Edmund Trachta

Edmund Trachta
Edmund Trachta (rok 1929)
Edmund Trachta (rok 1929)
Rodné jménoEdmund Vilém Alois Trachta[1]
Jiná jménaEdmond Trachta (v souvislosti s filmem)
Narození4. ledna 1902
Žižkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. května 1945 (ve věku 43 let)
Malá pevnost Terezín
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopraven
Místo pohřbeníHřbitov Terezín (národní památník)[2]
BydlištěStrakonice
Národnostčeská
Povolánífilmový herec; zubní technik
Zaměstnavatelsamostatná praxe dentisty
Domovské městoStrakonice
Politická stranatajný člen KSČ
ChoťMarie Krátká (od 1931)
DětiEdita Trachtová
RodičeVilém Trachta
Anna Trachtová (roz. Havlíčková)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Edmund Trachta před rokem 1945[3]

Edmund Trachta, někdy uváděn též jako Edmond Trachta, (4. ledna 1902 Žižkov – 2. května 1945 Malá pevnost Terezín) byl český prvorepublikový filmový herec, strakonický zubní technik (dentista) a významný účastník protifašistického odboje.

Život

Edmund Trachta (celým rodným jménem Edmund Vilém Alois Trachta[1]) se narodil 4. ledna 1902[4] na Žižkově do rodiny berního ředitele Viléma Trachty a Anny Trachtové, rozené Havlíčkové z Podbaby.[5] Při pobytu v Paříži (nejspíše ještě před rokem 1927, kdy začal hrát ve filmech) získal Trachta dentistické zkušenosti a ty si ještě prohloubil odbornou průpravu nezbytnou pro vykonávání profese zubního technika.[4] V roce 1931 se Edmund Trachta oženil s Marií Krátkou z Kamenice nad Lipou a z jejich manželství vzešla dcera Edita.[5] Ve Strakonicích, kam se rodina Trachtových přestěhovala,[4] si na náměstí v domě číslo popisné 322[p. 1] otevřel soukromou ordinaci, jak o tom informoval velký výrazný bílý nápis TRACHTA umístěný na domě.[5]

Působení ve filmu

Pražský kat

Jeho urostlá atletická postava (byl členem Sokola)[4] byla nejspíše důvodem, proč jej v roce 1927 oslovil režisér Rudolf Měšťák (1878–1946), který připravoval filmovou adaptaci románu Josefa Svátka o katu Janu Mydlářovi.[5] Historický (ještě němý) černobílý film se jmenoval Pražský kat,[4] natáčel se v exteriérech hradu Zvíkova a čerpal ze života známého staroměstského mistra popravčího.[5] Film produkovala společnost Republicfilm, titulní roli kata Mydláře hrál zápasník Gustav Frištenský a roli jeho syna Jana Václava Mydláře ztvárnil tehdy pětadvacetiletý Edmund Trachta.[5][7][8][9]

Pohorská vesnice

Režisér Miroslav Josef Krňanský v roce 1928 obsadil Edmunda Trachtu do vedlejší postavy Petra (Pavlova kamaráda) ve filmové adaptaci románu Boženy Němcové Pohorská vesnice.[5][7][4] Film Pohorská vesnice byl černobílý, natáčel se podle scénáře Václava Wassermana v několika exteriérových lokacích (Krkonoše, Šumava, Sázava a také Křivoklátsko) a byl původně též němý.[5] Opětovně byl uveden, v již ozvučené verzi, v roce 1933.[5][8][9]

Jinak otcové – jinak děti

V osvětovém filmu společnosti Propagafilm Jinak otcové – jinak děti ztvárnil Edmund Trachta postavu Toníka Votruby.[5] Snímek z roku 1928/1929[7] se natáčel v Praze (v oblasti Hradčan) a pojednával o lásce dívky Mařenky k chlapci Jeníkovi. V cestě jejich štěstí ale stála Mařenčina matka, která chtěla svoji dceru provdat za selského synka Toníka Votrubu.[5]

