Edmond Konrád

PhDr. Edmond Konrád
PhDr. Edmond Konrád
Narození	30. května 1889 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. května 1957 (ve věku 67 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Pseudonym	Adam Zima
Povolání	dramatik, spisovatel, knihovník, teatrolog a překladatel
Alma mater	Univerzita Karlova
Manžel(ka)	Božena Scheinpflugová
Příbuzní	Karel Scheinpflug tchán Karel Scheinpflug švagr Olga Scheinpflugová švagrová
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edmond Konrád (30. května 1889 Praha^[1] – 9. května 1957 Praha) byl český dramatik a divadelní kritik.

Narodil se v rodině advokáta Gustava Konráda a klavíristky Heleny Konrádové, rozené Röslerové. V letech 1899 – 1907 studoval na gymnáziu v Křemencové ulici, později studoval historii na Filozofické fakultě UK, kterou úspěšně absolvoval v roce 1912.

Byl zaměstnán krátce v knihovně Národního muzea a po návratu z vojenské služby nastoupil v roce 1919 do tiskového odboru Čs. červeného kříže. V tomtéž roce odešel do Univerzitní knihovny v Praze, kde pracoval do roku 1925 jako knihovník.

V dalších letech se zabýval dramatickou tvorbou a působil jako divadelní kritik – referent v časopise Národní obrození (1929–1937) a v Lidových novinách (1937–1940). Byl funkcionářem českého PEN klubu a pracoval v Dramatickém svazu a od roku 1939 v Kruhu spisovatelů. Publikoval mj. v České revue a časopisech Květy, Tribuna, Cesta, Kritika, Přítomnost, Rozpravy Aventina, Literární noviny, Lidová demokracie, Zpravodaji Společnosti bratří Čapků aj. a přispíval do sborníků.

Používal pseudonymů Adam Zima, Beneš Musil, Emil Kolda, Iček a šifer Delta, kd, kd., -kd-, Kd.^[2]

Během nacistické okupace nesměl jako neárijský míšenec publikovat a pracoval jako pomocný dělník.^[2] Po válce se vrátil jako divadelní referent do Lidových novin. Po únoru 1948 po kritickém referátu k Honzlovu provedení Gogolova Revizora v Národním divadle mu byla další činnost divadelního referenta znemožněna a pracoval jako knihovník a později jako korektor v nakladatelství Čs. spisovatel.^[3]

Jeho manželkou byla Božena Scheinpflugová, dcera spisovatele a novináře Karla Scheinpfluga, starší sestra herečky Olgy Scheinpflugové.^[4]

Zemřel roku 1957 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

• 1923 Návrat mládí (napsáno pod pseudonymem Adam Zima)
• 1924 Širočina
• 1925 Komedie v kostce
• 1927 Rodinná záležitost
• 1928 Olbřím
• 1930 Nahý v trní
• 1932 Kvočna (zfilmováno 1937, režie Hugo Haas)
• 1934 Edison čili Čaroděj z Menlo
• 1935 Příchod Čechů
• 1937 Ráj srdce
• 1937 Kde se žebrá (zfilmováno 1938 – Svět, kde se žebrá – režie Miroslav Cikán)
• 1946 Skřivan a smršť (hlavní role napsána přímo pro Olgu Scheinpflugovou ^[5])
• 1948 Student Jan – O Janu Husovi

• 1928 O Anně Sedláčkové – monografie
• 1935 Mámení po převratu – román
• 1957 Nač vzpomenu – paměti

• 1911 Žluté růže, Národní divadlo, režie Gustav Schmoranz
• 1920 Návrat mládí, Divadlo na Vinohradech, režie Václav Vydra
• 1922 Javor, Divadlo na Vinohradech, režie Karel Dostal
• 1926 Komedie v kostce, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1928 Olbřím, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor
• 1930 Nahý v trní, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1934 Edison, Národní divadlo, režie K.H.Hilar
• 1937 Kde se žebrá, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1937 Ráj srdce, Komorní divadlo, režie František Salzer

• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 60, 68, 70, 71, 78, 82, 93, 107, 177, 245, 249, 250, 252–4, 345–6, 348
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 189, 198–9, 291–2, 295
• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 146–7, 201, 252, 269
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 79, 89, 112, 129, 145, 152, 164, 166, 182, 192, 214, 255
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 322, 328, 333, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 145, 154, 159, 168, 171, 175, 220, 247, 299
• František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 90, 95, 108
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 20–22, 349, 358
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 24, 32, 72–4, 83, 95–6, 109, 112, 116, 127, 130, 137, 141, 155, 158, 282, 464, 468–9, 472–5, 477, 480, ISBN 978-80-200-1502-0
• František Götz, Frank Tetauer. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 318–325
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 212, ISBN 80-207-0419-1
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 432, ISBN 80-204-0493-7
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 35, 117, 129, 141, 162
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 67, 75, 77, 170, 204, 239, 240, 245–6, 270, 277, 336–9, 357, 406, 588, 590, 592, 596–8, 600–602, 604–5, 608–610, 616, 623–6, 628–9, 632
• Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 118, 127–8, 256, 402
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 185, 203, 229, 244–8, 252, 257, 329, 330, 334
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907 – 1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 134
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 145
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 98
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 23, 57, 166–7, 172, ISBN 978-80-239-9604-3
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 172, ISBN 80-207-0485-X
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 127, ISBN 978-80-239-9603-6

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Edmond Konrád na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Edmond Konrád
• Edmond Konrád ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Edmond Konrád v databázi Archivu Národního divadla
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), rodina Gustava Konráda *1843