Eduard Cupák

Eduard Cupák
Narození10. března 1932
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí23. června 1996 (ve věku 64 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Alma materJAMU v Brně
Aktivní roky1950–1995
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Cupák (10. března 1932 Brno – 23. června 1996 Praha) byl český filmový a divadelní herec, rozhlasový umělec a dabér.[1]

Život

Narodil se 10. března 1932 v Brně-Řečkovicích. Jeho otcem byl tiskárenský řidič Václav Cupák, který spolu s matkou Antonií měl ještě o 6 let starší dceru Floriku (Květu).[2] Za druhé světové války, v roce 1942, mu otce i babičku popravili nacisté za tisk falešných potravinových lístků.[3] V roce 1947 ukončil měšťanskou školu a poté studoval herectví na Státní hudební a dramatické konzervatoři[2] a Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) v Brně.[4] Už jako nadaný konzervatorista a student JAMU hostoval v letech 1948–1951 ve Státním divadle v Brně.[5] Ve filmu debutoval rovněž během studií v roce 1950, a to v úloze Tomáše, syna uprchlého myslivce v historickém dramatu Temno.[2] Na udání kvůli tehdy trestné homosexualitě byl však také za studií vyslýchán Státní bezpečností.[2] Porušení zákazu účinkování mimo školu (v představení Krysaře) se stalo záminkou pro kárnou komisi, která se mu těsně před koncem studia v roce 1951 snažila zabránit v dokončení školy i získání angažmá.[3][4] Měl pak nastoupit do továrny těžkého průmyslu v Kuřimi.[2][3]

Odešel však do Prahy na konkurz k filmu. Režisér Václav Krška si ho i přes značné problémy prosadil v roli Aloise Jiráska do svého filmu Mladá léta (1952) navzdory protestům kárné komise i ministra kultury. Krška si jej oblíbil a obsazoval jej i do svých dalších filmů Měsíc nad řekou (1953) či Stříbrný vítr (1954).[2] V obou případech Cupák ztvárnil úlohy citlivých zasněných mladíků-intelektuálů a díky jeho mladistvému vzhledu mu zůstaly role mladých chlapců až do poloviny 60. let, stal se jimi velmi populárním. V pohádce Labakan (1956) ztvárnil líného krejčovského tovaryše hrajícího si na sultánova syna. V dramatu Vina Vladimíra Olmera (1956) hrál medika Vladimíra, v romantickém dramatu Žižkovská romance (1958) fasádníka Cínu, v dramatu Cesta zpátky (1958) člena party chuligánů Freddyho, v romantickém dramatu Sny na neděli (1959) nemocného studenta Jindru, v dramatu První parta (1959) bývalého studenta pracujícího v dolech Standu Půlpána nebo mladého dělníka sirkárny Josefa Rezlera v historickém dramatu Pochodně (1960).[2]

V letech 1955[pozn. 1]–1959 a pak znovu 1961–1967 byl též členem souboru Městských divadel pražských.[6] V roce 1959 přešel do Divadla S. K. Neumanna, kde mimo jiné hrál Cida ve stejnojmenné hře Pierra Corneillea.[2] Od roku 1968 už v divadlech jen hostoval.[2]

V 60. letech začal účinkovat v televizi. Pro svůj kultivovaný projev a nezaměnitelný hlubší hlas byl často obsazován i do úlohy vypravěče, věnoval se také dabingu.[2]

V období normalizace dokázal odmítnout tzv. normalizační filmové role i podpis Anticharty, nevyužil ani možnosti emigrace.[3] Byl hojně obsazován v celé řadě spíše vedlejších rolí.

Patřil mezi umělecké osobnosti, o nichž bylo veřejně známo, že jsou gayi, přestože o svém soukromém životě příliš nemluvily.[7] Jeho životním partnerem se v roce 1959 stal technik ČKD Václav Květ (1936–2019).[2] 37 let trvající celoživotní soužití s partnerem prožíval nenápadně a bez skandálů. Nejprve spolu žili v domě na Novotného lávce u Karlova mostu, odkud se později, po smrti Václava Kršky, přestěhovali do jeho bytu ve Sněmovní ulici 7 naproti pozdějšímu sídlu Parlamentu České republiky. Později si také vlastními silami vybudovali své letní sídlo v mlýně v Brtnici.[2] Koncem života Cupáka zhoršující se rozedma plic, podpořená vydatným kuřáctvím, donutila ukončit uměleckou činnost. Své nemoci podlehl 23. června 1996. Po jeho smrti Květ zůstal bydlet ve Sněmovní 7, v polovině 10. let 21. století se však musel odstěhovat z důvodu celkové rekonstrukce domu.