Dítě periferie

V melodramatu Dítě periferie (režie Václav Kubásek) z roku 1929 ztvárnil Edmund Trachta roli kováře Ondřeje Loukoty.[5][7][9]

Boží mlýny

V roce 1929 se tehdy sedmadvacetiletý Edmund Trachta objevil v roli mladého sedláka Podestáta ve filmovém zpracování vesnického dramatu od spisovatele Jana Vrby s názvem Boží mlýny,[4][8] který se natáčel v oblasti Chodska.[5][7] Roli jednoho ze sousedů (konkrétně postavu kováře Drastila) v tomto filmu ztvárnil opět zápasník Gustav Frištenský. Pro Frištenského i pro Trachtu to byly poslední filmové role.[5][9]

Odbojové aktivity

Přesvědčení k odboji

Během 30. let 20. století se též živě zajímal o politické dění a své levicové smýšlení nikterak netajil. V této době se Trachta stal členem přítel SSSR. Byl tajným členem KSČ už za první republiky[10] a tuto stranu mimo jiné i finančně podporoval. Mnichovskou dohodu (30. září 1938) a její důsledky pro Československo nesl velmi těžce a rovněž německá okupace spojená s vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava (16. března 1939) jej naplňovala „činorodým odporem“. V době protektorátní se zapojil do odboje (a to i do partyzánského odboje).[4]

Začátky v odboji

Již od dubna 1939 se stal spolupracovníkem prvního ilegálního okresního vedení KSČ ve Strakonicích.[10] Zásahem klatovského gestapa byla tato organizace sice na jaře 1941 rozbita, ale Edmund Trachta zatčení unikl a v roce 1942 navázal kontakt s vedením KSČ pro jižní Čechy (na Táborsku u Borotína).[10] Tuto spolupráci se stranickým centrem jižních Čech udržel po celý rok.[10] V roce 1940 organizoval Edmund Trachta skupinu lidí, kteří chtěli vstoupit do československé zahraniční armády. Díky svým ilegálním kontaktům na zaměstnance strakonické továrny Fezko se akce zdařila a Trachta těmto lidem umožnil průjezd před Maďarsko na Balkán. Postupem doby se Trachta stal vedoucím představitelem levicové odbojové organizace (revoluční skupiny) Předvoj[4][p. 2] s kontakty na západočeskou ilegální skupinu Prokop Holý, operující na Příbramsku.[11][12][p. 3]

Dispozice pro odboj

Svým vzhledem působil Trachta jako úspěšný mladý muž sportovního typu. Kromě hraní ve filmu se Edmund Trachta rád věnoval řízení automobilu a dokonce i pilotování aeroplánu (měl pilotní licenci).[5] Nejspíše díky pobytu v Paříži patřil Trachta k lidem "co znali svět". Měl spoustu známých nejen ve Strakonicích, ale i v okolních městech a též v Praze, odkud pocházel.

Pro ilegální organizaci Předvoj byl Edmund Trachta velice cennou osobou, což bylo dáno hlavně tím, že se jednalo o člověka velkého stylu, plného energie a překvapivých nápadů.[10] Požíval jisté blahovolné schovívavosti gestapa v Klatovech a to mu dodávalo odvahu k odbojovým aktivitám. Hlavními přednostmi jeho osobnosti byla agilita, excelentní schopnost vyjednávání a psychologický vhled a vcítění do lidí kolem něj, takže si dokázal najít ke každému „vhodnou cestičku“.[10] Neudivili jej ani neobvyklé potřeby odboje (sehnat cyklostyl, několik stovek kilogramů papíru, ilegální vysílačku, apod.), které obratem začal řešit nenápadným sondováním desítek lidí ze svého „portfolia“.[10] Většinou se nakonec propracoval k těm, kteří měli třebas jen něco z toho, co potřeboval.[10] Pokud bylo třeba vyrovnat účet penězi, zaplatil a pokud peníze nestačily, byl schopen opatřit sádlo, maso, nebo v protektorátu zcela nedostatkové produkty jako rýži, pravou kávu nebo kakao.[10] Za dynamit nebo elekronky do vysílačky byl schopen platit zlatem, bylo-li třeba.[10] Například v Praze, kde byl extrémní nedostatek bytů, dokázal Trachta najít volnou místnost, která pak sloužila Předvoji k mnoha konspirativním účelům.[10]

