Eduard Herbst

Eduard Herbst
Eduard Herbst
Ministr spravedlnosti Předlitavska
Ve funkci: 30. prosince 1867 – 12. dubna 1870
Předchůdce	Anton von Hye
Nástupce	Adolf von Tschabuschnigg
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1861 – 1892
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1861 – 1891
Stranická příslušnost
Členství	Ústavní strana (Klub liberálů – staroněmci) (Sjednoc. levice) (Německorak. klub) (Sjednoc. něm. levice)
Narození	9. prosince 1820 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	25. června 1892 (ve věku 71 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Děti	Ernst Herbst
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik, pedagog a profesor
Ocenění	Čestné občanství města Liberec
Commons	Eduard Herbst
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Herbst (1. prosince 1820 Vídeň – 25. června 1892 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský politik sudetoněmeckého původu z Čech, v letech 1867–1870 ministr spravedlnosti Předlitavska, jeden z hlavních politiků německorakouských liberálů (takzvaná Německá ústavní strana) a odpůrce českých státoprávních aspirací.

Pocházel z původně etnicky českého žateckého rodu. Teprve jeho dědeček přijal německou variantu příjmení (původně Podzimek).^[1] Eduard Herbst vystudoval právo na Vídeňské univerzitě a roku 1842 nastoupil do státních služeb jako úředník v Dolních Rakousích. V roce 1843 získal titul doktora práv. V roce 1847 vyučoval trestní právo na Lvovské univerzitě, kde si vymohl, že smí přednášet německy místo v latině. Od roku 1858 učil na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.^[2]

Počátkem 60. let 19. století se zapojil do politiky. Od roku 1861 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii venkovských obcí (obvod Šluknov, Haňšpach^[3]). A zemský sněm ho obratem jmenoval i do Říšské rady (tehdy ještě nevolena přímo, ale delegována zemskými zákonodárnými sbory). V letech 1862–1868 zasedal zároveň v pražské městské radě. Již tehdy se profiloval jako schopný řečník a německý liberál, který v roce 1866 ostře na zemském sněmu odmítal státoprávní ambice Čechů. Získal si díky tomu sympatie etnicky německého, zejména městského, obyvatelstva Čech a přezdívku König Eduard.^[2] Představitel české konzervativní šlechty Jindřich Jaroslav Clam-Martinic ho ironicky nazýval králem Eduardem z Deutsch-Böhmen a etnicky česká populace v něm viděla nepřítele. V lednu 1868 se proti jeho návštěvě coby ministra odehrávaly v Praze české demonstrace.^[4]

V polovině 60. let patřil mezi velkorakouské unionisty (termín historika Otty Urbana), tedy stoupence jednotného rakouského státu zahrnujícího i Uhersko. Odmítal dualistické řešení v podobě rakousko-uherského vyrovnání.^[5] Když rakousko-uherské vyrovnání nicméně bylo provedeno, objevil se 30. prosince 1867 jako člen vlády Karla von Auersperga na pozici ministra spravedlnosti Předlitavska. Portfolio si udržel i v následné vládě Leopolda Hasnera, do 12. dubna 1870 .^[6] Ve vládě patřil mezi předáky centralisticky orientované rakouskoněmecké většiny ministrů, kteří odmítali větší pravomoci historických zemí a české státoprávní aspirace. A místo toho prosazovali Předlitavsko jako centralizovaný moderní stát převážně německého charakteru. Podobně jako Ignaz von Plener nebo Karl Giskra byl ve vládě reprezentantem sociálně a názorově soudržné skupiny německých intelektuálů měšťanského původu. Tato skupina měla ve vládě převahu a když panovník vyzval vládu k předložení memoranda k řešení státoprávních otázek, podílel se spolu s nimi na formulaci memoranda, které důrazně odmítalo jakékoliv náznaky federalizace Předlitavska.^[7]

Jako liberál se zasloužil o četné demokratické zákony, včetně Májových zákonů oslabujících vliv katolické církve na občanské záležitosti nebo tiskový zákon.^[2][1] V ekonomických otázkách byl stoupencem volného trhu. Na krach na vídeňské burze roku 1873 a následnou vlnu bankrotů reagoval s tím, že stát by se měl zdržet intervencí („je třeba nechat odumřít shnilé hodnoty, očistit od nich trh a tak jej zbavit různých parazitů.“). Zároveň ale historik Otto Urban poukazuje na to, že Hebrst se jako jeden z mála představitelů rakouskoněmeckých liberálů v gründerské éře prosperity před krachem nijak osobně neobohacoval a nebyl sám účasten na zakládání finančních ústavů a dalších firem.^[8]

Na Říšské radě zasedal i ve funkčním období 1867–1870 (kurie venkovských obcí Čechy), 1870–1871 (Čechy), 1871–1873 (kurie venkovských obcí Čechy). Zvolen sem byl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 (kurie venkovských obcí v Čechách, obvod Děčín, Rumburk, Cvikov, Šluknov).^[3] Po odchodu z vlády v roce 1870 byl předákem liberální opozice proti vnímané koalici slovanských autonomistů a německých konzervativců za vlády Alfreda von Potockého. Když se rakouskoněmečtí liberálové opět dostali k moci za vlády Adolfa von Auersperga, členem kabinetu se nestal, ale patřil mezi hlavní parlamentní politiky. Do roku 1874 byl předsedou německých liberálů (Deutsche Verfassungspartei, Ústavní strana, v jejichž rámci představoval vůdce křídla tzv. staroněmců.^[9]), pak jeho místo zaujal Ernst von Plener. Zasloužil se o prosazení přímé volby do Říšské rady, která omezila pravomoci zemských sněmů. Zabýval se též rozpočtovou politikou a rozvojem železniční sítě. V roce 1878 ovšem ostře odmítal anexi Bosny a Hercegoviny. V následných letech, kdy vláda Eduarda Taaffeho nadlouho oživila konzervativně-federalistickou koalici (železný kruh pravice), působil opětovně jako opoziční předák.^[2][10]

Odmítal Stremayrova jazyková nařízení (vládní nařízení posilující roli češtiny ve vnějším úředním styku v Čechách) a na Říšské radě podal návrh na jejich opětovný přezkum s tím, že byla vydána nezákonně. V letech 1883–1884 navrhoval na zemském sněmu neúspěšně rozdělení Čech podle národnostních hranic změnou volebních a správních (okresních) obvodů. Šlo o novou koncepci, která v následujících desetiletích byla jedním z hlavních požadavků etnických Němců v Čechách.^[11][12]

Poslanecký mandát na Říšské radě obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1879 (kurie venkovských obcí v Čechách, obvod Děčín, Rumburk, Cvikov, Šluknov), volbách do Říšské rady roku 1885 (nyní již za městskou kurii v Dolních Rakousích, obvod Vídeň, I. okres) a volbách do Říšské rady roku 1891 (opět za městskou kurii Vídeň, I. okres).^[3] Na českém sněmu zasedal do roku 1891 a na Říšské radě setrval až do své smrti.^[2]

Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).^[13] Od roku 1881 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů.^[14] Za tento klub byl zvolen i v roce 1885.^[15] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.^[16] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.^[17] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.^[18]

Jeho syn Ernst Herbst zasedal rovněž na zemském sněmu a Říšské radě. Zemřel roku 1922.^[19] V politice byl aktivní i jeho zeť Heinrich Hütter.^[20]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Herbst na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eduard Herbst