Edmond Konrád

PhDr. Edmond Konrád
PhDr. Edmond Konrád
PhDr. Edmond Konrád
Narození30. května 1889
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. května 1957 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
PseudonymAdam Zima
Povolánídramatik, spisovatel, knihovník, teatrolog a překladatel
Alma materUniverzita Karlova
Manžel(ka)
  • Božena Scheinpflugová
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edmond Konrád (30. května 1889 Praha[1]9. května 1957 Praha) byl český dramatik a divadelní kritik.

Životopis

Narodil se v rodině advokáta Gustava Konráda a klavíristky Heleny Konrádové, rozené Röslerové. V letech 18991907 studoval na gymnáziu v Křemencové ulici, později studoval historii na Filozofické fakultě UK, kterou úspěšně absolvoval v roce 1912.

Byl zaměstnán krátce v knihovně Národního muzea a po návratu z vojenské služby nastoupil v roce 1919 do tiskového odboru Čs. červeného kříže. V tomtéž roce odešel do Univerzitní knihovny v Praze, kde pracoval do roku 1925 jako knihovník.

V dalších letech se zabýval dramatickou tvorbou a působil jako divadelní kritik – referent v časopise Národní obrození (19291937) a v Lidových novinách (19371940). Byl funkcionářem českého PEN klubu a pracoval v Dramatickém svazu a od roku 1939 v Kruhu spisovatelů. Publikoval mj. v České revue a časopisech Květy, Tribuna, Cesta, Kritika, Přítomnost, Rozpravy Aventina, Literární noviny, Lidová demokracie, Zpravodaji Společnosti bratří Čapků aj. a přispíval do sborníků.

Používal pseudonymů Adam Zima, Beneš Musil, Emil Kolda, Iček a šifer Delta, kd, kd., -kd-, Kd.[2]

Během nacistické okupace nesměl jako neárijský míšenec publikovat a pracoval jako pomocný dělník.[2] Po válce se vrátil jako divadelní referent do Lidových novin. Po únoru 1948 po kritickém referátu k Honzlovu provedení Gogolova Revizora v Národním divadle mu byla další činnost divadelního referenta znemožněna a pracoval jako knihovník a později jako korektor v nakladatelství Čs. spisovatel.[3]

Jeho manželkou byla Božena Scheinpflugová, dcera spisovatele a novináře Karla Scheinpfluga, starší sestra herečky Olgy Scheinpflugové.[4]

Zemřel roku 1957 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo, výběr

Dramata

Další tvorba

Divadelní provedení díla, výběr

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu církve Českobratrské evangelické u sv. Klimenta v Praze
  2. a b Edmond Konrád ve Slovníku české literatury po roce 1945
  3. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 158, ISBN 978-80-200-1502-0
  4. MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Karel Scheinpflug, s. 105. 
  5. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 73, ISBN 978-80-200-1502-0

Literatura

  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 60, 68, 70, 71, 78, 82, 93, 107, 177, 245, 249, 250, 252–4, 345–6, 348
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 189, 198–9, 291–2, 295
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 19301945, Orbis, Praha, 1966, str. 146–7, 201, 252, 269
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 79, 89, 112, 129, 145, 152, 164, 166, 182, 192, 214, 255
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 322, 328, 333, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 145, 154, 159, 168, 171, 175, 220, 247, 299
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 90, 95, 108
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 20–22, 349, 358
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 24, 32, 72–4, 83, 95–6, 109, 112, 116, 127, 130, 137, 141, 155, 158, 282, 464, 468–9, 472–5, 477, 480, ISBN 978-80-200-1502-0
  • František Götz, Frank Tetauer. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 318–325
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 212, ISBN 80-207-0419-1
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 432, ISBN 80-204-0493-7
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 35, 117, 129, 141, 162
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 67, 75, 77, 170, 204, 239, 240, 245–6, 270, 277, 336–9, 357, 406, 588, 590, 592, 596–8, 600–602, 604–5, 608–610, 616, 623–6, 628–9, 632
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 118, 127–8, 256, 402
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 185, 203, 229, 244–8, 252, 257, 329, 330, 334
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 134
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 145
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 98
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 23, 57, 166–7, 172, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 172, ISBN 80-207-0485-X
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 127, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Edmond Konrád.jpg
Edmond Konrád český dramatik a divadelní kritik