Edmund Mořic z Clary-Aldringenu

Edmund Mořic kníže z Clary-Aldringenu
Edmund Clary-Aldringen, 1837
4. kníže z Clary-Aldringenu
Ve funkci: 31. května 1831 – 21. června 1894
Předchůdce	Karel Josef z Clary-Aldringenu
Nástupce	Richard z Clary-Aldringenu
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1861 – 1867
Panovník	František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana Strana ústavověrného velkostatku
Narození	3. února 1813 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	21. března 1894 (ve věku 81 let) nebo 21. června 1894 (ve věku 81 let) Teplice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Titul	kníže
Choť	(1841) Elisabeth Alexandrine de Ficquelmont (1825–1878)
Rodiče	Karel Josef z Clary-Aldringenu (1777–1831) a Marie Aloisie Chotková z Chotkova a Vojnína (1777–1864)
Děti	1. Edmunde, provd. Robilant e Cereaglio (1842–1927) 2. Maria Karel (1844–1920) 3. Siegfried (1848–1929) 4. Manfred (1852–1928)
Příbuzní	Edmund z Clary-Aldringenu[1] a Marie Karolína z Clary-Aldringenu[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edmund Mořic z Clary-Aldringenu, zkráceně také Edmund Clary-Aldringen (německy Edmund Moritz Fürst von Clary und Aldringen; 3. února 1813 Vídeň – 21. června 1894 Teplice)^[2] byl rakousko-český šlechtic z rodu Clary-Aldringenů, majitel teplického panství a politik.

Narodil se roku 1813 ve Vídni jako syn Karla Josefa z Clary-Aldringenu a jeho manželky Marie Aloisie Chotkové z Chotkova. Jako příslušník šlechtického rodu prošel od útlého dětství přísnou výchovou a studoval na prestižních školách.

Po smrti svého otce roku 1831 se jako jediný syn stal dědicem rodinných panství, přičemž mezi nejvýznamnější patřilo to se sídlem v Teplicích.^[3] Později zde spolu s manželkou a dětmi také trávil mnoho času (mimo jiné také přebývali v rodinném sídle Clary-Aldringenů, paláci Mollard-Clary ve Vídni). V Teplicích zasedal jak v městském, tak i okresním zastupitelstvu a měl proto velký vliv na veškeré dění v oblasti.^[3] Během revoluce roku 1848 vznikla ve městě jednotka národní gardy, jejímž čestným velitelem se stal právě Edmund.^[3] Díky jeho přispění a podpoře později vzniklo teplické městské divadlo (otevřeno 1874) a Nové lázně v Šanově.^[3] Od roku 1861 byl také poslancem Českého zemského sněmu za volební obvod Teplice.^[3]

Počátkem 50. let se začaly v Podkrušnohoří a zejména právě v Teplicích ozývat první hlasy, volající po stavbě železnice v tomto regionu.^[4] Stát však pro nedostatek finančních prostředků nemohl tyto požadavky uspokojit, proto se tyto osobnosti (mezi nejvýznamnější patřil teplický advokát a poslanec Franz Stradal) spojily právě s Edmundem z Clary-Aldringenu a společně roku 1856 založily společnost pod názvem Ústecko-teplická dráha (Aussig-Teplitzer Eisenbahn, ATE).^[5] Sám Clary-Aldringen se stal jejím prvním prezidentem.^[6] V čele ATE setrval až do roku 1870, kdy jej ve vedení vystřídal Karl Georg Wolfrum.^[7] Akcie a místo ve správní radě společnosti si však ponechal.

Roku 1878 Edmundovi zemřela manželka a po jejím skonu se Edmund trvale usadil v Teplicích. Jmenování svého nejmladšího syna ministerským předsedou ani slezským zemským prezidentem se nedočkal. Zemřel 21. června 1894 ve svém teplickém sídle. Panství po něm převzal nejstarší syn Maria Karel.^[3]

V roce 1841 se setkal s tehdy šestnáctiletou Alžbětou Alexandrinou z Ficquelmontu, dcerou generála a diplomata Karla Ludwiga z Ficquelmontu ze starého lotrinského rodu Ficquelmontů a 5. prosince téhož roku se s ní oženil.^[3] Manželé měli čtyři děti,^[3] z nichž nejmladší syn Manfred se později stal ministerským předsedou Předlitavska a slezským zemským prezidentem.

• 1. Edmunde (13. října 1842 Vídeň – 14. února 1927 Turín)
  • ⚭ (1867) hrabě Carlo Felice Nicolis di Robilant e Cereaglio (8. srpna 1826 Turín – 17. října 1888 Londýn)
• 2. Maria Karel (3. dubna 1844 Vídeň – 25. března 1920 Teplice)
  • ⚭ (1873) Felicia Radziwiłłovna (25. února 1849 Teplice – 7. prosince 1930 Teplice)
• 3. Siegfried (14. října 1848 Teplice – 11. února 1929 Teplice), 6. kníže z Clary-Aldringenu, rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku (1897–1899), vyslanec v Sasku (1899–1902), vyslanec v Belgii (1902–1914)
• ⚭ (1885) Tereza Marie Kinská z Vchynic a Tetova (10. prosince 1867 – 22. února 1943)
• 4. Manfred (30. května 1852 Vídeň – 12. února 1928 Salcburk), slezský zemský prezident (1896–1898), štýrský místodržitel (1898–1918), předseda vlády Předlitavska v období od 2. října do 21. prosince 1899
  • ⚭ (1884) Franciska Pejacsevich de Veröcze (5. června 1859 Petrohrad – 14. prosince 1938 Salcburk)

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Clary-Aldringen, s. 34. 
• Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 63.