Eduard Ureš

Ing. Eduard Ureš
Eduard Ureš v uniformě generála, 1954
Narození	9. října 1904 Husovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	2. ledna 1992 (ve věku 87 let) ? Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Povolání	voják
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Ureš, narozený jako Eduard Martin Ulbricht,^{[p. 1]} skautskou přezdívkou Ataman nebo Matalufa,^[1] později označován i jako Studánkový dědeček;^[2] (9. října 1904 Husovice^[3] – 2. ledna 1992 ?) byl český důstojník a skaut, který se věnoval též hledání a obnovování studánek a pramenů.

Život

Eduard Ureš se narodil roku 1904 v Husovicích v rodině krejčího Eduarda Ulbrichta a již od útlého věku se věnoval cvičení v Sokole.^[1] Vystudoval reálné gymnázium, kde také odmaturoval, a následně v letech 1923–1925 (či 1926) studoval na Vojenské akademii v Hranicích.^[1][4] Dále pokračoval v letech 1935–1938 na Vysoké škole válečné v Praze.^[1] Vojensky činný byl až do roku 1960, 1. dubna 1954 byl povýšen do hodnosti generálmajora.^[1][5]

Během života vedl různé sokolské i skautské oddíly a tábory, vedení se věnoval až do roku 1970.^[1] Během poválečné obnovy Junáka byl až do opětovného zákazu skautingu v roce 1949 moravským zemským náčelníkem.^[1] Za komunistického režimu pokračoval v práci s mládeží i jako vedoucí pionýrských táborů.^[1]

1. března 1968 poslal generálmajor Ureš poslal Alexandru Dubčekovi oficiální žádost o obnovení skautské organizace, na dopis nepřišla odpověď,^[6] přesto k obnovení za krátkou dobu došlo.^[7] V letech 1968–1970 zastával funkci III. místonáčelníka Junáka a byl vyznamenán Řádem stříbrného vlka.^[1] V této době také působil také jako instruktor Jesenické lesní školy^[1] a byl předsedou skupiny branné výchovy Junáka.^[8] V roce 1970 patřil k ustavujícím členům Svojsíkova oddílu.^[9]

Po třetím zákazu skautingu intenzivně navázal na svůj dosavadní koníček – hledání pramenů a studánek.^[1] Hledal je zejména v okolí Brna, následně i ve Slezsku, na severní Moravě a ve středních Čechách a Praze.^[1] Celkem se mu podařilo vypátrat přes tisíc studánek.^[1] Sepsal množství rukopisů – ať se skautskou, tělovýchovnou či vojenskou tematikou, zkušenosti z hledání a obnovy studánek shromáždil v rukopise Studánky, kniha však nesměla kvůli jeho skautským aktivitám vyjít tiskem.^[1][10] Byl mu udělen Březový lístek nejvyšší hodnosti (12), tedy zlatý.^[1]

Eduard Ureš je pohřben na hřbitově na Vyšehradě^[11] v Praze.^[12]

Na jeho počest je pojmenována Urešova studánka v Kunratickém lese^[2][13] a ulice Urešova v pražských Kunraticích.

Dílo

• Plukovní dělostřelecké skupiny za útoku (In: Vojenské rozhledy 1954/4)
• Studánky Velké Prahy, Praha 1987 (katalog Archivováno 17. 3. 2018 na Wayback Machine.)

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Ureš na Wikimedia Commons
• Životopis Eduarda Ureše Archivováno 18. 3. 2018 na Wayback Machine.
• Eduard Ureš (1970)
• Urešův návod na údržbu studánek
• Skautský institut, Kapitola druhá - Madailónky nositelů Československého Řádu stříbrného vlka - Eduard Ureš, dříve Eduard Ulbricht