Eduard Kopáček

Eduard Kopáček
3. primátor statutárního města Plzeň 
Ve funkci:
15. prosince 1971 – 30. dubna 1988
PředchůdceGustav Rada
NástupceBohumil Plátěnka
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Československa

Narození28. dubna 1926
ČeskoslovenskoKvášňovice, Československo
Úmrtí5. ledna 2005 (ve věku 78 let)
ČeskoslovenskoČesko
Profesepolitik, strojní zámečník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eduard Kopáček (28. dubna 1926 Kvášňovice5. ledna 2005[1][2]) byl regionální politik, v letech 1971–1988 primátor města Plzně.

Život

Vyučil se strojním zámečníkem, vyučoval na strojní průmyslovce (nyní Střední průmyslová škola strojnická ) a v letech 1954–1962 byl ředitelem Městské poradny a studovny marxismu-leninismu v Plzni. Dále působil jako tajemník plzeňského Městského výboru KSČ. 15. prosince 1971 byl na plenárním zasedání Městského národního výboru zvolen primátorem města Plzně[3] a ve funkci setrval do 30. dubna 1988, kdy odešel do důchodu.

Za druhé světové války udržoval kontakty s odbojovou skupinou KSMG (Komunistický svaz mladé generace) na plzeňské Doubravce a odbojovou skupinou železničářů.[4] V roce 1968 souhlasil s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa a aktivně se podílel na normalizačním procesu. V roce 1976 byl delegátem XV. sjezdu Komunistické strany Československa[5], v roce 1986 mu byl propůjčen Řád Vítězného února[6] a v roce 1987 převzal Cenu Národního výboru města Plzně.

Je autorem předmluv k fotografickým publikacím o městě Plzni[7] a vzpomínek na Julia Fučíka.

Odkazy

Reference

  1. Eduard Kopáček. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  2. Eduard Kopáček [online]. Knihovna města Plzně [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  3. MARTINOVSKÝ, Ivan. Dějiny Plzně v datech: od prvních stop osídlení až po současnost. Vyd. 1. vyd. Praha: Nakl. Lidové noviny 787 s. ISBN 978-80-7106-723-8. 
  4. SKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  5. SKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  6. Ocenění dlouholeté práce. Pravda. 1986-04-26, roč. 67, čís. 98, s. 1. 
  7. SKC - Výsledky vyhledávání. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 

Literatura

  1. SKÁLA, Adam a kol. Dějiny města Plzně. 3, 1918-1990. Vydání první. Plzeň: Statutární město Plzeň, 2018. 1169 s.
  2. (NŠ). Ex-primátor Kopáček před týdnem zemřel. Plzeňský deník. 2005-01-14, roč. 14, čís. 11, s. 9.
  3. Plzeňští purkmistři, starostové a primátoři. Plzeňský deník. 2002-11-15, roč. 11, čís. 266, s. 17.
  4. LAŠTOVKA, Vojtěch. Odboj mládeže Plzeňska proti fašistickým okupantům. [Část 1]. Minulostí Západočeského kraje, 1978, 14, s. 71-90.
  5. KOPÁČEK, Eduard. Jak jsem poznal Julia Fučíka. Pravda. 1970-09-05, roč. 51, čís. 210. Příloha, s. 4.
  6. KOPÁČEK, Eduard. V Plzni o Sovětském svazu. Pravda. 1970-11-07, roč. 51, čís. 264. Příloha, s. 4.
  7. LAŠTOVKA, Vojtěch, ed. Vyprávění o rodné straně 1921-1961: Sborník vzpomínek komunistů Plzeňska. 1. vyd. Plzeň: Krajské nakladatelství, 1961. 244, [2] s.

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“