Trachta poskytoval odboji i psychologické krytí tím, že si pečlivě budoval pověst a image bonvivána. Veřejné mínění ve Strakonicích totiž považovalo Trachtu za kolaboranta a ve městě neměl dobrou pověst.[10] To bylo dáno zejména tím, že udržoval čilé kontakty s místní nacistickou honorací, pro jejíž členy byl schopen např. ve své ordinaci pořádat večírky.[13] Jeho zubní ordinaci navštěvovala nejen místní honorace a němečtí úředníci, ale příslušníci gestapa sem chodili na návštěvy dokonce i tehdy, když nepotřebovali žádný zubolékařský zákrok. Přitom se od Trachty nikdy nic podstatného nedozvěděli, ale naopak on od nich většinou získal mimoděk mnoho zajímavých a důležitých informací.[10] Trachta byl dobře zapsán i na klatovském gestapu, kde jej považovali za „honorárního“ spolupracovníka tajné policie nacistického Německa Sicherheitsdienstu, člena bezpečností služby NSDAP nebo českého aktivistu.[10]

Předvoj a jeho aktivity

Záhy se organizace Předvoj rozrostla a plánovitě navazovala spolupráci s malými roztříštěnými odbojovými skupinami na celém území Protektorátu. Hlavní činností této ilegální skupiny (sdružující vesměs české komunisty) bylo vydávání (výroba) a distribuce vlastního (samizdatového) stejnojmenného instrukčního měsíčníku pro členy – časopisu Předvoj, jehož první číslo, vytištěné v jedné chatě nedaleko Chocně, vyšlo v březnu 1944.[5] Redakce a technické zázemí byly svěřeny Jiřímu Staňkovi, kolportáž Jaromíru Mrkosovi. Problémy byly především s „technickým zázemím“ – získáváním materiálu, od cyklostylu po papír. Hodně pomohl Edmund Trachta,[14] který mnoho potřebných věcí opatřil a také sám převážel vytištěná čísla vlakem po celém území protektorátu. Odbojáři dosáhli vysokého stupně konspirace tím, že striktně oddělili osoby a místo redakce a tisku Předvoje od distribuce jednotlivých jeho výtisků. Šíření (kolportace) časopisu bylo trojstupňové a přísně zakonspirované.[13] Edmund Trachta byl jedním z nejstarších členů vedení ilegální organizace Předvoj, který práci v odboji obětoval všechny své síly, majetek, a nakonec i život. Trachta byl velkou posilou Předvoje především v navazování kontaktů, při zajišťování finančních prostředků, při shánění potřebného materiálu a vybavení ilegálních tiskáren (byl schopen doslova „vykouzlit“ například cyklostyl, vysílačku, dynamit ale i zbraně).[13] Pro odbojovou činnost v poměrně rozsáhlé ilegální síti získal v průběhu doby Edmund Trachta několik významných osob.[5] Členové Předvoje měli spojení s odbojáři ze zbrojovky ve Strakonicích[4] a pro potřeby ilegalistů si Trachta dokonce pronajal v Praze v Ječné ulici v činžovním domě (konspirační) byt.[4]

Pozornost gestapa

Karel Hiršl – vůdce odbojové skupiny Předvoj

Rozsáhlá odbojová činnost Předvoje nezůstala utajena gestapu, které mělo v té době řadu agentů i mezi odbojovým hnutím. (Někteří se dokonce vydávali i za parašutisty nebo zmocněnce partyzánských velitelů.) Prvním významným členem, který byl zatčen gestapem již v červnu 1943, byl Václav Dobiáš. Jeho výslechy neposkytly vyšetřovatelům žádné relevantní informace a Václav Dobiáš byl nakonec popraven v dubnu 1945. Velké tažení proti Předvoji gestapo zahájilo v létě 1944 a jeho cílem bylo odhalit, kdo organizaci vede. Při této zatýkací vlně byli zatčeni: Jiří Staněk, Karel Šmirous, Karel Hiršl, Radovan Richta, Antonín Růžek a sestry Želmíra a Nataša Kálalovy. Činnost Předvoje to narušilo, ale nezničilo.

