Eduard Soška

Eduard Soška
Kapitán Eduard Soška
Kapitán Eduard Soška
Narození1913
Řečice nad Bobrůvkou, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. listopadu 1944 (ve věku 30–31 let)
Paseky (součást obce Proseč; okres Chrudim), Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtísebevražda v bezvýchodné situaci
Místo pohřbeníPomník generála Svatoně a kapitána Sošky (v parčíku generála Svatoně a kapitána Sošky)
Národnostčeská
ObčanstvíRakousko-Uherské
Povolánívoják z povolání (důstojník)
Zaměstnavatelprvorepubliková československá armáda
Znám jakoalias „Eda“ nebo „Skřivánek““
Titulkapitán
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tálský mlýn (foto rok 1895)
Pomník generála Josefa Svatoně a kapitána Eduarda Sošky

Eduard Soška (1913 Řečice nad Bobrůvkou – 1. listopadu 1944 Paseky (součást obce Proseč; okres Chrudim)) byl za Protektorátu Čechy a Morava členem ilegální odbojové organizace Obrana národa (ON), Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ) a Rady tří (R3). Zemřel vlastní zbraní (společně s podplukovníkem Josefem Svatoněm) při úniku z obklíčení gestapem dne 1. listopadu 1944 v Pasekách u Proseče.[1][2]

Život

Eduard Soška pocházel ze samoty Tálský mlýn.[1][p. 1] Byl obchodníkem z Nového Města na Moravě a členem sokolské organizace.[4]

V odboji

Za protektorátu se Eduard Soška zapojil do práce v několika ilegálních odbojových organizacic: Obrana národa (ON)), Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ), Jaro respektive Rada tří (R3).[4] V protiněmeckém odboji používal krycí jména „Eda“ nebo „Skřivánek“.[4]

Když německé bezpečnostní složky rozbily místní ilegální odbojovou organizaci Obrana národa v Novém Městě na Moravě byl pověřen odbojář (správce hospodářského družstva) Bohuslav Sláma vybudováním nové odbojové sítě, která by působila v okolí Žďáru nad Sázavou.[4] Prostřednictvím v odboji zapojeného Hynka Hájka z Nového Města na Moravě se Sláma seznámil s Eduardem Soškou.[4]

Soška byl v té době významným spolupracovníkem odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ), která měla regionální působiště v Novém Městě na Moravě a jeho okolí.[4] Na Novoměstsku operovala tato organizace pod vedením prof. JUDr. Josefa Grňy a kapitána generálního štábu Karla Veselého-Stainera. Budování nové sítě ilegální organizace s působností v okolí Nového Města na Moravě začalo v prosinci 1941.[4] S Bohuslavem Slámou spolupracovali (kromě Eduarda Sošky) i další odbojáři (obchodník Albert Sedlák, žďárský lékař MUDr. Alois Frendlovský, katolický farář z Bohdalova Josef Votava a další). Albert Sedlák spolu s MUDr. Aloisem Frendlovským také zastávali funkci spojek mezi organizací Rada tří a sovětskými partyzány na Žďársku.[4]

V roce 1942 vznikla na teritoriu protektorátu odbojová organizace Rada tří (R3).[4][p. 2] V čele R3 stál divizní generál Vojtěch Luža.[4] Asi 11 km jihozápadně od Žďáru nad Sázavou v Bohdalově se od roku 1944 začali často scházet vedoucí R3 mezi něž patřil generál Vojtěch Luža, kapitán generálního štábu Karel Veselý-Stainer, JUDr. Josef Grňa, Eduard Soška a další.[4] Dne 21. května 1944 se podařilo radistovi rotnému Karlu Miemczykovi z paradesantního výsadku CALCIUM navázat ilegální radiové spojení s Londýnem.[2] Radiová relace se uskutečnila z Nového Města na Moravě z domu Eduarda Sošky – tehdy významného příslušníka ilegální organizace Jaro.[2] R3 se tak na počátku léta roku 1944 napojila na paradesantní skupinu CALCIUM.[4] Eduard Soška se definitivně ponořil do ilegality 2. července 1944.[2]

