Edita Gruberová

Edita Gruberová
Základní informace
Narození23. prosince 1946
Rača
Úmrtí18. října 2021 (ve věku 74 let)
Curych
Žánryopera
Povoláníoperní pěvkyně a hudební pedagožka
Nástrojehlas
Hlasový oborkoloraturní soprán
OceněníČestný kříž Za vědu a umění I. třídy (1995)
Řád bílého dvojkříže 2. třídy (1997)
čestné občanství města Bratislavy (1997)
Echo Klassik – pěvkyně roku (1999)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1999)
… více na Wikidatech
Webwww.gruberova.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edita Gruberová (23. prosince 1946 Bratislava18. října 2021 Curych[1]) byla slovenská operní pěvkyně. Jednalo se o celosvětově proslulou koloraturní sopranistku, čestnou členku Vídeňské státní opery. Aktivní operní kariéru ukončila v březnu 2019.

Život

Pocházela z bratislavské Rače. Byla dcerou otce německého původu a maďarské matky. Otec se zachránil před odsunem přijetím slovenské národnosti, ale později byl z politických důvodů vězněn.[2]

Studovala na bratislavské konzervatoři, kde byla její pedagožkou Mária Medvecká, a na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V roce 1968 debutovala ve Slovenském národním divadle v úloze Rosiny v opeře Lazebník sevillský. Po ukončení studia ale na bratislavské scéně stálé angažmá nezískala a ze studií v Sovětském svazu sešlo kvůli okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.[2] Zpívala tedy v Banské Bystrici.

Zahraniční angažmá

V roce 1970 získala první roli ve Vídeňské státní opeře, kde pohostinsky vystoupila poprvé 7. února jako Královna noci v Mozartově Kouzelné flétně,[3] její výkon jí prakticky okamžitě zajistil ve Vídni stálé angažmá.[4] Kvůli omezování při cestování do Vídně ze strany komunistického režimu se rozhodla Československo 23. března 1971 definitivně opustit.[2]

Královnu noci s úspěchem zpívala v roce 1973 i na festivalu v anglickém Glyndebourne a rok později také v Salcburku pod taktovkou Herberta von Karajana, ve Vídni ale dostávala spíš menší role. Průlomem pro její mezinárodní kariéru tak byla nová vídeňská inscenace opery Richarda Strausse Ariadna na Naxu v roce 1976, v níž pod vedením dirigenta Karla Böhma zazářila v roli Zerbinetty (již před tím roli nastudovala pro starší vídeňskou inscenaci).[3] Následovala vystoupení v newyorské Metropolitní opeře, milánské La Scale, v Královské opeřeLondýně, v Pařížské opeře, Bavorské státní opeře a v řadě dalších. Její první vystoupení v Praze se uskutečnilo již v roce 1979 na festivalu Pražské jaro. K příjezdu původně nedostala vstupní vízum, ale vídeňský soubor pohrozil zrušením celého vystoupení, a tak mohla Zerbinettu předvést i před českým publikem.

V dalších letech doplňovala svůj repertoár, nastudovala na 60 velkých rolí, převážně koloraturních, nejvíce italského repertoáru verdiovského, ale i starších autorů (Donizetti, Bellini aj.), a také mozartovské role. Sama si stanovila hranice svého hlasového oboru hlavní rolí ve Verdiho Traviatě nebo Massenetově Manon, které nepřekročila.[2]

Ke svému původu se hlásila i v době, kdy o ni československý stát zájem nejevil. Při jednom silvestrovském uvedení operety Netopýr Johanna Strausse mladšího, vysílaném v 70. letech televizí, přednášela ona i další pěvkyně slovenského původu (Lucia Poppová) dialogy nikoli německy, ale v „bratislavském dialektu“.[5] Po pádu komunistického režimu opakovaně koncertovala v Československu a po jeho rozpadu i v obou nově vzniklých státech.

Ve Vídni, kde ztvárnila více na 45 rolí a vystoupila ve více než 600 představeních,[6] byla čestnou členkou operního souboru.[3] Ve Vídni i ve světě s největší oblibou zpívala v koncertních provedeních oper, kde mohla publiku „lépe zprostředkovat soustředění na hudbu“, od kterého při jevištních uvedeních často odvádí pozornost scéna či režie.[2]

Věnovala se také interpretaci písní (mj. koncert na festivalu Pražské jaro v květnu 2006).

Kariéru operní pěvkyně ukončila v březnu 2019. Po svém posledním představení měla padesátiminutový potlesk. Dále se věnovala koncertnímu zpěvu a výuce.

Soukromý život

Edita Gruberová žila v Curychu, odkud se ale nezřídka vracela na návštěvy do Bratislavy. Měla dvě dcery, jejím prvním manželem byl hudební vědec Štefan Klimo. Později byl jejím životním partnerem rakouský dirigent a klavírista Friedrich Haider, se kterým často spolupracovala při operních představeních, koncertech a písňových recitálech.[2]

Odkazy

Reference

  1. Zemřela pěvkyně Edita Gruberová. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f REITTEREROVÁ, Vlasta. Edita Gruberová - fenomén vokálního umění [online]. Hudební rozhledy, duben 2006 [cit. 2007-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-07. 
  3. a b c KS Edita Gruberova [online]. Wiener Staatsoper [cit. 2007-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-22. (německy) 
  4. Edita Gruberová / hudba [online]. Osobnosti.sk. Dostupné online. (slovensky) 
  5. BLAHO, Vladimír. Unikátna operná hviezda jubiluje [online]. Slovo, 2006 [cit. 2007-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-26. (slovensky) 
  6. Edita Gruberová (23. 12. 1946) [online]. Slovenská agentúra pre cestovný ruch [cit. 2007-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. (slovensky) 

Literatura

  • RISHOI, Niel. Edita Gruberová : portrét. Bratislava: Slovart, 2005. 309 s. ISBN 978-80-8085-041-8. (slovensky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Gruberova 2008 - web.jpg
Autor: Teoretik 1, Licence: CC BY-SA 3.0
Edita Gruberová v Rudolfinu po svém recitálu v květnu 2008