Eduard František z Lichtenštejna

Eduard princ z Lichtenštejna
Velitel 6. armádního sboru
Ve funkci: 1859 – 1860
Předchůdce	August von Degenfeld-Schonburg
Nástupce	Ludwig von Gablenz
Velitel 2. armádního sboru
Ve funkci: 1857 – 1859
Předchůdce	Ludwig von Benedek
Nástupce	Edmund Schwarzenberg
Velitel 4. armádního sboru
Ve funkci: 1856 – 1857
Předchůdce	Edmund Schwarzenberg
Nástupce	Ludwig von Benedek
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	polní podmaršál (1849), generálmajor (1848)
Narození	22. února 1809 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	27. června 1864 (ve věku 55 let) Karlovy Vary Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Hrobka Lichtenštejnů ve Vranově
Titul	princ
Choť	Honorata Choloniewski (od 1839)
Rodiče	Jan I. z Lichtenštejna a Marie Josefa z Fürstenbergu-Weitry
Příbuzní	Karel Jan Antonín z Lichtenštejna, František de Paula z Liechtensteinu, Alois II. z Lichtenštejna, Žofie z Esterházy-Lichtenštejna a Ida Leopoldina Žofie z Lichtenštejna (sourozenci)
Profese	aristokrat
Commons	Eduard Franz von Liechtenstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard František Ludvík princ z Lichtenštejna (německy Eduard Franz Ludwig Prinz von und zu Liechtenstein; 22. února 1809 Vídeň – 27. června 1864 Karlovy Vary) byl rakouský šlechtic, generál, princ z rodu Lichtenštejnů. Od mládí sloužil v armádě a rychle postupoval v hodnostech, během revoluce v letech 1848–1849 dosáhl hodností generálmajora (1848) a polního podmaršála (1849). Později byl velitelem několika armádních sborů, v roce 1860 byl penzionován.

Životopis

Pocházel z knížecí rodiny Lichtenštejnů, narodil se jako pátý syn polního maršála knížete Jana Josefa z Lichtenštejna (1760–1836) a jeho manželky Josefy Žofie, rozené Fürstenbergové (1776–1848). Od mládí sloužil v armádě a díky svému původu rychle postupoval v hodnostech. Delší dobu strávil u pěšího pluku č. 34 v Košicích, kde byl povýšen na majora (1836)^[1] a podplukovníka (1838), nakonec byl od roku 1845 jako plukovník a jeho velitelem.^[2][3] V roce 1848 dosáhl hodnosti generálmajora a v revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Praze pod velením maršála maršála Windischgrätze.

V roce 1849 byl povýšen na polního podmaršála a poté byl velitelem divize u 1. armádního sboru.^[4] Od ledna 1856 byl velitelem 4. armádního sboru, poté byl v letech 1857–1859 velitelem 2. armádního sboru v Krakově.^[5] V roce 1859 během války se Sardinií byl se svým sborem převelen do Lombardie a bojoval v bitvě u Magenty. Po válce byl velitelem 6. armádního sboru.^[6] Z funkce odešel v květnu 1860 a v listopadu téhož roku byl na vlastní žádost penzionován ze zdravotních důvodů.^[7][8] Od té doby žil v soukromí a o několik let později zemřel na léčení v Karlových Varech. Byl pohřben v rodové hrobce ve Vranově u Brna.^[9][10]

Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny II. třídy a ruského Řádu sv. Anny III. třídy. Od roku 1851 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 5 posádkově příslušného do Brna.^[11]

Rodina

V roce 1839 se oženil s polskou hraběnkou Honorií Chołoniew-Chołoniewskou (1813–1869),^[12] která byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodil jediný syn Alois (1840–1885), který byl v armádě plukovníkem.^[13]

Nejstarší z jeho sourozenců Alois II. z Lichtenštejna (1796–1858) jako dědic knížecího titulu a rodového majetku hlavou rodu, další bratři sloužili v armádě, vysokých hodností dosáhli princové František de Paula (1802–1887) a Bedřich (1807–1885).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard František z Lichtenštejna na Wikimedia Commons
• Princ Eduard z Lichtenštejna in: Biographisches Lexikon des Kaiserthum Oesterreich