Zřejmě díky těmto Trachtovo „společenským mimikrům“ unikl začátkem srpna 1944 Trachta a skupina ilegalistů jím vedených rozsáhlému zatýkání na Strakonicku. Na podzim 1944 ale pronikli do blízkosti ústředí Předvoje konfidenti gestapa Zdeněk Fink a Nestor Holejko a v říjnu 1944 se tak gestapo s pomocí Zdeňka Finka[p. 4] a dalších konfidentů (např. Jaroslav Žícha) dostalo na stopu hlavní ilegální tiskárny Předvoje v Praze na Smíchově. Následně bylo zatčeno několika představitelů vedení Předvoje, takže na svobodě zůstal z původního vedení jen Jan Mojžíš a Edmund Trachta.

Ve Zbrojovce ve Strakonicích se Trachtovi podařilo vytvořit rozvětvenou a dobře konspirovanou ilegální buňku.[10] V jejím vedení byli vysoce kvalifikovaní pracovníci Adolf Sýkora, Alois Boltík a Václav Jimi, pro které bylo relativně snadné nalézt vhodné formy sabotáže, ale i cesty, jak si pomoci k získání ručních zbrani a nábojů.[10] Tak mohl Trachta garantovat a později zajistit pro Prahu v určitém rozsahu pravidelné dodávky ručních zbrani, zejména pistolí.[10] Tato souhra umožnila na sklonku roku 1944 uskutečnit postupné vyzbrojováni ilegálních pracovníků a jejich výcvik pod vedením kádrů z Národní revoluční armády.[10]

Zatčení, výslechy, věznění,...

Dne 19. ledna 1945[5] byl Edmund Trachta přibližně uprostřed pražské ulice Ve Smečkách zatčen gestapem.[p. 5] Gestapo pokračovalo ve vyslýchání zatčených, stále hledalo vedoucí činitele. Uspělo až začátkem března 1945.

Edmund Trachta byl po svém zatčení nejprve podroben zostřeným výslechům v pražském Petschkově paláci, následně vězněn v pankrácké věznici v Praze (byl držen v cele číslo 30; měl číslo vězně 33 373)[5] a nakonec deportován 13. února 1945[5][15] do věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně. Tady byl držen v cele číslo 44. ve IV. dvoře terezínské pevnosti.[5] V Terezíně byl Edmund Trachta popraven zastřelením 2. května 1945.[11][12][16][p. 6] Těla 51 mladých levicově orientovaných odbojářů (popravených 2. května 1945) byla následně zpopelněna v litoměřickém krematoriu. Tento popel je dnes uložen pod tzv. hlavním pylonem na Národním hřbitově v Terezíně.[5][2]

Připomínky

  • Pamětní deska ve Strakonicích na Velkém náměstí číslo 221 (vedle lékárny U Červeného hroznu nacházející se na domě na adrese: Na Stráži 222, 38601 Strakonice I, Česko) připomíná Karla Bučka a Edmunda Trachtu a to následujícím textem: Zde žili a pracovali / Karel Buček člen ilegálního okresního vedení KSČ narozený 26. 1. 1912, popravený 27. 10. 1942 v Mnichově / Edmund Trachta člen ilegálního vedení KSČ a odbojové organizace „Předvoj“ narozený / 4. 1. 1902, popravený 2. 5. 1945 v Terezíně // Čest jejich památce![6][20][21]
  • Ulice Trachtova existuje od roku 1981 v pražských Košířích jako relativně krátká spojka mezi ulicemi Černochovou a Urbanovou.[4][22][p. 7]
  • Ve Strakonicích existuje rovněž po něm pojmenovaná ulice Trachtova.[4]
  • Připomínky
  • Záběr z pauzy při natáčení filmu Pražský kat (1927). Edmund Trachta stojí zcela vpravo[27]
    Záběr z pauzy při natáčení filmu Pražský kat (1927). Edmund Trachta stojí zcela vpravo[27]
  • Pamětní deska ve Strakonicích
    Pamětní deska ve Strakonicích
  • Trachtova ulice na Praze 5
    (c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0
    Trachtova ulice na Praze 5
  • Trachtova ulice ve Strakonicích
    Trachtova ulice ve Strakonicích

