Eduard Urx

Eduard Urx
Narození29. ledna 1903
Velká nad Veličkou, Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. dubna 1942 (ve věku 39 let)
koncentrační tábor Mauthausen, Nacistické Německo
Povoláníčeský politik, novinář, překladatel, literární kritik
Politická stranaKomunistická strana Československa
RodičeJosef Urx
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Vincenc Urx (29. ledna 1903 Velká nad Veličkou – 20. dubna 1942, koncentrační tábor Mauthausen) byl komunistický politik, česky a slovensky tvořící novinář, básník, literární kritik a teoretik. Patřil mezi davisty.

Podrobnosti z matriky

Narodil se v domě č. p. 135 ve Velké nad Veličkou do rodiny místního hraběcího lesního Josefa Urxe a jeho manželky Idy. Jeho otec Josef (narozen 19. března 1873) pocházel ze středních Čech (jeho rodiči byli Jan Urx, revírník v Bílichově v Čechách (okres Slané, nyní okres Kladno), a Anna, dcera Jana Bernáška, rolníka v Poštovicích v Čechách (okres Slaný, nyní okres Kladno)). Rodiči jeho matky Idy (narozena 29. listopadu 1872) byli Eduard de Cachée, vrchní stavební správce u Deutschmeistera v Horní Loučce, a Johana, dcera Antonína Jellineka, hospodářského rady v Novém Městě v Čechách. Josef a Ida uzavřeli sňatek dne 15. září 1900.[1] Ve Velké nad Veličkou byl Eduard Urx také 9. února 1903 pokřtěn, v roce 1924 během pobytu na Smíchově však z církve římskokatolické oficiálně vystoupil a zůstal bez vyznání.[1]

Studia a kariéra

  • 1914–1922 studoval gymnázium. Nejprve ve Strážnici 5 let, studium dokončil v Ružomberku
  • 1922–1925 studoval v Praze na FF UK filozofii, bohemistiku a germanistiku, studia nedokončil
  • 1924 se zapojil do politické práce v KSČ. Byl blízkým spolupracovníkem Klementa Gottwalda. Přispíval do komunisty vydávaných periodik. Stál u zrodu skupiny autorů DAV – davistů
  • 1925–1929 redaktorem Pravdy v Bratislavě
  • 1929 šéfredaktorem Dělnického deníku v Ostravě
  • 1929–1931 redaktorem Rudého práva
  • 1931–1933 Studijní pobyt v Moskvě
  • 1938 šéfredaktorem ilegálního Rudého práva
  • 1939 se stal předsedou I. ilegálního ÚV KSČ
  • 1941 zatčen gestapem, byl vězněn na Pankráci, Terezíně a v koncentračním táboře Mauthausen, kde byl nakonec popraven

DAV

Do Prahy – kde vzniká DAV – se dostává v roce 1922 a zůstává zde až do roku 1925

Do DAV-u psal pod pseudonymem M. C. Biss či E. U. a -rx., zároveň však tvořil v DAV-e spolu s Jilemnickým jakousi vnitřní opozici, což účelově zneužili v 50. letech i proti samotným davistům.[2]

Teorie

V roce 1930 vydal text Filozofie československé vládnoucí třídy, kde prezentoval tento názor v kontextu kritiky F. Krejčího, K. Čapka a J. B. Kozáka. V roce 1938 vydává text Ke kritice formální logiky s podnadpisem Československá filozofie, několik poznámek o dějinách filozofie a hlavně o spise Dr. J. Krála. Zde vyjádřil požadavek na historiografii filozofického myšlení a způsob hodnocení jednotlivých filozofů, přičemž kladl důraz na reflektování sociologických kořenů jednotlivých filozofických směrů a praktických důsledků filozofických koncepcí. Za každou knihou hledal sociologický kontext, autorský záměr a ideové kořeny autora, které dešifrovaly širší rozměr odkazu díla. V tomto duchu píše i Štěpán Vlašín[3] autor předslovu k vydání Urxova díla.

Urx formuloval metodologické postupy marxistického historika filozofie se třemi požadavky:

  • 1. důraz na sociologické kořeny,
  • 2. výzkum řešení základních otázek
  • 3. praktické důsledky každé filozofické školy a jejího představitele.

Podle Pišútových Dějin slovenské literatury[4] Urx vnímal uměleckou tvorbu jako produkci hodnot a kritiku jako jejich rozlišování, utvrzování a odmítání. V rámci proletářské literatury rozlišoval dva typy:

  • realistickou (Hora, Hořejší, Okálí)
  • romantickou (autoři literární skupiny Devětsil);

Podle Urxe první vyrůstá z nespokojenosti, druhá z touhy; přičemž oba proudy se slévají do přesvědčení o nezbytnosti změny světa.[2]

Vysoce oceňoval avantgardní výtvarné umění George Grosze a Otta Dixe v kontextu sociální angažovanosti. Urx hodnotil i prózu (jako například Vančurova Pekaře, Káňovu knihu Pasáci, flinkové a tuláci) či filmové umění (oceňuje Voskovce a Wericha ve filmu Hej rup!). Několik textů věnoval polemikám s Bedřichem Václavkem a Karlem Teigem. Urx byl velkým uctívačem Wolkra, nebyl však „fanouškem“ pozdějšího vývoje Jaroslava Seiferta či Devětsilu. Podle Pišúta[4] bylo rozhodujícím kritériem pro Urxe kladné či záporné přijetí aktivismu v umělecké praxi. Pro Urxe je na rozdíl od přenosu myšlenek a citů důležitý fyziologický zásah do našeho nitra.[2]

Trivia

V Praze 6–Střešovicích má pamětní desku (je vidět jen zpoza zdi kolem domu)[zdroj?]. Jeho jméno nesou ulice v Karlíně, v Hradci Králové, Klášterci nad Ohří, Brně, Ostravě, Olomouci, Karviné, Práznovcích, v Prešově (Urxova), v Havířově a Neratovicích (Eduarda Urxe). V letech 1950 až 1990 byla po něm pojmenována chemická továrna původně v Ostravě, později ve Valašském Meziříčí, nynější DEZA. V letech 1951 až 1991 po něm byl pojmenován Důl Anselm, dnes součást muzejního areálu Landek Park.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eduard Urx na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b Rodní a křestní kniha Svaz. VI. Velká na rok 1886–1907, str. 171
  2. ↑ a b c PERNÝ, Lukáš. Eduard Urx: Presvedčený o nevyhnutnosti zmeniť svet [online]. 2023-03-26 [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ Umění a proletariát, ed. D. A Š. Vlašínovi, 1979
  4. ↑ a b PIŠÚT, Milan: Dejiny slovenskej literatúry. Bratislava: Obzor, 1984

Literatura

  • MERHAUT, Luboš, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 4/2: U–Ž. Praha: Academia, 2008. 1087–2108 s. ISBN 978-80-200-1671-3. Heslo „Eduard Urx", s. 1149–1151. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Eduard Urx.jpg
Autor: Matica slovenská, Licence: CC BY-SA 4.0
Eduard Urx