Eduard Falcký

Eduard Falcký
Falcký princ
Eduard Falcký (portrét od Gerarda van Honthorsta)
Narození	5. října 1625 Haag, Spojené provincie nizozemské
Úmrtí	13. března 1663 (37 let) Paříž, Francouzské království
Pohřben	Kostel Val-de-Grâce
Manželka	Anna Gonzagová
Potomci	Luisa Marie Anna Henrietta Benedikta Henrietta
Dynastie	Wittelsbachové
Otec	Fridrich Falcký
Matka	Alžběta Stuartovna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Falcký (německy Eduard, Prinz von der Pfalz; 5. října 1625 Haag – 13. března 1663 Paříž) byl falcký princ z linie Pfalz-Simmern.

Biografie

Původ, mládí

Eduard se narodil jako šestý syn/osmé dítě tzv. "zimního krále" Fridricha Falckého (1596–1632) a jeho manželky, anglické princezny Alžběty Stuartovny (1596–1662). Jeho prarodiči byli z otcovy strany falcký kurfiřt Fridrich IV. Falcký a jeho manželka Luisa Juliana Oranžská, z matčiny pak anglický král Jakub I. Stuart a Anna Dánská. Světlo světa spatřil v nizozemském Haagu, kam uprchli jeho rodiče po ztrátě českého trůnu po bitvě na Bílé hoře.

Manželství, potomci

Eduard byl vychován jako kalvinista, avšak roku 1645 konvertoval, k velké nelibosti a proti odporu své matky ke katolické víře, aby se mohl oženit s o deset let starší Annou Gonzaga (1616–1684), dcerou Karla I. Gonzagy, mantovského vévody, již poznal na své cestě na francouzský dvůr. Manželství bylo uzavřeno tajně 24. dubna roku 1645. Kvůli této změně vyznání, kterou uskutečnil přes odpor své protestantské rodiny, se Eduard obrátil na würzburského biskupa Johanna Philippa von Schönborn, který měl hájit jeho dědické a právní nároky.

Koncem roku 1652 Eduardova starší sestra Luisa Hollandina prchla do Francie, kde pod vlivem svého bratra a jeho manželky rovněž přestoupila na katolickou víru.

Z manželství Eduarda a Anny Gonzaga se narodili čtyři potomci – tři dcery a syn, který však v útlém věku zemřel:

• 1. Luisa Marie (23. 7. 1647 Paříž – 11. 3. 1679 Cáchy)
  • ⚭ (20. 3. 1671 Asnières-sur-Seine) kníže Karel Theodor ze Salmu (7. 7. 1645 Anholt – 10. 11. 1710 Cáchy)
• 2. Anna Henrietta (13. 3. 1648 Paříž – 23. 2. 1723 tamtéž)
  • ⚭ (11. 12. 1663 Paříž) kníže Jindřich Jules Bourbon-Condé (29. 7. 1643 Paříž – 1. 4. 1709 tamtéž)
• 3. syn (27. 12. 1650 – 30. 7. 1651)^[1]
• 4. Benedikta Henrietta (14. 3. 1652 Paříž – 12. 8. 1730 Asnières-sur-Seine)
  • ⚭ (30. 11. 1668 Hannover) Jan Fridrich Brunšvicko-Lüneburský (25. 4. 1625 Herzberg am Harz – 18. 12. 1679 Augsburg), vévoda brunšvicko-lüneburský, kníže z Calenbergu

Důsledky Eduardovy konverze ke katolictví

Eduard žil v Paříži až do své smrti; zemřel zde ve svých 37 letech 13. března roku 1663. Byl pohřben v pařížském kostele Val-de-Grâce.

Kvůli své konverzi ke katolictví byl Eduard vyloučen z dědických nároků ve Falci. V důsledku anglického Act of Settlement z roku 1701, podle něhož z nástupnictví na anglický trůn jsou vyloučeni ti, kdo jsou katolického vyznání („papeženci“) nebo kdo si vezmou za manžela katolíka, byl roku 1714 jako král Velké Británie Jiří I. korunován syn Eduardovy nejmladší sestry Žofie, zatímco Eduardovy dcery byly jako příslušnice katolické církve z následnictví anglického trůnu vyloučeny.

Eduard sám byl, přes své katolické vyznání, jmenován roku 1649 rytířem Podvazkového řádu.

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Literatura

• Anna Wendland: Pfalzgraf Eduard und Prinzessin Luise Hollandine, zwei Konvertiten des Kurhauses Pfalz-Simmern. In: Neue Heidelberger Jahrbücher. 16, 1909, S. 44–80.
• Ludwig Häusser: Geschichte der Rheinischen Pfalz nach ihren politischen, kirchlichen und literarischen Verhältnissen. 2. Ausgabe. Band 2. Mohr, Heidelberg 1856, S. 517, online.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Falcký na Wikimedia Commons
• Eduardova genealogie
• http://www.thepeerage.com/p10142.htm#i101413
• https://www.findagrave.com/memorial/36455581/eduard-von_der_pfalz