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Dnes (rok 2023) se jedná o dům na adrese: Velké náměstí 221, 386 01 Strakonice I, Česko, kde je umístěna i pamětní deska.[6]
  2. ↑ Předvoj byla protifašistická odbojová organizace zvl. mládeže orientovaná komunisticky, která působila v letech 1943–1945 v Protektorátu Čechy a Morava. Myšlenka založení odbojové skupiny vznikla mezi mladými, kteří se v období protektorátu scházeli v evangelickém sboru v Praze na Smíchově. Jádrem skupiny byli tři přátelé Karel Hiršl, Václav Dobiáš a Jiří Staněk. K nim se později připojil i Hiršlův přítel z táborů YMKY Jan Mojžíš, který se přestěhoval z Brna do Prahy. Kroužek se rozrůstal a na podzim 1942 přibyl mladý učitel Jaromír Mrkos. K prvním pěti se přidaly ještě dvě dívky – sestry Želmíra a Nataša Kálalovy, dále Karel Kosík a čtveřice čerstvých maturantů Radovan Richta, Antonín Růžek, Karel Šmirous a Jiří Vrba, o něco později ještě přesvědčení komunisté Jevgenij Šesták a Kamil Zoufalý.
  3. ↑ Jedním z čelních členů Předvoje byl i český filozof a sociolog Karel Ondryáš (1924–1983).[5]
  4. ↑ Zdeněk Fink byl za protektorátu konfidentem pražského gestapa a SD (Sicherheitsdienstu – tajné policie nacistického Německa). Byl řízen z fiktivní firmy „Albatros“, která sloužila (coby „volavčí síť“) gestapu jako centrální kancelář k utajenému styku se svými konfidenty, agenty a informátory. Zdeněk Fink byl zapojen do této „volavčí sítě“ sloužící k infiltraci gestapa do skutečných odbojových skupin. Na tuto „návnadu“ se nakonec německým bezpečnostním složkám podařilo nalákat odbojové skupiny Prokop Holý, Předvoj a některé menší organizace z ministerstva obrany, z řad železničářů Wilsonova nádraží, či z Avie Čakovice.
  5. ↑ Ve stejný den tj. 19. ledna 1945 byl gestapem zatčen i vedoucí představitel skupiny Prokop Holý Bohuslav Hanuš a likvidace ilegální organizace Prokop Holý pokračovala i ve dnech následujících. Bohuslav Hanuš i Edmund Trachta byli popraveni ve stejný den tj. 2. května 1945 v Malé pevnosti Terezín.[11][12]
  6. ↑ Poslední a zároveň největší poprava v Malé pevnosti Terezín byla provedena v samotném závěru druhé světové války, 2. května 1945.[17] Bylo při ní zastřeleno 49 mužů a 3 ženy, většinou členů odbojové organizace Předvoj a ilegální KSČ.[18][19]
  7. ↑ Na katastrálním území Prahy 5 existuje (rok 2023) ještě několik dalších ulic pojmenovaných po odbojářích ze druhé světové války. Jde především o členy organizace Předvoj. Tyto osoby se scházeli v Evangelickém sboru na Santošce (Praha 5). Někteří z nich byli zatčeni v období od ledna 1945 až do dubna 1945, podrobeni výslechům v Petschkově paláci a deportováni do věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín. Zde byli hromadně popraveni 2. května 1945 v rámci poslední terezínské popravy 51 odbojářů.[4] Jednalo se o Jindřicha Černocha (* 1910), Vratislava Holáta (* 1926), Josefa Hillebranta (* 1923) a Miroslava Hoška (*1920).[4] Po řadě tedy ulice: Černochova;[23] Holátova;[24] Hillebrantova[25] a Hoškova.[26]

