Edmund Lyons

Edmund Lyons

Narození21. listopad 1790
Spojené království Burton, Velká Británie
Úmrtí23. listopad 1858
Spojené království Arundel, Velká Británie
ChoťAugusta Louisa Rogers (od 1814)
DětiAnne Theresa Bickerton Lyons
Richard Lyons
Augusta Fitzalan-Howard, Duchess of Norfolk
Edmund Moubray Lyons
RodičeJohn Lyons a Catharine Walrond
PříbuzníCaroline Lyons[1], John Lyons, Henry Lyons, George Rose Lyons, Theodore Lyons, William Mills Lyons, Humphrey Lyons, Maine Waldrond Lyons, Charles Bethel Lyons, Anne Lyons, Catherine Lyons, Samuel Athill Lyons, Edward Robbins Lyons a Frances Walrond Lyons (sourozenci)
Ludwig Veit von Würtzburg[2] (vnuk)
Vojenská kariéra
Hodnostadmirál
Doba služby18031834
18521858
SloužilSpojené království Britské ozbrojené síly
Složka Britské královské námořnictvo
VálkyKrymská válka
Vyznamenánívizte
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Edmund Lyons, 1. baron Lyons (anglicky Edmund Lyons, 1st Baron Lyons of Christchurch, 1st Baronet Lyons of Christchurch), GCB, KCH (21. listopad 179023. listopad 1858) byl britský admirál a diplomat. Za své bohaté vojensko-diplomatické kariéry vystřídal posty vyslance ve Švédsku, Švýcarsku a Řecku) a završil ji jako velitel britského Středomořského loďstva na Černém moři za krymské války.

Život

Narodil se ve Whitehayes House v Burtonu poblíž Christchurche. Byl čtvrtým synem Johna Lyonse a jeho ženy Catherine Walrondové, dcery Swete Walronda, 5. markýze de Vallado.

Služba u námořnictva

HMS Blonde na malbě z roku 1825

V roce 1803 vstoupil k britskému královskému námořnictvu a v roce 1810 sloužil na 18dělovém škuneru HMS Barracouta při obsazení nizozemského města Banda Neira na Nové Guineji. Následujícího roku vedl výsadek útočící na Fort Marrack, nalézající se západně od Batávie. V roce 1814 velel škuneru HMS Rinaldo, který byl součástí flotily doprovázející francouzského krále Ludvíka XVIII. na jeho cestě z exilu z Velké Británie do Francie. Po období míru, které následovalo po napoleonských válkách, nemohl Lyons, stejně jako mnoho dalších britských důstojníků, najít zaměstnání, dokud v roce 1828 nebyl učiněn velitelem 46dělové fregaty HMS Blonde. S ní pak zaútočil na turecké síly v Morejském hradu nedaleko Patry v rámci britského zapojení do řecké osvobozenecké války. V roce 1829 křižoval po Černém moři a roku 1831 se stal velitelem fregaty HMS Madagascar, jejíž předchozí velitel sir Robert Spencer zemřel v Alexandrii. Lyons dopravil Madagascar zpět do Británie, avšak velení si ponechal i poté a v únoru 1832 se s ní plavil opět do Středozemního moře, kde v srpnu téhož roku dopravil nově vybraného řeckého krále Otu z Brindisi do Nafplia.

Diplomatická služba

Jeho přátelství s řeckým králem hrálo významnou roli v jeho následující kariéře. Poté, co se roku 1834 Madagascar vrátil na Britské ostrovy, Lyons neviděl svou budoucnost v námořnictvu v mírových časech. Proto opustil námořnictvo a přijal diplomatickou misi do Řecka, kde se stal britským vyslancem v Athénách. Roku 1840 se stal baronetem. V roce 1849 se stal zplnomocněným vyslancem ve Švýcarsku a za svou službu mu byla následujícího roku udělena hodnost kontradmirála modré eskadry. V roce 1851 byl učiněn vyslancem ve Stockholmu.

Krymská válka

Roku 1853 byl na pobídku sira Jamese Grahama, prvního lorda admirality, přemluven k návratu do námořní služby a získal post zástupce velitele Středozemního loďstva. Za léta své diplomatické služby dostal navíc 900 £ roční penze. Již jako kontradmirál bílé eskadry se na parní fregatě HMS Terrible vydal dne 5. listopadu 1853 směrem k Dardanelám, kde se měl nalodit na svou vlajkovou loď, 91dělovou parní řadovou loď HMS Agamemnon. Po celý následující rok pomáhal veliteli loďstva admirálovi sirovi Jamesovi Deansovi Dundasovi s rozličnými úkoly, od průzkumu ruských pozic, přes kooperaci s francouzským a tureckým loďstvem a transport britské armády na Krym až po vedení ostřelování přístavu Sevastopol. Dne 20. prosince 1854 opustil admirál Dundas loďstvo a velení převzal Lyons, který byl po chvíli potvrzen novým velitelem Středomořského loďstva. Roku 1856 se stal anglickým peerem jako baron Lyons z Christchurche.

Smrt

Lyons zemřel v hradě Arundel v Sussexu dne 23. listopadu 1858. Jeho tělo bylo pohřbeno v kryptě pod Fitzalanovou kaplí na tomto hradě. Na jeho památku byla v roce 1860 vztyčena mramorová socha v životní velikosti v katedrále svatého Pavla v Londýně.

Rodina

Roku 1814 se oženil s Augustou Louisou Rogersovou (1791–1852), mladší dcerou a spoludědičkou kapitána Josiase Rogerse, se kterou měl dva syny a dvě dcery:

  • Anne Theresa Bickerton Lyonsová (1815–1894), v roce 1839 provdána za Philipa Hartmanna Veita barona von Würtzburg
  • Richard Bickerton Pemell Lyons (1817–1887), 2. baron Lyons, od roku 1881 vikomt, diplomat, britský velvyslanec v USA (1858–1865), Turecku (1865–1867) a Francii (1867–1887)
  • Edmund Moubray Lyons (1819–1855), kapitán britského královského námořnictva, padl v krymské válce při obléhání Sevastopolu
  • Augusta Mary Minna Catherine Lyonsová (1821–1886), v roce 1839 provdána za Henryho Granville Fitzalan-Howarda, pozdějšího 14. vévodu z Norfolku

Vyznamenání

Za svou životní dráhu obdržel Lyons několik vyznamenání:

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edmund Lyons, 1st Baron Lyons na anglické Wikipedii.

  1. Kindred Britain.
  2. Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Edmund Lyons (large).jpg
From an 1857 engraving by D.J Pound, after a photograph by Kilburn. This image has been scanned from the engraving held by the Lyons family. Originally uploaded by User talk:Lyonsn. Re-uploaded due to vandalism by another user.