Eduard Karel

Eduard Karel
prof. Eduard Karel
prof. Eduard Karel
Narození20. ledna 1861
Smiřice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. října 1950 (ve věku 89 let)
Turnov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánígrafik, učitel, rytec a malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Karel, křtěný Eduard Ernest Karel (20. ledna 1861 Smiřice[1]18. října 1950 Turnov), byl český rytec, grafik, malíř a pedagog.

Život

Narodil se ve Smiřicích nedaleko od Hradce Králové v rodině řezníka Josefa Karla a jeho ženy Františky rozené Nejdmanové, jako čtvrté dítě z pěti. Ponejprv navštěvoval tehdy ještě dvoutřídní smiřickou školu, prospěch měl dobrý, ale v kreslení vynikal. Po ukončení dvoutřídní školy jej otec nechal vyučit zámečnickému řemeslu v panské pile. Na jeho studia rodina neměla peníze a tak Eduard kreslil po nocích pro své potěšení. Jednou onemocněl a tak jej navštívil místní lékař MUDr. Otakar Jedlička a všiml si jeho kreseb, které ho zaujaly. Vyžádal si několik jeho nejzdařilejších výkresů a zaslal je k posouzení do Umělecké besedy v Praze, která nadanému chlapci pomohla na studia.

Eduard se vydal do Prahy, kde studoval na zlatnické škole a učil se rytectví, cizelování a modelování. Při studiu na této škole si jej při návštěvě všiml ředitel Rakouského muzea pro umění a průmysl dvorní a tajný rada, rytíř Rudolf Eitelberger. Po zhlédnutí jedné z Eduardových prací mu nabídl studium ve Vídni u výtečného grafika Williama Ungera a později i na vídeňské umělecko-průmyslové škole. Ve škole Eduard Karel kreslil, leptal a ryl do mědi podle starých klasických mistrů, kopíroval řadu Rembrandtových listů – tím vším se učil. Často přispíval svými rytinami do Prahy pro prof. Jana Koulu pro časopis „Památky království českého“.

V roce 1885 přestoupil na speciální školu pro dřevoryt a lept k profesorovi W. Hechtovi a zároveň přispěl svými kresbami do díla korunního prince Rudolfa „Die Österreichisch-Ungarische Monarchie im Wört und Bild”. 5. května 1890 se Eduard Karel ve Vídni oženil s Františkovou Bernardovou[2], přijal za své její děti, Františku (* 11. 3. 1886 ve Vídni), Eduarda (* 8. 7. 1888[3] ve Vídni) a Antona (* 26. 9. ve Vídni). V roce 1895 se v Praze na Žižkově narodila jejich společná dcera Vilemína. V roce 1890 ukončil studium na vídeňské umělecko-průmyslové škole, Vídeň opustil a odešel do Karlových Varů, kde získal práci ve zdejší porcelánce, kde kreslil a ryl vzorky do oceli. V roce 1894 odešel do Prahy[4], kde pracoval pro firmu Husník a Häusler“ a po nocích kreslil obrázky do kalendářů.

V roce 1898 opět změnil místo a odjel do Vídně, kde získal místo ve světoznámé grafické firmě J. Löwy. Na manželčin nátlak, aby děti vyrůstaly v Čechách byl nucen Vídeň opustit a tak se vrátil do Prahy, kde přijal místo u začínající grafické firmy Unie, kde nastoupil na místo vedoucího uměleckého oddělení. V té době se však v Praze začal projevovat velký zájem o grafiku a hlavně o lept a k E. Karlovi začali chodit na poradu později velmi známí umělci. Nejdříve to byl malíř Josef Bárta, potom Zdenka Braunerová, Joža Úprka, Adolf Kašpar, Englmüller, K. Špilar, Preisler, Hofbauer, Homoláč a Alfons Mucha. Těsně před svou smrtí přišel i Mikoláš Aleš, protože i on si chtěl zkusit tvořit pomocí leptu. Přicházeli další a další umělci, kteří hledali poučení o grafických technikách – lept, akvatinta, suchá jehla, mezzotinta i dřevoryt. V letech 1906–1922 E. Karel spolupracoval se M. Švabinským a zasvěcoval jej do tajů leptu.