Reference

  1. ↑ a b Edmund Vilém Alois Trachta (* 04.01.1902 Praha – 02.05.1945 Terezín): filmový herec, zubní technik ve Strakonicích, účastník protifašistického odboje. [online]. Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Edmund Trachta; Narozen: 4 leden 1902; Zemřel: 2 květen 1945 [online]. web: Billion Graves [cit. 2023-04-25]. Hřbitov Terezín, Národní hřbitov, Memorial Cemetery, památník Terezín. Dostupné online. 
  3. ↑ Časopis: týdeník „Mladý svět“; ISSN 0323-2042; Praha: Mladá fronta, Rok vydání 1972; datum vydání: 01.08.1972; Ročník 14; Číslo 31; strana 14; Místo uložení: Národní knihovna České republiky - Knihovní fondy a služby (Signatura: 54 B 2790) dostupné zde
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Názvy ulic; ulice Trachtova [online]. [cit. 2023-04-25]. Ve formátu *.pdf. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w HORTENSIE. Edmond Trachta (* 4.1. 1902 Praha – 2.5. 1945, koncentrační tábor Terezín; Povolání:herec; Národnost:česká [online]. web: Filmová databáze cz [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Pamětní deska Karlu Bučkovi a Edmundu Trachtovi [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-04-25]. Velké náměstí 221, 386 01 Strakonice I, Česko (GPS souřadnice: 49.2615878N, 13.9026847E; 49°15'41.716"N, 13°54'9.665"E). Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e Edmond Trachta (* 04.01.1902 Praha – 02.05.1945 koncentrační tábor Terezín): herec, lékař; Alternativní jména: Edmund Vilém Alois Trachta (rodné jméno) [online]. web: Filmový přehled cz [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c Edmond Trachta (* January 4 1902 in Zizkov Prague – May 2 1945 in Concentration Camp Terezín): [online]. web: IMdb cz [cit. 2023-04-25]. Actor – known for Prazský kat (1927), Pohorská vesnice (1928) and Bozí mlýny (1929).. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d Filmový kurýr: Čtrnáctideník hájící zájmy československého filmového obchodu a průmyslu. Nakladatel: Praha: Josef Koza, 9.3.1929, 3(10), strana (12). ISSN 1801-9501. Dostupné zde
  10. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r MENCL, Vojtěch a Oldřich SLÁDEK. Dny odvahy: Z historie revoluční skupiny Předvoj. Praha: Svoboda, 1966, 145 stran; strany 98, 99, 141. Místo uložení: Národní knihovna České republiky – Knihovní fondy a služby (Signatura: I 178751)
  11. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Edmund Trachta). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 311, 312. 
  12. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Edmund Trachta, s. 679. 
