Eden Project

Eden Project je veřejná atrakce v anglickém Cornwallu, ve Spojeném království. Uvnitř umělých biomů jsou rostliny, které jsou shromažďovány z celého světa. Eden Project se nachází v upraveném kaolinitovém povrchovém dolu, který se nachází 2 km (1,2 míle) od města St Blazey a 5 km (3 míle) od většího města St Austell.^[1] Zahrada měla v první fázi budování rozlohu 12 ha, náklady zhotovení byly 86 milionů liber. V roce 2007 byly náklady na údržbu 670 liber na metr čtvereční atrakce.^[2]

Komplexu budov dominují dva velké uzavřené celky, které se skládají z přiléhajících geodetických kopulí, kde jsou pěstovány tisíce druhů rostlin^[3]. Každá z menších částí napodobuje přírodní biom. Kopule se skládají ze stovek šestihranných a pětibokých, nafouknutých, plastových buněk na ocelových rámech. První z menších částí napodobuje tropické prostředí a druhá středomořské prostředí.

Návrh a konstrukce

Projekt byl koncipován Timem Smitem a navržen architektem Nicholasem Grimshawem a inženýrskou firmou Anthony Hunt and Associates (nyní součást Sinclair Knight Merz). Davis Langdon řídil projekt, Sir Robert McAlpine a Alfred McAlpine^[4] řídil konstrukční práce, společnost MERO navrhla a vytvořila biomy a Arup Group Limited byl návrhářem obsluhy a údržby, ekonomický konzultant, inženýr životního prostředí a dopravní inženýr. Poradci využívání půdy řídili hlavní plán a krajinářský design. Projekt byl vytvářen 2,5 roku, postaven a otevřen pro veřejnost byl dne 17. března 2001.

Vzhled

Na přitažlivosti má celku dodat klikatá cesta s výhledem do dvou biomů, vysazené krajiny, včetně zeleninové zahrady a sochy - obří včela a tyčící se robot, vytvořený ze starých elektrospotřebičů.

Biomy

Ve spodní části původní těžební jámy jsou dva kryté biomy

• Tropický biom pokrývá 1,56 ha (3,9 akrů) a měří 55 metrů (180 stop) do výšky, 100 m (328 stop) do šířky a 200 m (656 stop) do délky. Je určen pro tropické rostliny, jako plodící banánovníky, kávu, kaučukovníky a obří bambusy. Je zde udržována tropická teplota a vlhkost.
• Středozemní biom zahrnuje 0,654 ha (1,6 akrů), je 35 metrů (115 stop) vysoký, 65 m (213 stop) široký a 135 m (443 stop) dlouhý. Jsou zde pěstovány rostliny z mírného a suchého klimatu, jako jsou olivy a vinná réva a nachází se zde různé sochy.

Velkovní biom (který není krytý) ukazuje mírné oblasti světa, s rostlinami jako je čajovník, levandule, chmel, konopí a slunečnice. Kryté biomy jsou vyrobeny z dutých profilů, ocelových trubek (hex-tri-hex). Většina šestihranných externích obkladových desek je vyrobena z termoplastu ETFE. Sklo nebylo možné použít, kvůli jeho váze a potenciálního rizika. Opláštění panelů bylo vytvořeno z několika vrstev tenké UV záření propustné ETFE fólie. Tyto fólie jsou utěsněny kolem obvodu a nafouknuté vytváří velký polštář. Výsledný polštář působí jako tepelná deka na strukturu. ETFE materiál je odolný vůči většině skvrn, které lze jednoduše smýt v dešti. I když je ETFE je náchylné k proražení, fólie mohou být snadno opraveny ETFE páskou. Struktura je zcela samonosná, bez vnitřních podpěr, a má podobu geodetické struktury. Panely se liší ve velikosti, dosahují až 9 m (29,5 stop) v průměru u největších v horní části konstrukce. ETFE technologie byla dodávána a instalována firmou Vector Foiltec, která je také zodpovědná za průběžné udržování pláště. Ocelový rám a obklady byly navrženy, dodány a instalovány MERO (UK) PLC, která také společně vyvinula celkovou geometrii schématu s architektem, Nicholasem Grimshawem & Partners. Celý stavební projekt byl řízen McAlpine Joint Venture.

