Edmund z Langley
| Edmund z Langley | |
|---|---|
| vévoda z Yorku, hrabě z Cambridge | |
 Edmund z Langley | |
| Narození | 5. června 1341 Kings Langley, Hertfordshire |
| Úmrtí | 1. srpna 1402 (ve věku 61 let) Kings Langley, Hertfordshire |
| Pohřben | Kings Langley, Hertfordshire |
| Manželky | I. Isabela Kastilská II. Jana Hollandová |
| Potomci | Eduard z Norwich Konstancie z Yorku Richard z Konisburgu |
| Rod | Yorkové |
| Dynastie | Plantageneti |
| Otec | Eduard III. Anglický |
| Matka | Filipa z Hainaultu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Edmund z Langley, 1. vévoda z Yorku, 1. hrabě z Cambridge (5. června 1341 – 1. srpna 1402) byl syn anglického krále Eduarda III. a jeho ženy Filipy z Hainaultu, čtvrtý z pěti synů, kteří se dožili dospělosti. Byl zakladatelem rodu Yorků, vedlejší větve dynastie Plantagenetů, která později nastoupila na anglický trůn. Svůj přídomek z Langley získal podle místa svého narození, paláce Langley v Hertfordshiru.
Život
Po smrti svého kmotra, hraběte ze Surrey, získal Edmund jeho země na sever od Trentu, hlavně v Yorkshiru. V roce 1359 doprovázel svého otce krále Eduarda III. na neúspěšné vojenské výpravě do Francie. Roku 1361 se stal rytířem Podvazkového řádu a o rok později (13. listopadu) získal titul hraběte z Cambridge.[1] V roce 1369 se připojil se svými 400 pěšáky a 400 lučištníky k Johnu Hastingsovi při jeho kampani v Bretani a Angoulême. Následujícího roku, znovu s Hastingsem, podstoupil výpravu na osvobození pevnosti Belle Perche a poté doprovázel prince Eduarda (tzv. Černého prince) na tažení, které vyvrcholilo obležením a následným vypleněním města Limoges. Roku 1375 se spolu s Edmundem Mortimerem, vypravil osvobodit Brest, ale po úvodních úspěších bylo podepsáno příměří. Dne 12. června 1376 se stal konstáblem hradu Dover a správcem pěti přístavů, kteréžto posty držel až do roku 1381. Roku 1381 vedl neúspěšnou expedici, která se připojila k Portugalcům v útoku na Kastilii. Po měsících nerozhodnosti byl vyhlášen mír mezi Španělskem a Portugalskem a Edmund musel odvést své nespokojené oddíly domů. Dne 6. srpna 1385 obdržel titul vévody z Yorku.
Na přelomu let 1394 a 1395, když král Richard II. vytáhl do Irska, působil jako správce království a roku 1395 předsedal parlamentu. V roce 1396 opět spravoval království během královy krátké návštěvy Francie, kde vyzvedával svou nastávající manželku Izabelu z Valois. Třetí období jako zástupce krále nastalo roku 1399, kdy se král Richard opět vydal válčit do Irska. Na konci června 1399 se v Bridlingtonu v Yorkshire vylodil exulant Henry Bolingbroke. Edmund shromáždil armádu, aby se mu postavil, ale poté se k němu připojil, za což byl bohatě odměněn. Bolingbroke svrhl Richarda II. a stal se Jindřichem IV. Vévoda z Yorku poté zůstal věrný novému lancasterskému režimu. V roce 1399 byl krátce jmenován správcem Západní marky na hranicích se Skotskem. Edmund z Langley zemřel 1. srpna 1402 v paláci Langley a byl pohřben v místním kostele. Jeho vévodský titul přešel na jeho nejstaršího syna Eduarda z Norwiche.
Manželství a potomci
Edmundova první žena Isabela byla dcerou kastilského krále Petra I. a Marie z Padilly. Měli spolu dva syny a dceru:
Po Isabelině smrti roku 1392 se Edmund oženil se svou příbuznou Janou Hollandovou. Jejich manželství zůstalo bezdětné.
Vývod z předků
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edmund of Langley, 1st Duke of York na anglické Wikipedii.
- ↑ COKAYNE, G. E., a kol. The Complete Peerage of England, Scotland, Ireland, Great Britain and the United Kingdom, Extant, Extinct or Dormant, new ed.. Svazek XII/2. [s.l.]: [s.n.] S. 896. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Edmund z Langley na Wikimedia Commons
| Vévoda z Yorku 1385 – 1402 | Nástupce: Eduard z Norwiche |
| Hrabě z Cambridge 1362 – 1402 | Nástupce: Eduard z Norwiche |
Média použitá na této stránce
Edmund of Langley 1st Duke of York.