  13. ↑ a b c METELEC, Matěj. Revoluční skupina Předvoj: 75 let od popravy mladých odbojářů [online]. 2020-05-05 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ HÁJKOVÁ, Alena; TOMÁŠEK, Dušan. Poslední poprava v Terezíně. 1.. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 415 s. S. 120. 
  15. ↑ Edmund Trachta (* 4. 1. 1902, Praha), bydliště: Strakonice; povolání: Dentista [online]. web: Památník Terezín cz; Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2023-04-25]. 13. února 1945; 21. února 1945 (přesuny mezi věznicí Pankrác a Malou pevností Terezín). Dostupné online. 
  16. ↑ Edmund Trachta (* 4. 1. 1902, Praha), bydliště: Strakonice; povolání: Dentista [online]. web: Památník Terezín cz; Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2023-04-25]. Přesuny: Z Prahy Pankráce 10. dubna 1945 do Malé pevnosti Terezín, tady popraven 2. května 1945. Dostupné online. 
  17. ↑ V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 290
  18. ↑ V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 83
  19. ↑ Seznam 51 posledních popravených v Terezíně – Dne 2.5.1945 [online]. web: Válka cz [cit. 2023-04-25]. 43. Trachta Edmund, nar. 4.1.1902 v Praze-Žižkově, zubní technik. Dostupné online. 
  20. ↑ Karel Buček a Edmund Trachta na Velkém náměstí – vedle lékárny U Červeného hroznu [online]. web: Strakonice eu [cit. 2023-04-25]. Velké nám. 222, 386 01 Strakonice (49°15'41.4"N 13°54'09.2"E). Dostupné online. 
  21. ↑ pamětní deska Karel Buček a Edmund Trachta [online]. web: Šumava cz [cit. 2023-04-25]. Na budově ve městě Strakonice; GPS: 49°15'41.313"N, 13°54'9.119"E. Dostupné online. 
  22. ↑ Trachtova ulice (Praha 5) [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-04-25]. GPS souřadnice: 50°3'44.924"N, 14°22'44.252"E (50.0624789N, 14.3789589E). Dostupné online. 
  23. ↑ Černochova ulice (Praha 5) [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-04-25]. GPS: 50.0628419N, 14.3794717E (50°3'46.231"N, 14°22'46.098"E). Dostupné online. 
  24. ↑ Holátova ulice (Praha 5) [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-04-25]. GPS: 50°3'47.042"N, 14°22'56.403"E (50.0630672N, 14.3823342E). Dostupné online. 
  25. ↑ Hillebrantova ulice (Praha 5) [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-04-25]. GPS: 50.0635675N, 14.3804708E (50°3'48.843"N, 14°22'49.695"E). Dostupné online. 
  26. ↑ Hoškova ulice (Praha 5) [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-04-25]. GPS: 50°3'47.604"N, 14°22'56.354"E (50.0632233N, 14.3823206E). Dostupné online. 
  27. ↑ Illustrovaný čtrnáctidenník „Český svět“. Praha: Karel Hipman; Rok vydání 1928; Ročník 24; Datum vydání 1.12.1927; číslo 11; strana 18; Místo uložení: Národní knihovna České republiky - Knihovní fondy a služby (Signatura: 54 D 1998) On line zde