Když byl generál Vojtěch Luža dne 2. října 1944 zastřelen v obci Hřiště u Přibyslavi, byl podplukovník Josef Svatoň určen Grňou, aby ve vojenském vedení R3 (v celé oblasti Vysočiny[5]) Lužu zastoupil. Svatoň ale velení R3 (svoji moc) převedl obratem na vojenský kolektivní výbor tvořený Karlem Veselým-Štainerem, podplukovníkem Josefem Robotkou a kapitánem Eduardem Soškou. Od roku 1944 zastával Soška funkci pobočníka podplukovníka (in memoriam generála) Josefa Svatoně.[4][2]

František Famfulík

Český protektorátní vrchní četnický strážmistr František Famfulík se prokazatelně podílel na zřizování úkrytů pro odbojáře z řad Obrany národa a tuto službu poskytl jak podplukovníku Josefu Svatoňovi, tak i jeho pobočníkovi kapitánu Eduardu Soškovi a to v době, kdy již gestapo znalo jejich totožnost.[6][7][8][1] Oba jmenovaní byli napojeni na část londýnského odboje, oni a jejich odbojoví spolupracovníci operovali v oblasti s velmi nepřehledným terénem (kolem Nových Hradů a Proseče). Jedno z konspirativních setkání se uskutečnilo v hájovně Čeňka Dolečka nedaleko Brandýsa nad Orlicí a na samotném jeho zajištění se podílel i František Famfulík tím, že pro Josefa Svatoně a Eduarda Sošku zajistil padělané doklady totožnosti.[9] Falešné doklady byly zhotoveny na oficiálních protektorátních tiskopisech a v případě kontroly v terénu (tedy mimo úřadovnu policie, četnictva nebo gestapa) se jevily jako plně dostačující.[9]

Soumrak

Na podzim 1944 se gestapu podařil průnik do ilegální sítě hasičských spolků a kruté výslechy zatčených osob poskytly německé státní tajné policii nové stopy.[10] Rada tří využívala k úschově ilegální vysílačky Milada (a k dočasnému úkrytu svých členů) objekt v Proseči, kde bydleli manželé Hartmanovi.[10] Ke konci října 1944 navštívil Hartmanovi jim neznámý muž (člen pardubického gestapa) Hubert Hanouske, znal odbojové tajné heslo („Pod dubem, za dubem“) a sháněl se po poštovním úředníkovi Janu Hartmanovi. Paní Hartmanová jej nasměrovala ke Křemenákům a Ehrenbergerům.[10] U Křemenáků gestapo nenašlo ani Hartmana a ani Josefa Svatoše a proto pokračovalo dále na Paseky nad Prosečí k nadlesnímu Ehrenbergerovi, jehož hájenku obklíčilo 1. listopadu 1944 v 7.00 hodin ráno celkem osm mužů.[10]

V obklíčení

Gestapo vyzvalo hajného Ehrenbergera aby se vzdal (a otevřel) a do hájenky poslalo českého protektorátního četníka Protivínského.[10] Ehrenberger po krátkém výslechu přiznal, že na půdě hájovny někoho ukrývá.[10] Následoval výstup k půdě v pořadí Ehrenberger, Protivínský a člen gestapa.[10] Na půdě panovala tma, okno vedoucí do zahrady bylo zatemněné. Když skupina dosáhla posledního schodu uskočil hajný stranou a vzápětí nato uslyšel dvojí cvaknutí kohoutku. Protivínský skočil ze schodů dolů a spolu s ním padal i člen gestapa.[10] Svatoňovi nejspíše selhala pistole, ale v nastalém zmatku unikli spolu se Soškou oknem do zahrady a prchali úvozem pryč od hájenky.[10] Německá obsluha kulometu na ně zahájila střelbu.[10]

Poslední minuty

Podplukovník Josef Svatoň byl zraněn a kapitán Eduard Soška, poté, co se mu podařilo dostat se mimo nebezpečný otevřený prostor, se pokusil pro Svatoně vrátit.[11] Palba z kulometu zasáhla Sošku, který ve svízelné situaci spáchal sebevraždu vlastní zbraní. Těžce zraněný Svatoň se živý do rukou gestapa rovněž nedostal.[11] Těla obou odbojářů nacisté převezli do pardubického krematoria, avšak tamní pracovníci popel hrdinů uchovali.[12][13] V místě přestřelky byl (o rok později) vztyčen památník věnovaný oběma vůdcům partyzánského odboje proti nacistům.[12][13] V jeho základech je uložen jejich popel.[10]

