svrchněkarbonský Ianthasaurus, jehož lebka dosahovala velikosti pouhých 8 cm, nicméně nemají natolik odvozený chrup a jejich ostré, mírně zploštělé a zakřivené zuby svědčí spíše pro hmyzožravý způsob života.^[4][6]

Význačným znakem této synapsidní čeledi je rovněž výrazná hřbetní plachta, jež byla tvořena výběžky krčních a hřbetních obratlů. Význam této adaptace zůstává nejasný, plachta mohla mít úlohu v termoregulaci, v uchovávání zásobních látek, sloužit jako biomechanické zesílení páteře či mít roli v sociálním chování.^[5][6]

Fylogeneze a stratigrafický výskyt

Fosilní nálezy čeledi Edaphosauridae se datují od pozdního karbonu až do spodního permu a pocházejí ze Severní Ameriky a Evropy (Německo, Česko).^[7] Její zástupci jsou řazeni mezi tzv. pelykosaury, což je parafyletická – a proto spíše neformální – skupina raných synapsidů, jež by v monofyletické podobě měla zahrnovat i skupinu Therapsida (včetně savců). Na základě svého býložravého způsobu života a povrchní podobnosti s čeledí Caseidae, jinými býložravými pelykosaury té doby, byly obě čeledi v některých starších systémech řazeny do společného taxonu Edaphosauria.^[4] Nálezy rodu Edaphosaurus sahají až do karbonského pennsylvanianu, čímž čeleď Caseidae ve fosilním záznamu předcházejí – edaphosauři by tak představovali první velké býložravce Země, nejdokonaleji adaptované stravě s vysokým množstvím vlákniny.^[2] Čeleď Edaphosauridae je zároveň blízce příbuzná s čeledí Sphenacodontidae, jejíž zástupci se mj. rovněž vyznačovali přítomností hřbetní plachty. Tato struktura se však u obou skupin liší co do anatomických detailů, konkrétně např. přítomností bočních výběžků u čeledi Edaphosauridae, což naznačuje její nezávislý původ.^[4][6]

Následný kladogram vychází z ^[5]:

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Edaphosauridae na Wikimedia Commons
• Taxon Edaphosauridae ve Wikidruzích