V grafické Unii řídil čtyřbarvotisk, heliogravuru a po jistou dobu i barevný světlotisk. Pod jeho dozorem a s jeho spoluprací byly vydány: Vyšehradský kodex (faksimile), Babička Boženy Němcové ilustrovaná Adolfem Kašparem a s jeho přispěním bylo vydána „Monografie ruských umělců“, kterou vypracoval podle originálů v Moskvě a Petrohradě. Za ikony, provedené E. Karlem, obdržela Unie na světové výstavě v Paříži roku 1925 nejvyšší vyznamenání „Grand Prix“. V roce 1913 zavedl nejnovější způsob rotačního tisku z hloubky, Unií tento druh tisku pojmenovaný „neotypie“.

V roce 1919 přijal nabídku vyučovat na Umělecko-průmyslové škole v Praze grafiku a ve speciální škole prof. Fr. Kysely, V. H. Brunera a J. Bendy vyučoval tehdy používané grafické techniky. Mezi jeho žáky patřili např. Karel Svolinský, Cyril Bouda, Rudolf Švajdler, K. Kinský, rytec poštovních známek B. Heinz, Fr. Vrobel[5], Z. Majrová a další. E. Karel se tak stal prvním učitelem grafiky u nás a naši umělci tak nemuseli hledat vzdělání v cizině. Po večerech a o nedělích vyučoval grafiku na pražské Ukrajinské akademii. Přednášky pořádal i v Technologickém ústavu a na Státní fotografické škole na Smíchově a kromě toho vykonával dohled nad tiskem československých bankovek.

V roce 1928 si vzal zdravotní dovolenou a v roce 1929 odešel do důchodu. Zbytek svého života strávil v Turnově, kde také 18. října 1950 zemřel.

V roce 1981 byla vydána ke dni Československé známky pamětní známka s portrétem Eduarda Karla – učitele grafických technik v Čechách.

Galerie

Odkazy

Literatura

  • 1946 – Grafik Eduard Karel vzpomíná (Zapsal Karel Kinský)
  • 1955 – Dodatky ke slovníku československých výtvarných umělců
  • 1993 – Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A–K)
  • 2000 – Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2001 (V. Ka–Kom)
  • FISCHER, Rudolf. Sborník Poštovního muzea 1984: První rytec československé známky: Eduard Karel, představitel zakladatelské generace české rytecké školy. [s.l.]: [s.n.] 204 s. S. 91–125. 

Reference

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených ve Smiřicích (1836–1864), sign. 2465, ukn 2465, str.239 . Dostupné online.
  2. SOA Zámrsk, Matrika narozených v Modrišicích (1862–1881), sign. 5820, ukn 10690, str.85. Dostupné online.
  3. Matriční záznam o narození a křtu Eduarda Karla farnost Vídeň 18-Währing
  4. NACR Praha, Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství, Karel Eduard (1861) s rodinou Dostupné online.
  5. Informační systém abART: Vrobel František

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Eduard Karel, hrad Křivoklát, rytina (1925-26).jpg
Eduard Karel, hrad Křivoklát, rytina (1925-26)
President TGM.jpg
poštovní známka s portrétem presidenta T. G. Masaryka 1920
Eduard Karel, Praha, rytina (1925-26).jpg
Eduard Karel, Praha, rytina (1925-26)
Poštovní známka Rusko 1913, Nicholas-II.jpg
Poštovní známka Rusko 1913, “House of Romanov, 300th anniversary“ Mi RU 98, Nicholas-II
Eduard Karel (1861-1950).jpg
Eduard Karel (1861-1950), český rytec, grafik, malíř a pedagog
Eduard Karel, Trosky - lept.jpg
Eduard Karel, Trosky - lept
Eduard Karel, hrad Orlík, rytina (1925-26).jpg
Eduard Karel, hrad Orlík, rytina (1925-26)