Připomínka

V Proseči–Pasekách v místním parčíku generála Svatoně a kapitána Sošky u silnice číslo 357 vpravo u cesty (označen informační cedulí) se nachází osm metrů vysoký kamenná pomník Obětem 2. světové války respektive pomník věnovaný generálu Svatoňovi a kapitánu Soškovi. Autorem pomníku je architekt Jaroslav Mošek. Pomník byl slavnostně odhalen 1. listopadu 1945 (přesně rok po jejich smrti). V základech pomníku jsou uloženy urny s popelem obou jmenovaných odbojářů. Pomník připomíná místo, kde našli smrt oba vůdci partyzánského odboje proti nacistům. Na pomníku je nápis: HRDINŮM NÁRODNÍ REVOLUCE // ZDE PADLI 1.11.1944 / GEN. JOSEF SVATOŇ / KPT. EDUARD SOŠKA.[13][12]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Tálský mlýn (Pilský mlýn; Piller Mühle) je objekt nacházející se severně od Žďáru nad Sázavou a přiléhající těsně k jižnímu okraji Pilské vodní nádrže.[3]
  2. ↑ Ilegální organizace Rada tří začínala původně s názvem Přípravný revoluční výbor, posléze se přejmenovala na Jaro, a nakonec v létě 1944 přijala označení Rada tří.[4]