Core

Core (Jádro) je nejnovějším přírůstkem do komplexu a bylo otevřeno v září 2005. Poskytuje Eden Project vzdělávací zařízení, zahrnující učebny a výstavní prostory, které pomáhají vyjádřit ústřední poselství Eden Project, jako vztah mezi lidmi a rostlinami. Proto si stavba vzala inspiraci ze světa rostlin, což je nejvíce patrno z podoby vystupující dřevěné střechy, která dává budově výrazný tvar.

Grimshaw vyvinul geometrii střechy kryté mědí ve spolupráci se sochařem, Peterem Randall-Page, a Mikem Purvisem ze SKM Anthony Hunts. Geometrie je odvozena z fylotaxe, jenž je matematickým základem pro téměř všechen růst rostlin. "Protichůdné spirály" byly nalezeny v mnoha rostlinách, jako jsou semena v plodenství slunečnice, šiška, nebo ananas. Měď byla získána z druhotných zdrojů a Eden Project pracuje s Rio Tinto, aby prozkoumal možnosti podporovat další využití druhotných surovin, což by umožnilo uživatelům, aby nebyly kovy těženy neeticky. Servisní práce a akustické, mechanické a elektrické inženýrské práce byly provedeny Buro Happoldem.

(c) Rob Farrow, CC BY-SA 2.0

Seed

Jádro je také místo, kde se uskutečňují umělecké výstavy v průběhu celého roku. Je zde trvalá instalace "Seed" (Semeno) Petera Randall-Page. Seed se podobá vejčitému kameni, v němž je popisován základ růstu rostlin složitými vzory založenými na geometrických a matematických zásadách.

Environmentální vliv

Eden Project se věnuje environmentální výchově se zaměřením na vzájemnou závislost rostlin a lidí. Rostliny jsou označeny, je popsáno jejich léčebné použití. Velké množství vody potřebné k vytvoření vlhkých podmínek v Tropical biom a slouží na toaletách, jsou hygienicky nezávadnou dešťovou vodu, které by se hromadila na dně lomu. Voda z vodovodu je používána pro mytí a vaření. Komplex také používá zelený tarif za elektřinu – energie pochází z jedné z mnoha větrných turbín v Cornwallu, která byla jednou z prvních v Evropě.

Sporně, jedna ze společností, která je v současné době partnerem Eden Project, je britská těžařská společnost Rio Tinto Group.^[5] Rio Tinto by měla zahájit těžbu oxidu titaničitého na Madagaskaru. Tato těžba bude zahrnovat odstranění velké části pobřežního lesa, a může způsobit značné škody na unikátní biologické rozmanitosti madagaskarských rostlin a živočichů.^[6]

V prosinci 2010 získal Eden Project povolení ke stavbě geotermální elektrárny, která bude generovat cca 4 MWe, tedy dostatek pro zásobování Eden Project a asi 5000 domácností.^[7]

Historie

(c) Roddy Urquhart, CC BY-SA 2.0

Povrchový důl, ve kterém je Eden Project umístěn, byl používán více než 160 let.^[8] V roce 1981, byl důl byl použit BBC jako kulisa, jako povrch planety Magrathea v televizním seriálu Stopařův průvodce po Galaxii (1981).^[9] V polovině devadesátých let 20. století bylo ale ložisko vyčerpáno.^[10]

Od listopadu 2009 je větší část muzea přístupná prostřednictvím Google Street View.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eden Project na anglické Wikipedii.

Literatura

• Richard Mabey: Fencing Paradise: Exploring the Gardens of Eden London 2005: Eden Project Books. ISBN 1-903919-31-2
• Hugh Pearman, Andrew Whalley: The Architecture of Eden. With a foreword by Sir Nicholas Grimshaw. London 2003: Eden Project Books. ISBN 1-903919-15-0
• Tim Smit: Eden. London 2001: Bantam Press.
• Eden Team (Ed.): Eden Project: The Guide 2008/9. London 2008: Eden Project Books.
• Paul Spooner: The Revenge of the Green Planet: The Eden Project Book of Amazing Facts About Plants. London 2003: Eden Project Books.
• Philip McMillan Browse, Louise Frost, Alistair Griffiths: Plants of Eden (Eden Project). Penzance 2001: Alison Hodge.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eden Project na Wikimedia Commons
• (anglicky) Oficiální stránky
• (anglicky) Oficiální stránky Eden Sessions Website
• (anglicky) Webová kamera Eden Project BBC