Literatura

  • FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky. 1. vydání, Praha: Libri, 2006–2008; 3 svazky, ISBN 80-7277-331-3; III. svazek
  • HÁJKOVÁ, Alena a TOMÁŠEK, Dušan. XYZ: poslední poprava v Terezíně. 1. vydání Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988; 414 stran
  • URBANOVÁ, Eva; (Urgošíková, Blažena; Klimeš, Ivan; Opěla, Vladimír; Panznerová, Jitka). Český hraný film = Czech feature film. Praha: Národní filmový archiv (NFA), 1995–2010; 6 svazků; ISBN 80-7004-082-3; Svazek I.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Trachtova street, sign, Praha.jpg
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0
Trachtova ulice v Košířích v Praze 5
Edmund Trachta 1902 1945 year 1929.png
Fotografie neznámého autora, rok 1929; pod fotografií nápis: „Edmond Trachta, jeho postavy milovníků vyznačují se dobrou charakteristikou (filmy: Pražský kat, Pohorská vesnice, Dítě periferie, Boží mlýny aj.)“
Karel Hilsr 1922 1945 B.png
Karel Hiršl (*27. prosince 1922 – 2. května 1945 Terezín) byl český odpůrce nacistického režimu. Vystudoval Vančurovo gymnázium v Praze, pracoval ve filmových studiích na Barrandově v oddělení Prag-Filmu. Za okupace byl vůdcem odbojové skupiny Předvoj, za což byl uvězněn v Terezíně a těsně před koncem války popraven.
Nestor.Holejko.(1902).gif
Nestor Holejko (* 28. října 1902) za protektorátu pracoval jako agent tajné policie nacistického Německa a jako konfident gestapa. Byl nasazován do protikomunistického a protiparašutistického referátu. Po druhé světové válce se dostal přes Švýcarsko do USA. Po útěku do USA sloužil v řadách americké Ústřední zpravodajské služby (CIA). Vypátrán byl až v šedesátých letech dvacátého století v USA.[1] Požadavek na vrácení Holejka do Československa (vznesený v roce 1968) byl Američany zamítnut. Do Československa tak Holejko nikdy vydán nebyl a v USA žil až do své smrti. Foto před rokem 1945.
Prazsky Kat 1927 Charvat Kalmarova Trachta.png
Fotografie neznámého autora z roku 1927. Momentka při pauze během natáčení českého černobílého němého filmu „Pražský kat“. Herec Edmund Trachta (1902–1945) stojí zcela vpravo v kostýmu, ve kterém ztvárnil postavu Jana Václava Mydláře. Jan Václav Mydlář představoval ve filmu syna staroměstského mistra popravčího (kata) Jana Mydláře. Uprostřed snímku herečka Marie Kalmarová mladší (* 1910); zcela vlevo pak herec Alois Charvát (* 1857).
Edmund Trachta 1902 1945 before 1945.png
Edmund Trachta na fotografii neznámého autora před rokem 1945
Trachtova Ulice Strakonice Cedule.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Trachtova ulice ve Strakonicích, červená popisná tabulka
Jaroslav.Zicha(xxxx-1945).gif
Jaroslav Žícha (* ? - † 1945 v Praze) spolupracoval dobrovolně jako konfident s protikomunistickým referátem gestapa již od roku 1939. Gestapo jej nejprve využilo proti vydavatelům ilegálního časopisu "V boj" a také proti odbojové skupině "Všeobecné národní hnutí" (známa spíše pod označením "Prstýnkáři"), na jejíž likvidaci měl nemalý podíl. Kromě likvidace ilegální odbojové skupiny "KOS" se podílel i na likvidaci skupiny "Plamen svobody". Jaroslav Žícha byl od roku 1943 členem volavčí sítě vybudované vedoucím protiparašutistického oddělení Willi Leimerem. Po skončení květnového povstání pražského lidu - asi 5 dní po osvobození v květnu 1945 spáchal údajně sebevraždu oběšením ve sklepě domu, kde bydlel. Foto datované před rokem 1945.
Pam Deska Bucek Trachta Strakonice.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní deska ve Strakonicích na Velkém náměstí číslo 221 (vedle lékárny „U Červeného hroznu“ nacházející se na domě na adrese: Na Stráži 222, 38601 Strakonice I, Česko) připomíná Karla Bučka a Edmunda Trachtu a to následujícím textem: Zde žili a pracovali / Karel Buček člen ilegálního okresního vedení KSČ narozený 26. 1. 1912, popravený 27. 10. 1942 v Mnichově / Edmund Trachta člen ilegálního vedení KSČ a odbojové organizace „Předvoj“ narozený / 4. 1. 1902, popravený 2. 5. 1945 v Terezíně // Čest jejich památce!
Zdenek Fink Konfident Prazskeho Gestapa.png
Zdeněk Fink byl za Protektorátu Čechy a Morava konfidentem pražského gestapa a Sicherheitsdienstu (SD). S gestapem začal spolupracovat po svém zatčení souvisejícím s nelegálním (tzv. černým) obchodem. Mimo jiných akcí byl nasazen gestapem proti partizánskému oddílu Národní mstitel, kdy se Fink vydával za člena fiktivního „Ústředí československého odboje v Praze“. Toto „Ústředí“ sloužilo jako volavčí síť gestapa. Ke konci německé okupace Čech a Moravy došlo k prozrazení Finkovy identity a členové domácího odboje se jej pokusili zlikvidovat. Zdeněk Fink byl internován do pražské věznici na Pankráci, ale dne 5. května 1945 padla věznice do rukou povstalců, zde zadržovaní (mezi nimi i Zdeněk Fink) byli osvobozeni a bylo jim umožněno věznici opustit. Fink využil situace a z věznice odešel. Nikdy nebyl dopaden a za své činy potrestán.