Reference

  1. ↑ a b c Zajímavosti [online]. web: Oficiální strány Řečice nad Bobrůvkou [cit. 2022-08-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Eduard Soška, s. 595, 609, 648, 649. 
  3. ↑ Tálský mlýn, Pilský mlýn; Piller Mühle [online]. web: Vodní mlýny cz [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n ROSECKÝ, Lukáš. Odbojové hnutí na Žďársku na konci 2. světové války. Pardubice, 2019 [cit. 2022-08-30]. 88 s. bakalářská. Univerzita Pardubice; Filozofická fakulta; studijní program: Historické vědy; Studijní obory: Historie, Ochrana památek. Vedoucí práce doc. PhDr. Jan Němeček, DrSc. (Ústav historických věd). s. 14, 15, 16. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online.
  5. ↑ PPLK. JOSEF SVATOŇ (* 08. 03. 1896 Dolní Roveň (okres Pardubice) – 01. 11. 1944 Paseky (Proseč, okres Chrudim) [online]. web: Osobnosti regionů (Městská knihovna Ústí nad Orlicí) [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ ROSECKÝ, Lukáš. Odbojové hnutí na Žďársku na konci 2. světové války. Pardubice, 2019 [cit. 2022-08-30]. 88 s. bakalářská. Univerzita Pardubice; Filozofická fakulta; studijní program: Historické vědy; Studijní obory: Historie, Ochrana památek. Vedoucí práce doc. PhDr. Jan Němeček, DrSc. (Ústav historických věd). s. 16, 67. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online.
  7. ↑ VANÍČEK, Lukáš. „Já už si ho najdu sám," řekl gestapák a odešel [online]. web: Deník cz (Pardubický kraj), 2015-06-03 [cit. 2022-08-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ VANÍČEK, Lukáš. „Já už si ho najdu sám," řekl gestapák a odešel [online]. web: Deník cz (Pardubický kraj), 2015-06-03 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b PODKÁST PRO KAŽDÉHO. František Famfulík (1910-1943) - četník odbojář [online]. web: You Tube com, 2021-11-07 [cit. 2022-08-22]. Stopáž videa: 14 minut a 28 sekund. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e f g h i j k KUCHTOVÁ, Šárka. Hajný Ehrenberger ukrýval velitele odboje [online]. web: Pardubice rozhlas cz, 2021-05-09 [cit. 2022-09-15]. Lesníci a hajní v odboji. Dostupné online. 
  11. ↑ a b TVRDÝ, Petr. Svatoň Josef (* 8. 3. 1896 – † 1. 11. 1944) [online]. web: Hrdinové války cz, 2017-02-01 [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c KINCL, Jan; ŠUSTÁČEK, Vladimír. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2008-03-29 [cit. 2022-09-15]. GPS souřadnice: N49°47'23.69 E16°7'7.21; Centrální evidence válečných hrobů: CZE5304-6480. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c Pomník generála Svatoně a kapitána Sošky [online]. web: Mapy cz [cit. 2022-09-15]. Proseč - Paseky, Pardubický kraj, Česko. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Josef Svaton 1896 1944.gif
Podplukovník Josef Svatoň (1896-1944) byl za první světové války příslušníkem československých legií na Rusi. Po návratu do Československa se stal vojákem z povolání (důstojníkem) prvorepublikové československé armády. Po německé okupaci Čech a Moravy a nastolení protektorátu se zapojil do protiněmeckých aktivit v rámci vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa. Byl velitelem odbojové organizace Rada tří (R3), která vznikla v roce 1942 a v jejímž čele byli generál Vojtěch Luža a JUDr. Josef Grňa. R3 působila hlavně v oblasti Českomoravské vrchoviny (spadala do oblasti Chrudimska). Po smrti Vojtěcha Luži (2. října 1944, Hřiště u Přibyslavi) byl Josef Svatoň jmenován Grňou do funkce vojenského velitele R3. Svatoň ale velení R3 (svoji moc) převedl obratem na vojenský kolektivní výbor tvořený Karlem Steinerem (Karel Steiner-Veselý), podplukovníkem Josefem Robotkou a kapitánem Eduardem Soškou (1913–1944). Poté, co v roce 1944 jen těsně unikl zatčení, přešel Josef Svatoň do ilegality (v odboji používal krycí jméno „Doubek“). Zemřel (společně se svým pobočníkem kapitánem Eduardem Soškou) při přestřelce s gestapem dne 1. listopadu 1944 v Pasekách u Proseče. Po jeho smrti se ilegální skupina, která kolem něj působila hlavně na Novoměstsku již od roku 1940, přejmenovala na skupinu „Generála Svatoně“. Podplukovník Josef Svatoň byl in memoriam po druhé světové válce povýšen do hodnosti generála.
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Paseky pomnik.jpg
Autor: JiriMatejicek, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Josef Grna 1897 1967.gif
Josef Grňa (* 11. srpna 1897 Předklášteří – 8. června 1967 Kroměříž) byl český právník, profesor brněnské techniky, představitel domácího odboje za druhé světové války. V roce 1951 byl odsouzen za údajné neoznámení protistátní činnosti na 2,5 roku vězení. Na fotografii ve věku kolem 50 let.
118-1 Gen. VOJTĚCH LUŽA VODOZNAK.jpg
Vojtěch Luža na fotografii z jednoho vojenského cvičení československé armády; cca 1936
Frantisek Famfulik 1910 1943.gif
František Famfulík (* 30. ledna 1910 – 8. července 1943, Praha, Kobyliská střelnice) byl vrchní četnický strážmistr a velitel četnické stanice v Proseči u Skutče. Během německé okupace Čech a Moravy se zapojil do protinacistického odboje. Za tuto svou odbojovou činnost byl nacisty popraven na střelnici v Kobylisích.
Talsky Mlyn Pilsky Mlyn 1895.png
Tálský mlýn, Pilský mlýn; Piller Mühle, foto rok 1895
Portrait of Josef Robotka.jpg
Portrét Josefa Robotky.
Karel Vesely Stainer 1906 1993 Before 1946.gif
Karel Veselý-Štainer (* 2. prosince 1906 - † 27. listopadu 1993) – za Protektorátu Čechy a Moravy aktivní účastník domácího protiněmeckého odboje: Obrana národa (ON), Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ), Rada tří (R-3). V letech 1949 až 1953 vězněn komunistickým režimem. V roce 1965 byl rehabilitován. Foto z protektorátní legitimace Karla Veselého–Štainera před rokem 1946.
Karel Niemczyk 1914 2004 Before 1945.gif
Karel Niemczyk (* 15. února 1914, Karpentná – 31. července 2004, Sydney) byl československý voják a příslušník parašutistického výsadku Calcium. Na fotografii před rokem 1945 v britském battledressu.
Eduard Soska 1913 1944.gif
Kapitán Eduard Soška (* 1913, Řečice nad Bobrůvkou – 1. listopadu 1944, Paseky u Proseče) pocházel ze samoty Tálský mlýn. Byl obchodníkem z Nového Města na Moravě a členem sokolské organizace. Za protektorátu byl členem ilegální odbojové organizace Obrana národa a Rady tří (R3). V protiněmeckém odboji používal krycí jména „Eda“ nebo „Skřivánek“. Od roku 1944 zastával funkci pobočníka podplukovníka (in memoriam generála) Josefa Svatoně (1896-1944). Zemřel (společně s podplukovníkem Josefem Svatoněm) při přestřelce s gestapem dne 1. listopadu 1944 v Pasekách u Proseče.