Filmografie

  • Temno (1950) – Tomáš
  • Mladá léta (1952) – Alois Jirásek
  • Měsíc nad řekou (1953) – Vilík Roškot
  • Olověný chléb (1953) – Kadeřavý Ferry
  • Přicházejí z tmy (1953) – Ludvík
  • Ztracená stopa (1953) – Pavel Kříž
  • Květ republiky (1954, krátký film FAMU) – Karel Svoboda, syn
  • Jan Hus (1954) – tovaryš Stašek
  • Stříbrný vítr (1954) – Jan Ratkin
  • Z mého života (1955) – Dvořák
  • Vina Vladimíra Olmera (1956) – Vladimír Olmer
  • Labakan (1956) – Labakan
  • Ročník 21 (1957) – Pepouš
  • Žižkovská romance (1958) – Cína
  • Cesta zpátky (1958) – František Pastyřík
  • Sny na neděli (1959) – Jindra
  • Dům na Ořechovce (1959) – Karel
  • První parta (1959) – Stanislav Půlpán
  • Lidé jako ty (1960) – Jirka
  • Pochodně (1960) – Josef Rezler
  • Horoucí srdce (1962) – prof. Mužák
  • Jak se zbavit Helenky (1967) – sportovní redaktor
  • Rekviem za kouzelnou flétnu (1968, TV film) – W. A. Mozart
  • Pasiáns (1969, TV film) – Filip
  • Rozhovory (1969, TV film) – poražený
  • Kladivo na čarodějnice (1969) – farář Schmidt
  • Julián odpadlík (1970, TV film) – Řehoř
  • Byly noci májové (1970, TV film) – Rajniš
  • Pane, vy jste vdova! (1970) – Steiner
  • Taková normální rodinka (1971, TV minisérie) – Péťa
  • Chléb a písně (1971, TV film) – Vinci
  • Pět mužů a jedno srdce (1971) – dr. Hofman
  • Vím, že jsi vrah (1971) – por. Zeman
  • F. L. Věk (1971, TV seriál) – Mozart
  • Lupič Legenda (1972) – Jindřich Legenda
  • Tajemství zlatého Buddhy (1973) – Krasl
  • Velké trápení (1974) – otec
  • Sedmého dne večer (1974) – Martan
  • Akce v Istanbulu (1975) – Powell
  • Pomerančový kluk (1975) – Janeš
  • Mys dobré naděje (1975) – Vaniš
  • Paleta lásky (1976) – Neruda
  • Případ mrtvých spolužáků (1976) – Landkamer
  • Mladý muž a bílá velryba (1978) – Viktor Panc
  • Dnes v jednom domě (1979, TV seriál) – Víťa
  • Kam nikdo nesmí (1979) – Valenta
  • Čas pracuje pro vraha (1979) – Pernata
  • A zlehka zazvoní (1982, TV film) – Josef, rež. Jiří Bělka[8]
  • Poklad hraběte Chamaré (1984) – abbé
  • Až do konce (1984) – hauptsturmbannführer
  • Figurky ze šmantů (1987) – Ing. Tomanec
  • Requiem pro panenku (1991) – doktor
  • Nesmrtelná teta (1993) – Rozum
  • Princezna ze mlejna (1994) – vypravěč
  • Narcisový dům (1994) – otec

Televize

  • 1965 Zločin na poště (TV inscenace povídky) – adjunkt Houdek
  • 1967 Amatér (TV film) – role neurčena
  • 1969 Rozhovory (TV film) – obžalovaný
  • 1973 Nová metoda malíře Smithe (TV komedie) – role: malíř
  • 1983 Oblouk světla (TV inscenace)
  • 1987 Panoptikum města pražského – Němec Poltz v Pozdravu z dovolené
  • 1989 Úraz (TV film) – Dr. Bezděk, tatínek Aleny
  • 1991 Zálety koňského handlíře (TV inscenace)
  • 1991 Uzavřený pavilón (TV inscenace)
  • 1991 Útěk do vězení (TV inscenace)
  • 1991 Tedaldo a Elisa (TV inscenace)
  • 1991 Oko za oko (TV inscenace)
  • 1991 Láska zlatnice Leonetty (TV inscenace)
  • 1992 Dáma ví, kdy přijít (TV inscenace)

Rozhlas

Audioknihy

Cupák namluvil i několik audioknih:

  • Makový mužíček
  • Polní žínka Evelínka
  • Malý princ

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podle údajů České televize již od roku 1953.

Reference

  1. ↑ Zuzana Ptáčková: Eduard Cupák: Stříbrný vítr talentovaného mladíka Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine., Týdeník Televize, 42/2003 – neplatný odkaz !
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l Eduard Cupák — Lidé. Česká televize [online]. [cit. 2021-06-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Události Brno. Dnes je to 25 let, co zemřel Eduard Cupák, rodák z Brna, herec a dabér mnoha lidem navzdory.. Facebook [online]. 2021-06-23 [cit. 2021-06-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 157. 
  5. ↑ Archivovaná kopie. Národní divadlo Brno [online]. [cit. 2020-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-18. 
  6. ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  7. ↑ FANEL, Jiří. Gay historie. 1. vyd. Praha: Dauphin, 2000. 527 s. ISBN 80-7272-010-4. S. 446–447. 
  8. ↑ A zlehka zazvoní (TV film) (1982). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  9. ↑ Jean Racine: Britannicus. Tragédie z prvních let vlády krutého císaře Nerona. Vltava [online]. 2020-02-15 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. 
  10. ↑ HALAS, Jan. Robert Louis Stevenson: Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda. [online]. Český rozhlas, 2020-11-11 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 

Literatura

  • ČERNÝ, Jindřich. Eduard Cupák. Praha: XYZ 302 s. ISBN 978-80-7388-346-1, ISBN 80-7388-346-5. OCLC 664091917 
  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 95, 116
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 197, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 290
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 309, 375, 434, 484, 489, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 60, 130, 263, 266.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 270, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 155–157.
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 434
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 112 . 
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 23, ISBN 80-903399-5-6
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 95
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 176–177. 
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju…Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 155, ISBN 80-85837-35-8
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 23–4, 27, 42, 92, 107, 140, 143, 191, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 225, 305, 307, 310, 366, ISBN 80-85625-19-9
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 476–477. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“