Eduard Tomáš

JUDr. Eduard Tomáš
Rodné jménoEduard Tomáš
Narození25. listopadu 1908
Přemyšl
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. května 2002 (ve věku 93 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníprávník, spisovatel, jogín
Národnostčeská
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Žánrduchovní vědy
Manžel(ka)Otílie Tomášová, Míla Tomášová
DětiLudmila Rosecká, Ivan Tomáš, Miloš Tomáš
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eduard Tomáš (25. listopadu 1908 Přemyšl, Rakousko-Uhersko26. května 2002 Praha) byl český mystik, jogín a spisovatel.[1] Jeho manželkou byla spisovatelka Míla Tomášová.

Životopis

Narodil se v polské (tehdy rakousko-uherské) Přemyšli českým rodičům, s nimiž žil v několika evropských zemích. Pak se usadil v Praze, kde vystudoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Po úspěšném dokončení studií působil v různých úřadech. V závěru druhé světové války byl hejtmanem na Kladensku a tam se také významně zapojil do událostí květnového povstání.[2][3]

Úřednická zaměstnání pak vykonával až do roku 1955, kdy byl přeložen k manuální práci.

Během svého života se setkal s několika významnými duchovními učiteli, například s Františkem Drtikolem a Paulem Bruntonem. Jeho duchovní cestu významně ovlivnila také manželka Míla. V devadesátých letech 20. století se také v Praze setkal s Dalajlámou (oba se rozpoznali jako známí z minulého života v Tibetu).[4]

Veřejné působení

Počátkem proslulosti Eduarda Tomáše byly přednášky v pražské Unitarii v 60. letech 20. století. Z těchto aktivit vzešla sbírka s názvem Jóga velikého symbolu, jež posléze vyšla i tiskem.[5] Jeho dalšímu veřejnému působení zabránil komunistický režim. Znovu veřejně působit mohl až po sametové revoluci v roce 1989. Do širšího povědomí se dostal díky televiznímu cyklu „Gen, 100 Čechů dneška“, později také díky televiznímu seriálu „Paměti mystika“.

Mnoho času trávil na své chatě u Sázavy, kde jej také navštěvovali jeho přátelé či duchovní přívrženci. Přestože jej mnoho osob považovalo za duchovního mistra, odmítal vystupovat jako typický guru a neměl přímé žáky. Za nejvyššího učitele vedoucího k realizaci považoval „Absolutno“ stojící mimo personifikovanou osobu.

Na sklonku svého života uspořádal v pražské Lucerně sérii přednášek (v červnu a říjnu 2001 to byly přednášky Zkratky duchovní cesty I a Zkratky duchovní cesty II, v únoru 2002 přednáška Nebeská stezka).

Dílo

Eduard Tomáš je autorem řady knih s duchovní tematikou, ve kterých přibližuje duchovní tematiku veřejnosti formou beletrie (Milarepa, Metafyzické příběhy, Duha v zrcadle), filosoficko-mystických textů i formou rad, návodů a doporučení pro duchovní praxi. Pro příběhy do svých knih často čerpal inspiraci ze skutečných událostí svého života a vlastní duchovní praxe. Některé z jeho prací jsou řazeny do literatury science fiction[6].

  • Milarepa – román o životě tibetského světce Milaräpy
  • Metafyzické příběhy – dvě knihy povídek s duchovní tematikou
  • Paměti mystika I – autobiografie, knižní zpracování TV seriálu
  • Paměti mystika II
  • Duha v zrcadle – satirický román z českého duchovního prostředí 60. let 20. století
  • 999 otázek a odpovědí na cestě Poznání – vydáno 1993, nauka zpracovaná formou otázek a odpovědí
  • 108 meditací – návody a inspirace pro meditační praxi
  • Jóga pozornosti
  • Jóga Velikého symbolu
  • Praxe jógové filosofie (společně s Mílou Tomášovou)
  • Umění klidu mysli
  • Kamenná sekyra – vydáno roku 1992
  • Tajemství jogínovo – 1993
  • Růžový elixír – 1994
  • Stvořme svět míru – 2006

Dílo Eduarda Tomáše vydává nakladatelství AVATAR.

Odkazy

Reference

  1. HOLUB, Jiří. Životopis Míly a Eduarda Tomášových. www.jitrnizeme.cz [online]. [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. 
  2. Eduard Tomáš [online]. Databáze knih. Dostupné online. 
  3. Konec války v Kladně [online]. Kladno minulé. Dostupné online. 
  4. DATABAZEKNIH.CZ. Paměti mystika - Eduard Tomáš | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. 
  5. ŠTAMPACH, Ivan: Sto deset let od narození českého mystika : Dingir, 25. 11. 2018
  6. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Veis, Jaroslav, s. 234. 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“